Protektorát Čechy a Morava za svou šestiletou historii zažil několik rozsáhlejších migračních vln vynucených rozšiřováním výcvikových prostorů, které sloužily pro potřeby německých okupačních vojsk.

16.10.2015 12:02

Češi opouštějí své domovyProtektorát Čechy a Morava za svou šestiletou historii zažil několik rozsáhlejších migračních vln vynucených rozšiřováním výcvikových prostorů, které sloužily pro potřeby německých okupačních vojsk. Vysídlení Benešovska, Sedlčanska a Neveklovska patřilo mezi největší z nich. Vysídlování probíhalo postupně v pěti etapách z důvodu tlumení případného odporu i rozsahu celé akce – vysídlení a přesídlení se nakonec týkalo přibližně 30 000 lidí.



Původcem myšlenky na vlastní cvičiště pro Waffen SS byl zřejmě samotný Reichsführer-SS Heinrich Himmler. Návrh se jevil jako optimální, neboť vedle dobré dopravní dostupnosti i vhodného reliéfu krajiny umístění nového cvičiště do ryze českého území umožňovalo i nadále v průběhu války sledovat cíle germanizační politiky – přípravu na konečné řešení české otázky v případě německého válečného vítězství a definitivního vysídlení českého živlu.

Samotné vysídlování prostoru probíhalo v období 1942–1944 v několika časových etapách a územních pásmech - I. etapa měla termín vyklizení 15. 9. 1942 a poslední V. etapa termín 1. 4. 1944. Již 9. 3. 1942 však došlo k vystěhování plicního sanatoria v Prosečnici situované za hranicemi cvičiště. Stanovil se vždy termín, do kdy se měla určitá část území vyklidit a obyvatelé museli odejít – v časovém rozpětí od několika měsíců po „hned“. Téměř polovina Protektorát Čechy a Morava s vyznačením cvičiště Waffen SSobyvatelstva však ve vojenském prostoru zůstala – z důvodu nedostatku potravin se alespoň na krajích cvičiště požadovalo uchovat určitou zemědělskou činnost. Ze zabraného území muselo odejít přibližně 17 000 obyvatel, kteří museli hledat nový domov v blízkých i vzdálenějších okresech a dočkali se různého přijetí, zejména v prvních etapách vysídlení. Němci se obávali nepokojů obyvatelstva, a tak záměrně do popředí nastrkovali protektorátní úřady, proti kterým se měla případná zloba obyvatelstva nasměrovat. Kromě několika sebevražd převážně starších lidí, kteří neunesli ztrátu domova, však evakuace probíhala v poklidu. Zůstat mohli jen někteří sedláci a řemeslníci na práci, kteří se pak v rámci cvičiště i několikrát museli stěhovat. Konečná plocha cvičiště zaujímala 440 km2 (cca 21x21 km).

Nemovitý i movitý majetek obyvatel byl vyvlastněn – oceňovalo jej taxační oddělení Pozemkového úřadu podle směrnic platných pro celou Říši. Komise Pozemkového úřadu v doprovodu vojáků sepisovala majetky a vlastníci byli vyzváni k podepsání soupisů bez odhadnuté ceny. Při nesouhlasu jim bylo vyhrožováno vězením či koncentračním táborem. Poté se stal majetek majetkem Německé říše. Z odhadní ceny stanovené Němci se vyplácelo 80 %. Zbytek byl vázán pro případ, že by se na vyvlastněném objektu objevily další závady a mohl být uvolněn jedině na základě zvláštního příkazu Pozemkového úřadu. Celý prostor včetně českého obyvatelstva byl vyňat z pravomoci protektorátních soudů a podléhal soudům říšským. 

Ve výcvikovém prostoru zbraní SS žily tři společenské skupiny. Příslušníci jednotek Waffen SS, čeští obyvatelé zaměstnaní u SS a vězni v pracovních táborech. Střed výcvikového prostoru sloužil pro výcvik s palebními terči opuštěných vesnic, na okrajích cvičiště vznikaly SS-Hofy (dvory SS - hospodářská součást SS), kde pokračoval hospodářský život (dodejme, že nijak efektivní) a také vězeňské tábory.

Cvičiště sloužilo k základnímu výcviku dělostřeleckých, ženijních, protitankových a pěších jednotek a zajišťovalo přípravu aktivních i záložních důstojnických kádrů, svou ubytovací kapacitou umožňovalo přechodné umístění až 30 000 mužů a rozlohou dovolovalo velká taktická součinnostní cvičení s ostrými střelbami až do stupně divize. Nezanedbatelný je i fakt, že sloužilo jako výhodná operační základna oddílů SS pro jejich bezpečnostní akce při působení v Protektorátu.

Na tomto území byla snad nejhustší síť nacistických věznic z celého Protektorátu. Život v těchto lágrech byl velmi nuzný, i když zde nebyly plynové komory a nedocházelo k masovým vraždám, ani počet vězňů nedosahoval takových stavů jako např. v Polsku. Pracovně-výchovný a koncentrační tábor byl v Hradištku, který od roku 1943 sloužil jako pobočka lágru Flossenbürg pro politické vězně. Vězňové z tohoto lágru byli využíváni jako pracovní síly na celém území cvičiště. I když se v případě Hradištka nejednalo přímo o tábor likvidační, životní podmínky vězňů byly velmi tvrdé. Fyzicky namáhavá práce trvala denně 10 až 12 hodin a zejména strava byla více než nedostatečná, dokonce menší než např. v koncentračním táboře Buchenwald. Pracovně-výchovný tábor Břežany byl pro muže české národnosti starší 18 let, kteří se provinili nízkou pracovní morálkou a měl pobočky v Bukovanech, Krhanicích a Tvoršovicích. Koncentrační tábor Vrchotovy Janovice sloužil od července 1944 jako pobočka lágru Flossenbürg, táborem po dobu jeho existence prošlo asi 3500 osob. Sonderlager Bystřice u Benešova byl pracovní tábor pro židovské míšence a manžele židovských žen s početním stavem okolo 1500 osob.

Právě z tohoto území bojové skupiny Waffen SS (divize Wallenstein) útočily na Prahu k potlačení Pražského povstání. Jejich tažení na Prahu se lidé snažili ztížit stavěním překážek a barikád, mnoho lidí zaplatilo za kladení odporu svým životem. Vzrůstala i odbojová činnost - dne 5. května se podařilo odbojářům na železnici u Mnichovic pozdržet a následně vykolejit německý vojenský vlak s tanky a děly směřující na Prahu, a tak do bojů Pražského povstání vůbec nezasáhly.

Lidé, kteří se po válce vraceli do svých opuštěných domovů, nacházeli své domy mnohdy sloužící jako terč střelby v žalostném stavu. Domy, kostely, silnice, elektrická vedení, pole, studně – vše zničené, domy v troskách, některé i do základů. Zcela zničeno bylo 188 domů, téměř zničeno 296 a těžce poškozeno 2475. Po válce bylo československými úřady konstatováno, že náklady na zřízení cvičiště činily asi 1,5 miliardy korun (poválečné měny). Škody způsobené Němci byly odhadnuty na 10 miliard korun, nebyly však započítány škody na hospodářských zařízeních a polích. 

 

Zdroj