Značný rozruch ve Spojených státech vyvolal nový životopis někdejšího šéfa CIA Allena Dullese. Stála za atentátem na Kennedyho CIA?

23.10.2015 09:16

Ani takřka 60 let po atentátu na Johna F. Kennedyho neutichají pochybnosti o okolnostech jeho smrti, přičemž hlavní pochybnosti se dál točí kolem otázky, zda oficiálním vyšetřováním určený vrah, Lee Harvey Oswald, jednal na vlastní pěst, nebo zda byl atentát ve skutečnosti spiknutím vycházejícím z nejvyšších mocenských kruhů. Nově do ohně diskusí přilil olej David Talbot, respektovaný novinář a někdejší první šéfredaktor amerického magazínu Salon, životopisnou knihou Ďáblova šachovnice: Allen Dulles, CIA a vzestup americké tajné vlády

Talbot zkoumá Dullesův vzestup od diplomata a právníka až na vrchol CIA, z něhož později řídil některé z nejslavnějších „špinavých“ akcí špionážní agentury. Ochrannou ruku nad ním držel jeho starší bratr John Foster Dulles, který ve vládě Dwighta Eisenhowera zastával funkci ministra zahraničí. Právě v té době Allen stanul v čele CIA a vytrval na svém postu i po větší část vlády Johna F. Kennedyho. Podle Talbota Kennedy zprvu agendu CIA podporoval, ale postupně, přinejmenším od krachu invaze do Zátoky sviní, začal stále agresivnější plány agentury proti Kubě odmítat. „Zátoku sviní ještě přijal, ale neměl v úmyslu přejít k plnohodnotnému americkému vojenskému útoku proti Kubě,“ shrnul Talbot svá zjištění v rozhovoru pro Democracy Now. „Přesně to ale měla CIA v plánu. Doufali a plánovali, že mladý prezident Kennedy, po krachu invaze na plážích Zátoky sviní, bude donucen vyslat mariňáky a letectvo ke svržení Castra.“ 

Kennedy se ale vzepřel, protože nechtěl nechat zatáhnout Spojené státy do jaderné války? A to byl podle Talbota „počátek Kennedyho rozchodu“ se CIA. Prezident po porážce v Zátoce sviní Dullese z čela CIA v listopadu 1961 odvolal, ale nová biografie připomíná, že Dulles si uchoval vazby na vysoké vládní činitele a tím i vliv na americkou politiku, přičemž položil základy tajné antikennedyovské stínové vlády, která upřednostňovala korporátní zájmy před zájmy státu či demokratickou vládou. Její chod měl Dulles řídit ze svého domova v Georgetownu. Mnozí lidé, kteří tam za ním jezdili, včetně například Howarda Hunta, který na smrtelné posteli popsal mnohé z tehdejších událostí, se později dostali do hledáčku sněmovního výboru, který se ještě v roce 1976 atentátem na Kennedyho zabýval. „Většina Američanů o tomto vyšetřování ani neví, mají za to, že poslední oficiální zprávou byly závěry Warrenovy komise z roku 1964,“ připomíná David Talbot. „Kongres ale vyšetřování opravdu obnovil a dospěli k tomu, že byl Kennedy zabit v důsledku spiknutí.“ 

Právě tento výbor se zajímal o mnoho lidí, kteří se s Dullesem stýkali, aniž by pro to měli nějaký očividný důvod. „O víkendu, kdy byl na Kennedyho spáchán atentát, Allen Dulles nebyl doma a nedíval se na televizi, jako zbytek Ameriky. Dva roky po svém odvolání z funkce byl v odlehlém objektu CIA na severu Virginie, kterému se přezdívalo Farma. Už v dobách vedení CIA ho využíval jako alternativní velitelský post. Takže, zatímco umírá Kennedy, zatímco Jack Ruby zabíjí Lee Harveyho Oswalda, Dulles je právě tam. Celý ten osudový víkend dřepí ve velitelském centru CIA. A stejně podivných okolností je víc.“

David Talbot k tomu při rozhovorech s potomky jiného někdejšího vysokého důstojníka CIA zjistil, že krátce před atentátem na Kennedyho byl z rezidentury CIA v Římě urychleně do USA povolán jistý William Harvey, který měl na starosti nejen vazby s mafií s cílem svrhnout Castrův režim, ale patřil také k hlasitým Kennedyho kritikům. „Je to zvláštní věc, protože vnést do širšího obrazu Williama Harveyho, šéfa likvidační jednotky CIA, je velmi důležité. CIA mimochodem dodnes odmítá zveřejnit cestovní výkazy lidí jako Harvey. Podle zákona o záznamech o JFK, který byl přijat v 90. letech, mají federální povinnost vydat všechny dokumenty související s atentátem, ale více než 1100 dokumentů stále odmítají zveřejnit,“ popisuje Talbot. „Zkoušel jsem použít i zákon o svobodném přístupu k informacím, aby mi vydali cestovní výkazy Williama Harveyho, ale stále si je drží.“ 

Nová Talbotova kniha si okamžitě našla mnoho nadšených stoupenců, ozývají se ale i opatrnější hlasy. „To, že Dulles ve svých rukou zkoncentroval nesmírnou moc a že jí bezpočtem způsobů zneužíval; to, že nařizoval vraždění nepohodlných lidí ve světě; to, že jeho CIA destabilizovala zahraniční vlády ve třetím světě, vesměs na základě přehnaných obav z možného sovětského vlivu; to že do řad CIA a západoněmecké tajné služby zapojil vysoce postavené zpravodajce nacistického Německa – všechna tato tvrzení lze potvrdit fakty, která kniha předkládá, nebo i výsledky výzkumů jiných investigativních autorů,“ soudí například James Warren z Brown University. „Důkazy, že právě Dulles vedl spikleneckou síť zarytých studenoválečnických obhájců národní bezpečnosti, kteří vytvořili tajnou vládu, a tato „vláda“ že zabila prezidenta, jsou předloženy skvěle a lákavě, vlastně až tak dokonale, že by tomu člověk mohl uvěřit. Ale ne úplně. Talbot totiž své závěry staví vesměs na hypotetických scénářích a umně pospojovaných rekonstruovaných obrazců ilegálních schémat, z nichž většina ale stojí na tvrzeních z druhé ruky, klepech, mýtech do takové míry, že nejsou důvěryhodné.“

Přesto ale Talbotova kniha přináší ještě jedno zásadní tvrzení: ukazuje totiž Dullese a jeho nejbližší okolí jako lidi, kteří změnili chod dějin Spojených států tím, že namísto demokracie uvolnili cestu k moci plutokracii, nadvládě malé skupiny bohatých nad všemi ostatními. „Dullesovou prací bylo, jednoduše řečeno, ukrást vládu USA ve prospěch bohatých,“ shrnuje třeba portál Who What Why. „Nelze nejspíš pochopit dnešní vratkost americké demokracie bez pohledu na často tajné metody, jimiž v 50. letech mocní ovládli stát a řídí ho tak dodnes.“ 

 

Zdroj

Diskusní téma: Značný rozruch ve Spojených státech vyvolal nový životopis někdejšího šéfa CIA Allena Dullese. Stála za atentátem na Kennedyho CIA?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek