Školství a děti. Několik článků na toto téma. Mustr na děti, past na rodiče.

07.10.2015 14:50

 Stačí jedno udání ve školce a máte po životě, který nyní znáte. 

Norský nacistický systém odebírání dětí je celosvětový "fenomén". Je však až příliš okaté, jak mnozí úředníci a mnohé vlády, včetně té naší, problém neřeší. To samé aktivisté. Proč?

Norský úřad má možnost bez soudu odebírat děti a následně je přidělovat pěstounům. Paní Michalákové Barnevern nejdříve zničil manželství a po letech boje jí nadobro odebral práva na děti. Důvod? Zveřejnění případu. To ale není problém, o děti by podle zkušeností ostatních taktéž o děti připravených lidí, přišla tak či tak. O to více zarážející je, že mírové projekty, neziskové organizace a především česká vláda na tento velmi vážný problém kašle. Ono to ale může být jednoduché. 

Bohuslav Sobotka pouze mluví a tvrdí, že nemůže nic dělat, že Norská vláda nemá právo zasáhnout do činnosti úřadu a mezitím Poláci poslali pro své malé občánky speciální komandu, které je v podstatě uneslo, ale od té doby je rodina kompletní a pod ochranou polské vlády. Co s tím udělá Norsko? Nic. Je to velice primitivní,triviální, poučka pro dementy, ale český premiér jí nechápe. Nebo, že by nechtěl? Vždyť jeho vládní kolegyně, ministryně Marksová, si takový úřad přeje i u nás. Velkou roli pak hrají samozřejmě peníze.

Z norských fondů čerpá mnoho neziskových, drtivou většinou multikulturních organizací. Romea, Člověk v tísni, projekt Hate Free Culture, ti se vám tedy o zlém Barnevernu nikdy nezmíní. Nezajímá je to. Romea například inkasovala téměř dva miliony za rok právě z norských fondů. Kdo by si to chtěl se svým zdrojem nějak pokazit, že?

Vše je ještě více podtrhnuté skutečností, že ačkoli je v Norsku prokázáno, že v tamních muslimských rodinách je velmi často aplikována rodinná verze práva šáría, která prakticky zaručuje tělesné tresty, trýznění za neposlušnost a násilné tlačení k islámu a nenávisti vůči demokracii, počet muslimským rodinám zabavených dětí je naprosto mizivý, téměř nulový. Naopak, paní Michalákové nikdo nic neprokázal, ani jejímu dnes už bývalému partnerovi. Přesto o děti přišla. 

Multikulturalismus tak nepřímo podporuje naprosto nechutnou činnost úřadu Barnevern, jehož britská verze je podobně chladnokrevná. A navíc, pouze k některým rasám či skupinám obyvatel. Stačí jedno udání ve školce a máte po životě, který nyní znáte. Děkujeme neofašismu za nacistický úřad, který má tak nadále právo na existenci...

Zdroj

 

Řekněme jasné ne zavádění norského systému v ČR

Norská vláda ústy premierky opakovaně přiznala, že nemá moc nad norskou socialkou. Sice vytváří legislativní rámec systému péče o děti, ale nemůže kontrolovat jeho realizaci či do něj zasahovat. Toto se nyní zavádí v ČR. 

Za 114mil. Kč z norských a EHP fondů, ve spolupráci s norskou socialkou. O to se musí občané ČR zajímat dřív než bude pozdě to měnit. O zavádění systému jsem psala v článku "Potvrzeno. ČR zavádí norský systém." 

Norský systém funguje takto. Na nejnižší lokální úrovni stojí úřad Barnevern pro péči o děti. Ač nejnižší, má obrovskou moc. Nad ním stojí ředitelství zvané BufDir. To dohlíží na Barnevern a je prostředníkem mezi Barnevernem a vládou. Nad BufDirem stojí vláda. Vláda nemůže zasahovat do činnosti Barnevernu a má velmi omezenou reálnou moc zasahovat do činnosti BufDiru. 

ČR spolupracuje na změnách systému péče o děti s BufDirem. S BufDirem jednají ceske úřady o případu Michalakovych. Tedy ministryně Marksova je v pozici, kdy BufDir je jejím partnerem a rádcem ve změně systému v ČR a zároveň jejím protivníkem ve sporu o Michalakovy. 

I proto se dozvídáme z úst ministryně, že norské úřady postupují v souladu s vnitrostátním právem. Ale už paní ministryně neřekne, že je to zcela v rozporu s Umluvou OSN o právech dítěte. To by totiž kritizovala sveho norského partnera. 

Zpět k Barnevernu a jeho postavení. Pracovnici Barnevernu mají obrovské pravomoce. Sami rozhodují o odebrání deti z rodiny, bez nutnosti předběžného soudního opatření. Pokud s tím rodiče nesouhlasí, podávají návrh k lokální komisi, aby odebrání prezkoumala. 

Komise složená ze tří členů, sociálního pracovníka, odborníka většinou napojeneho na místní Barnevern a právníka, rozhoduje pravomocně. U komise má téměř absolutní postavení Barnevern, komise v drtivé většině pouze schvaluje návrhy Barnevernu. 

Teprve poté se může rodič odvolat k řádnému soudu. Který ovšem v drtivé většině pouze potvrdí rozhodnutí komise. 

Postavení rodičů vůči Barnevernu je velice slabé. Bez kvalitního právníka přímo mizerné. 

Barnevern ovsem sám nemusí respektovat rozhodnutí komise ani soudu. Je - li např. narizen styk dětí s rodiči v určitý interval, Barnevern může sám schůzky zamitat či rušit dle svého uvážení. Nedodrzuje tak nařízení soudu a pro pracovníky Barnevernu to nemá žádné důsledky. 

Barnevern sám bez soudu rozhoduje o umístění dětí do pěstounských rodin, rozdělení sourozenců, o presunech dětí z jedné pěstounské rodiny do jiné. Atd. 

BufDir nemá dostatečnou kontrolu nad jednotlivými Barneverny, kterých je v Norsku víc než 450. Proto se stává, jako v případě Michalakovych, že v komisi zasedne psycholožka školící pracovníky Barnevernu zodpovědné za odebrání chlapců. A nepovažuje se to za podjatost. Nebo že dva nezávislé psychologické posudky, na základě kterých nebyli chlapci vrácení, napsali životní partneři. To se také nepovažuje za nic nenormálního. Nebo to, že BufDir českým úředníkům tvrdil, že k adopci nedojde. A vida, Barnevern svého nadřízeného nerespektuje a k adopci došlo. Nad Barnevernem nemá kontrolu ani vláda ani jeho přímý nadřízený orgán BufDir. 

Veškeré jednání Barnevernu je záštiteno heslem "To nejlepší pro dítě". Problém je, že se pod to skryje cokoliv, včetně šikany rodičů a zneužívání pravomocí sociálních pracovníků. Protože platí přísná mlčenlivost. 

Sama ministryně Marksova několikrát veřejně zopakovala, že povinnost mlčenlivosti jako je v Norsku velice obdivuje a měla by být i v ČR. Tedy v praxi by rodiče bojovali se socialkou, a v případě bezpráví by museli mlčet a podléhat pouze systému. Pak by to vypadalo, že se nic špatného neděje, jako to až do letošního června vypadalo v Norsku. 

Česká republika nyní jde touto cestou. Již se projednaval návrh na posílení pravomocí socialky lokálně. Přenesení kompetencí na lokální úřady. Ministryně Marksova nedávno prosazovala, aby byl soud vyskrtnut z rozhodování o presunech dětí a rozhodovala o nich socialka. Atd. 

Co vše hodlá ČR zkopírovat z norského systému, není veřejnosti známo. A to je chyba. 

Protože by pak mohlo dojít k situacím, kdy se rodiče nebudou moci postupu socialky účinně bránit, u soudu se spravedlnosti nedovolaji, nebudou moci svůj případ zveřejnit a ministryně řekne jen, že úřady postupovaly v souladu s vnitrostátními zákony. 

Řekněme jasné ne zavádění norského systému v ČR a pozadujme ukončení spolupráce ČR s norským BufDirem na změně péče o děti. Jednou zavedený systém se obtížně mění. 

V Norsku trvalo mnoho let než se letos začal systém pomalu měnit. Než mohl být veřejně kritizován v médiích a než se tím začala norská vláda zabývat. Bohužel za tu dobu mnoho rodin neoprávněně přišlo o své děti, mnoho dětí o své sourozence, rodiče, prarodiče. 

S norským Barnevernem bojuje mnoho norských rodin, stejně jako mnoho rodin cizinců. 

Sama ministryně Marksova se obrátí na své protějšky v Polsku, na Slovensku, Litvě atd., aby zjistila jak postupují v těchto případech. Je jich mnoho, český případ je jen kapkou v moři. 

Přesto ČR nadále spolupracuje s BufDirem a tento ostře kritizovany systém zavádí. 

Alarmující pro českou veřejnost je, že teprve po medializaci případu Michalakovych se v českém návrhu změny péče o dítě objevila teze, že systém bude podporovat zachování vazeb dítěte na biologickou rodinu. To vypovídá o mnohém. 

Zdroj

 

Mimochodem, věděli jste, že se jedna nejmenovaná režisérka Monika Le Fay Elsikova chlubí, jak jí její dobrá přítelkyně Michaela Marksova pomohla k adopci holčičky?

Paní ministryně Marksova - Tominova prave ted na Rádio žurnálu nehorázně lže. Prý se teta ani dědeček dětí ani nesnažili získat Davida a Denise Michalaka do své péče. Přestože písemná fakta dokazují opak, což vyplývá z koresponden

korespondence mezi českým velvyslanectvím v Norsku a úřady v ČR již před lety. 

Teta se snažila získat kluky do péče. Stejně tak děda pan Pavelka. Ten o to žádal u prvního soudu v Norsku, ale soudce mu řekl, že tato žádost musí jít diplomatickou cestou! Poté se však rodina dozvěděla, že Norsko neumožňuje svěření dětí do péče lidem žijícím mimo norské území. 

 

Proč tqkto ministryně lže.? A nikoliv poprvé. Další lži již byly prokázány. Např. že matka něco tají. Až poté se ukázalo, že norská socialka odmítla poskytnout svůj spis českým úřadům a to přes opakovanou žádost rodiny, právníků i českých úřadů. 

Dále ministryně tvrdila, že česká socialka nespolupracuje s norským Barnevernem na změnách péče o děti v České republice. Ale již nedodala, že Česká republika spolupracuje s norským BufDirem na tomto. Tedy s ředitelstvím Barnevernu. A zže na to ČR čerpá 114 mil. Kč z norských a EHP fondů. 

Zarážející je, že Marksova se vyjadřovala opakovaně ve smyslu, že děti byly týrané otcem. Nyní ovšem tvrdí, že je potřeba brát ohled na práva otce. Přitom kvůli otci byly děti odebrány, otec boj vzdal. Teď však o rodičovská práva přišla matka a otci zůstanou zachována. Dokonce bude smět syny vídat!

A na závěr Marksova tvrdí, že děti by měly zůstat u pestounu, protože si tam za DVA roky tak zvykly, že návrat do rodiny není možný! Vážně jsou DVA roky u pestounu dobou, kdy se nebudou děti vracet zpět do svých rodin?! 

A konečně Marksova tvrdí, že norská komise a úřady postupovaly v souladu s vnitrostátním právem. Marksova opomiji, že je to zcela v rozporu s mezinárodní umluvou OSN o právech dětí na vlastní rodinu! 

Paní Marksova jednou řekla, že nebýt kvót, ministryní by se nestala. Kvóty jsou špatné a jejich důsledky ještě horší. Jen doufám, že nyní se zvedne veřejný odpor proti spolupráci českých úřadů s norským BufDirem a zavádění norského dobra v ČR. 

Mimochodem, věděli jste, že se jedna nejmenovaná režisérka Monika Le Fay Elsikova chlubí, jak jí její dobrá přítelkyně Michaela Marksova pomohla k adopci holčičky? Ne? Doporučuji si to zjistit, vypovídá to o mnohém ze strany obdivovatelů norského systému, v dnešní dobe celicimu v Norsku obrovské kritice ze strany odborníků, médií a veřejnosti. Kdo radí ministryni, když jí zatajuje reálnou situaci v Norsku v dnešních dnech? 

 

Zdroj

Diskusní téma: Školství a děti. Několik článků na toto téma. Mustr na děti, past na rodiče.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek