Hrozivé důsledky připravované novely trestního řádu, skrze kterou se ocitnete za katrem, kdykoli vás bude chtít státní moc kvůli něčemu „zmáčknout“.

06.10.2015 19:52

Mezi advokáty je současná legislativní dílna Ministerstva spravedlnosti nepříliš uctivě označována jako „parta dětí, co píše zákony“. Pokud se blíže seznámíte s připravovanou novelou trestního řádu, budete patrně chtě nechtě muset této advokátské latině přisvědčit.

Hlavně být „in“

Mladý člověk si zakládá na tom být v rámci své komunity „in“. Podle toho k jaké subkultuře se přiklání, má či nemá facebookový profil, nosí dlouhé či krátké vlasy a vlastní nejnovější IPhone nebo naopak starožitnou Nokii 5110. Být „in“ mezi mladými legislativci znamená dnes „bojovat s korupcí“.

Ani o tom, že obdobný institut „zajištění“ koneckonců má i řada vyspělých zemí a žádná apokalypsa tam nenastala.

A mladí legislativci ministerstva spravedlnosti na vlně protikorupčního šílenství skutečně „jedou“, o tom nemůže být pochyb.  Díky své uvědomělosti promítají do připravovaných návrhů poptávku, abych tak řekl „všech 99 pragováků“. Ať už jde o další „osvobození“ státního zastupitelství, z kterého má napříště být definitivně nekontrolovatelný stát ve státě, nebo o „zjednodušení“ trestního řádu, které by se mělo vyrovnat s různými přežitky, jako jsou obhájci a obhajoba vůbec.

I trestní řád zkrátka musí nově reflektovat soudobou perverzní mantru, že „někoho zavřít“ je univerzálním řešením jakéhokoli problému, či spíše jakékoli společenské frustrace. Protože když někoho sebere policie a dokonce ho strčí „do chládku“ (lid prostý mezi zadržením, vazbou a výkonem trestu nerozlišuje), určitě k tomu byl dobrý důvod a určitě tam patří.

A nás se to, mámo, koneckonců, netýká.

Dříve tomu bylo tak…

Pokud tomuto dalšímu šílenému „protikorupčnímu“ nápadu necháme volný průběh, budou si naopak naše děti nad předchozí větou už jen smutně říkat ono okřídlené „ano, dříve tomu tak skutečně bylo“. Dříve tomu skutečně bylo tak, že k tomu, aby si člověk šel „sednout“, musel být aspoň podezřelý (do těch notoricky známých 48 hodin), nebo už obviněný (ve vazbě můžete vysedávat bez pravomocného rozhodnutí soudu o vině klidně tři a výjimečně i čtyři roky). Buď jak buď, mělo by tu být alespoň elementárně odůvodněné podezření, že jste vyvedli něco, co se společnost rozhodla netolerovat.

A právě tento buržoazní přežitek se mladí pionýři z ministerstva rozhodli odbourat. Snad proto do připravované novely trestního řádu, která má našim přetíženým policistům a znaveným prokurátorům „usnadnit“ boj s všelikterými lumpy, propašovali nevinně vyhlížející institut „zajištění osoby mařící řízení“.

Tohle se nás týká

Ano, pokud se pozastavujeme nad tím, že připravovaná novela pod rouškou zmíněného „zjednodušení“ brutálně zasahuje do elementárních principů práva na obhajobu a dokonce i do stavovské samosprávy advokátů, málokoho to takříkajíc „dojme“. Potřeba hájit se v trestním řízení je lidu prostému něco tak vzdáleného, že pokud se někdo chystá krátit práva obviněných, je to pro většinu lidí bohužel asi tak stejně významné, jako zdražení poplatků v aukční síni Sotheby´s.

Zmíněná „zajišťovací“ novinka však neznamená nic menšího, než rozšíření okruhu lidí, kteří se mohou, byť dočasně, ocitnout za katrem. Troufám si tvrdit na všechny z nás. Už nemusíte nic provést. Už se nemusíte zaplést do nějaké zpravodajské, politické či obchodní hry, ani osobního sporu. Jenom vás zkrátka páni plukovníci dostanou chuť potřebovat pro nějaký ten „úkon trestního řízení“.

O co jde

„Kdo bez dostatečné omluvy opětovně neuposlechne příkaz nebo výzvu orgánu činného v trestním řízení anebo jednání soudu nebo úkon trestního řízení závažným způsobem maří, přičemž byla již proti němu bezvýsledně použita jiná opatření a s ohledem na jeho osobu a povahu a závažnost jeho jednání nelze v době rozhodování účelu pořádkového zajištění dosáhnout jiným opatřením, může být omezen na svobodě, nejvýše však na 48 hodin, a to pouze v rozsahu nezbytném k zajištění jeho účasti na úkonu. Po provedení úkonu, pro jehož účely byla osoba omezena na svobodě, nejpozději však po uplynutí 48 hodin od omezení její osobní svobody, musí být propuštěna na svobodu“, praví se v nově navrhovaném paragrafu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že o nic až tak závažného nejde. Řádný občan se přece na výzvu „orgána“ vždy řádně dostaví, nic nemaří a nejsou proti němu potřeba ani ona „jiná opatření“, natož tak tento, jak tvůrci avizují, „mimořádný“ postup.

Ďábel v mimořádném detailu

Ale ouha. V tom je totiž ten ďábel v detailu. Ono odposlouchávat někomu telefon taky představuje „mimořádný“ zásah do ústavou garantovaných práv a svobod, který by měl být používán, pouze pokud údajnou trestnou činnost nelze zjistit jinak.  A to ještě jen tam, kde zájem společnosti na potrestání údajné trestné činnosti onen zásah do soukromí takříkajíc vyváží, či řekněme „morálně“ ospravedlní. 

V praxi jsme však denně svědky toho, jak jsou nejprve masivně nasazeny odposlechy a teprve pak je z různých blábolů v potu tváře „elitních“ plukovníků a prokurátorů nějaká ta trestná činnost doslova vyráběna.  A nikdo si z toho hlavu nedělá.

Z roku na rok nám tak spolu s absolutním počtem odposlechů „utěšeně“ roste i počet těch „jalových“, tedy těch, kterými se nic nezjistilo a dokonce se z nich ani dodatečně nepodařilo nic vyrobit.

Odposlechy pak namnoze neslouží potřebám trestního řízení, ale po té, co „ve veřejném zájmu“ uniknou do nějaké té „spřátelené“ redakce, použijí se toliko k pobavení konzumentů bulvárních médií. Protože nikdo jiný nemá zapotřebí takovéto blábolení všelijakých Mazánků a Kolibříků (na které mají pochopitelně jako každý z nás nezadatelné právo) ventilovat.

Mimořádné postupy v praxi

A ono vzít někoho do vazby, to je podle platného práva také až to poslední, mimořádné opatření, jak má být obviněnému zabráněno případně mařit trestní řízení. V praxi je to bohužel to první. Strčíme chlapa do vazby a uvidíme, co se stane. Třeba se přizná.

Vtrhnout někomu do bytu, přehrabovat se mu v prádelníku, dupat v komisňácích po dětských pokojích a ohmatávat památeční fotografie, to je rovněž „mimořádný“ zásah do práva na nedotknutelnost obydlí, který má být umožněn pouze a jedině „důvodným podezření“, že se v onom obydlí má nacházet osoba či věc důležitá pro trestní řízení.

V praxi je tomu bohužel namnoze tak, že „elitní policisté“ vám prostřednictvím smyšleného podezření vtrhnou do bytu, nasypou do pytlů, co jim padne pod ruku (odtud „pytlování“) a teprve pak se zjišťuje, k čemu by to mohlo být dobré. Pokud se nic nenajde, „najde“ se, zpravidla v posledním pytli, něco jako dětská pornografie, neregistrovaná zbraň nebo aspoň pár semínek konopí.

Jak to chodí dnes

Vědom si, jak je ze strany dnešní policejně-prokurátorsko-soudní moci fakticky nakládáno se stávajícími „mimořádnými“ instituty, vůbec si nedělám iluze, jak bude nakládáno s tímhle. Naopak netřeba bujné fantazie k tomu, aby si člověk představil, k čemu všemu naši bezesporu vynalézaví páni plukovníci a prokurátoři tohleto „zajištění“ dokáží využít.

Je třeba vzít v úvahu, že už dnes v návrzích na vydání se souhlasu se zadržením podezřelého, který vydává státní zástupce, policisté mnohdy celkem bezostyšně, a mnohdy vědomě, lžou. Stejně tak bezostyšně lžou státní zástupci v návrzích na vzetí obviněného do vazby, o kterém rozhoduje soud.

Viděl jsem v praxi naprosto vylhané odůvodnění návrhu na vzetí do vazby, kde státní zástupce drze tvrdil, že obviněný byl v „častém telefonickém kontaktu“ s osobou, s kterou však dotyčný v životě netelefonoval.

Lhát se povoluje

Viděl jsem ale i rozhodnutí o jednom ze lži usvědčeném státním zástupci, že ho přece nelze postihovat „pro způsob jakým vykonává svoji pravomoc“. Ergo (státním zástupcům) „lhát se povoluje“.

Viděl jsem podání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, ve kterém prodloužení vazby obviněných s ledovým klidem odůvodňoval tak, že obvinění „maří vyšetřování“ tím, že odmítají vypovídat. Že je to jejich ústavní právo ví snad každý uchazeč o studium na právnické fakultě.

Viděl jsem dokumenty o tom, jak „elitní“ protikorupční detektivové během osmi hodin donutili opilého svědka podepsat vylhané svědectví, na kterém následně vystavěli jednu soudobou „korupční“ monstrkauzu. 

Zavedení předmětného institutu znamená dát takovýmto lidem do ruky zákonnou možnost si kohokoli z nás na 48 hodin „vypůjčit“ s odůvodněním, že s ohledem na „osobu“ a „povahu“ toho kterého z nás, to prostě jinak nešlo. Už samo zaplevelování trestního řádu dalšími takto „gumovými“ formulacemi, které ke zneužití přímo vybízejí, nadto v otázkách osobní svobody, mne naprosto děsí. Nemluvě o tom, že ve světle shora zmíněných příkladů ze soudobé právní praxe svědek zcela jistě „maří řízení“ tím, když „blbě“ vypovídá.

Děti dětem

Cela předběžného zadržení, kde budete čekat, než bude mít pan plukovník či soudce čas se vás zeptat, „osobo neviděla jste tudy jít dvě děti“, případně, než se odhodláte vypovídat „správně“ je zpravidla sklepní místnost bez oken, kde buď přetopeno či zima a pronikavě to tam páchne lidskými výměšky, potem počínaje, exkrementy konče. Sdílet ji můžete s kýmkoli, třeba i s  podezřelým, který možná právě pro padesát korun podřízl pantátu z Ražic. Věřte mi, že po takovéto zkušenosti a s vidinou že „po provedení úkonu budete propuštěni na svobodu“, rádi odsvědčíte cokoli.

A nevyprávějte mi, že „zajištění“ se zcela jistě budou do policejních cel umísťovat odděleně od „zadržených“.  Ano, ale vsadím se, že „pouze pokud tomu nebrání vážné provozní důvody“.

Nechci vést polemiku o tom, že omezení základních svobod zákonem je koneckonců ústavně souladné. Či o tom, že i dnes existuje celá řada dalších institutů omezujících osobní svobody a v tomto smyslu není tento text úplně „korektní“. Ani o tom, že obdobný institut „zajištění“ koneckonců má i řada vyspělých zemí a žádná apokalypsa tam nenastala.

Říkám to s lítostí, ale my nejsme, minimálně z hlediska práv a svobod, vyspělá země. Zavedení tohoto institutu je v soudobých reáliích České republiky, bez ohledu na věk původce, nápad vskutku infantilní.

 

Zdroj

Diskusní téma: Hrozivé důsledky připravované novely trestního řádu, skrze kterou se ocitnete za katrem, kdykoli vás bude chtít státní moc kvůli něčemu „zmáčknout“.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek