Váhavost a neschopnost vedení Unie nemá v evropských dějinách žádnou analogii. Současní vedoucí představitelé jsou ještě horší, než byla komunistická nomenklatura na konci osmdesátých let.

04.11.2015 09:15

Exministr zodpovědný za tajné služby a někdejší velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta dle svých slov nevidí srovnání pro neschopnost elit Evropské unie. Uprchlická krize dle něj může rozložit evropský sociální systém, a co je nejhorší, mezi lidmi a politiky vzniká propast. "Historie nás učí, že politické režimy, které jsou neschopné vnímat názory svých občanů, se obvykle snaží v poslední fázi své existence prosazovat svou politiku silou. Nebo aspoň hrozbami. Pozorujeme to i dnes," uvedl Bašta pro ParlamentníListy.cz.

 

Uprchlická krize hýbe Evropou. Server Česká justice informoval o uniklém alarmujícím dokumentu německých tajných služeb, kde se varuje, že „integrace tak velké skupiny není možná“ a pokud větší množství lidí přestane dodržovat zákony, upadne Německo kvůli politice Angely Merkelové do chaosu. Přistěhovaleckou politikou se vyrábí extremisté a lidé se radikalizují, uvádí také dokument. Co k tomu říci? Máme se obávat chaosu, růstu extremismu a přibývání „no go“ zón, jak to známe z Francie? 

Obávat se není správný termín. Musíme se na všechny tyto negativní důsledky připravit. Západní Evropa se v posledních padesáti letech nedokázala vypořádat s negativními důsledky imigrace muslimů, přestože přicházeli postupně v průběhu několika desetiletí. S takovou humanitární, sociální a ve svých důsledcích i politickou katastrofou si současné západoevropské politické elity neporadí. Nevylučuji, že se jim situace vymkne z rukou a přejde do krvavého extrému. 

Nekontrolovatelný příliv ilegálních migrantů bude mít zásadní dopad na budoucnost Evropské unie. Ta se nejprve rozdělí na dvě nestejné části, jejichž hranice bude kopírovat bývalou Železnou oponu a pak se nejspíše rozpadne. Polské volby názorně ukazují, jaké politické síly přivede apokalyptická vlna „uprchlíků“ k moci na východě a později také na západě EU. Kombinace vypjatého nacionalismu a návratu k plnohodnotnému sociálnímu státu, důraz na rovnost všech občanů a odmítání migrace je zcela neslučitelná se snahou současného vedení EU o „naředění“ etnicky příliš homogenních východoevropských zemí a likvidaci již oslabeného sociálního státu ve všech zemích Unie. Statistické údaje např. z Dánska ukazují, že muslimští imigranti spotřebovávají osmkrát více sociálních výdajů na hlavu než zbytek populace. Současný masivní příliv zájemců o sociální pomoc nedokáže žádná evropská ekonomika financovat. Přistěhovaleckou politiku EU bychom měli považovat za největší bezpečnostní riziko pro náš kontinent od skončení II. světové války. 

Dle řady náznaků panují uvnitř Evropské lidové strany konflikty a stále podrážděnější diskuse kvůli uprchlíkům. Na sjezdu ELS kritizoval šéf Evropské rady Donald Tusk evropské lídry za naivitu. Otevřenost se podle něho rovnala bezmocnosti a svoboda chaosu. Do toho vystoupil německý ministr Schäuble s tím, že nálada mezi řadovými členy ve vládnoucí CDU je dramaticky špatná a může se ještě zhoršit. Jak toto všechno číst a vnímat? Lze v tom spatřovat náznaky možné změny politiky? 

Váhavost a neschopnost vedení Unie nemá v evropských dějinách žádnou analogii. Současní vedoucí představitelé jsou ještě horší, než byla komunistická nomenklatura na konci osmdesátých let. Obávám se, že se budou tak dlouho dohadovat o přistěhovalecké politice, až v ulicích velkých evropských měst vypukne něco podobného tomu, co se před deseti lety stalo na pařížských předměstích – taková malá občanská válka. Po ní dojde k výměně politických elit. 

Situace se zhoršuje i mezi migranty, kde častěji dochází k násilí, rvačkám a dle jednoho výzkumu pracovního trhu v Německu jsou uprchlíci pro tamní trh nepoužitelní. Do jaké míry dojde i díky tomuto buď ke zpřísnění celkové migrační politiky (především lepší ochraně hranic), anebo naopak k otevření „evropské náruče“ a přijímání migrantů ve stále stejně velké míře? Nakolik je pravděpodobná podpora velkých utečeneckých táborů mimo Evropu a deportace uprchlíků z Evropy tam? 

Dnes jsem se dočetl, že deportace nežádoucích „uprchlíků“ vázne na tom, že nemají cestovní doklady a že země jejich původu jim je odmítají vydat, protože neznají jejich identitu. Zdravý rozum nám říká, že hlavní zádrhel je v tom, že se lidé bez dokladů dostali až do Německa. Nicméně úřední stanovisko zní tak, že lidi bez cestovních dokladů nelze deportovat. A takto po bruselsku dopadne každá snaha problém nelegální migraci vyřešit. Jaroslav Hašek by se dnes asi mlátil do hlavy, že při vymýšlení absurdních situací projevil tak málo fantazie. 

Významným tématem je ruské vojenské angažmá v Sýrii. Jak aktuálně vypadá situace? Bašár Asad je ochoten vypsat nové volby, když dojde k poražení IS. Rusko a USA jsou prý ochotny se domluvit na určité míře spolupráce. Co to všechno může naznačovat směrem k budoucímu vývoji? 

Zatím jsem k tamnímu vývoji dost skeptický. Vedou mě k tomu dva důvody: ten první představuje fakt, že válka „by proxy“ mezi Spojenými státy a Ruskou federací se přenesla z východní Ukrajiny do Sýrie. USA se snaží Bašára Asada svrhnout, RF naopak udržet. Těžko lze odhadnout, kde se tam najde prostor pro vzájemnou spolupráci obou velmocí. Snad v bojích proti Islámskému státu. Ten však nepřímo podporují američtí spojenci – Saúdská Arábie a Turecko... 

Hodně je slyšet o Izraeli, jehož prezident byl před týdnem na návštěvě ČR. Premiér Netanjahu jde tvrdě proti Íránu a šokoval výrokem, že k holocaustu Hitlera přesvědčil palestinský muftí Amín al-Husajní. Jeruzalémem také zmítaly násilnosti, k jejichž ukončení vyzval nejen izraelský premiér, ale i americký ministr zahraničí John Kerry. Jde „jen“ o občasný scénář v neklidném regionu, nebo se máme připravit na větší problémy? 

Počínající třetí intifáda Palestinců proti Izraeli asi souvisí se situací v Sýrii. Mohl by to být nepřímý signál, že ruský zásah je relativně úspěšný, takže radikální islamisté se takto snaží blokovat možnou rusko-izraelskou vojenskou spolupráci v boji proti Islámskému státu. Proto je třeba se připravit na další problémy. 

Saúdská Arábie začíná mít kvůli padajícím cenám ropy vážné hospodářské problémy. V království, jemuž dle mnohých analytiků vládne královská rodina ve stylu oligarchické skupiny, holduje kokainu, popravuje jako na běžícím pásu, s lidskými právy si neláme hlavu a zřejmě aktivně podporuje teroristické skupiny na Blízkém východě i v Evropě. Jak se s tím vypořádat? A jak nahlížet na uvedené „typické“ jevy fungování království, jehož výrazným spojencem jsou USA? 

Saúdská Arábie je v čele Rady pro lidská práva OSN. Vřele doporučuji se podívat na to, které dosavadní aktivity zavrhli jako odporující duchu Islámu. A jejich hlavní spojenec proti tomu neprotestoval. Inu, Quod licet Iovi... 

Na Ukrajině skončily komunální volby. Účast byla nízká, v některých východních oblastech se vůbec nevolilo a ke zmaření hlasování došlo dokonce i v Mariupolu, který má pod kontrolou ukrajinská armáda. Celková situace Ukrajiny je stále tragická; Kyjev pod kontrolou Donbas nemá, blíží se zima, korupci nikdo nelikviduje a lidé jsou naštvaní. Co to naznačuje? A jak hodnotíte, že ukrajinská krize spadla z dohledu a v podstatě to už není mediální téma? 

Již jsem to zmínil výše, zástupná válka mezi USA a RF se přenesla z Ukrajiny do Sýrie jako výhodnějšího bojiště, kde lze vyzkoušet i jiné druhy zbraní. Ukrajinu čekají těžké časy a Evropskou unii velké výdaje. A proč by se světová média měla zabývat zemí na pokraji rozpadu? To je téma smutné a znepokojující, není však sexy. 

Skončily bedlivě sledované parlamentní volby v Polsku, kde vyhrála opoziční konzervativní strana Právo a spravedlnost, z níž vzešel i nový prezident Andrzej Duda. Co z toho vyvozovat? Co se změní z hlediska řešení migrační krize? Roste šance na odmítnutí stálého povinného mechanismu kvót, které prosazuje Merkelová? 

Polsko ukazuje, kam se bude politicky posouvat celá Evropa - k nacionalismu a renezanci sociálního státu. Současné evropské politické elity skončí stejně jako polští socialisté. A další osud EU je velmi nejistý. 

I některé prounijní struktury začínají varovat před rozkolem mezi evropskými elitami a běžnými lidmi a roste podpora radiálních hnutí. Lze od stávajících lídrů a vedení států očekávat vyslyšení nálad a názorů většiny obyvatelstva, které je naladěno proti masivnímu přijímání uprchlíků, anebo bude stávající přístup Merkelová a další lídři tlačit silou? 

Historie nás učí, že politické režimy, které jsou neschopné vnímat názory svých občanů se obvykle snaží v poslední fázi své existence prosazovat svou politiku silou. Nebo aspoň hrozbami. Pozorujeme to i dnes. 

Podle posledního průzkumu, který byl zveřejněn minulý týden, roste nespokojenost Čechů s členstvím v EU. Historicky je nyní proti členství 62 procent lidí. Kdo za to podle vás nese odpovědnost, kdo těmto náladám pomohl? Co by s tím vedení země mělo dělat? 

Obávám se, že se s tím už moc dělat nedá. Přistěhovalecká politika EU (byť se jí naše vláda brání) způsobila, že rozkol mezi občany a politickými elitami začíná více připomínat poměry v Protektorátu než na konci osmdesátých let. Asi to u nás po volbách bude vypadat podobně jako v Polsku. 

Prezident Miloš Zeman čelil kritice vysokého komisaře OSN pro lidská práva ohledně vyjadřování se vůči uprchlíkům a islámu. Někteří analytici soudí, že prezident stupňuje rétoriku vůči islamismu, podle řady komentátorů dělá Zeman Česku ostudu a terč pro kritiku, že jsme k uprchlíkům nepřátelští. Zaslouží si oprávněně prezident takové soudy? 

Kritiku jordánského prince, věrného spojence Saúdů, v souvislosti se současnou osekanou agendou Rady OSN pro lidská práva bych bral dost s rezervou. Možná by mnoha českým analytikům a komentátorům prospělo, kdyby se těmito aspekty kritiky více zabývali. 

 

Zdroj

Diskusní téma: Váhavost a neschopnost vedení Unie nemá v evropských dějinách žádnou analogii. Současní vedoucí představitelé jsou ještě horší, než byla komunistická nomenklatura na konci osmdesátých let.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek