Fakta o Kosovu, která musí znát celý svět.

28.03.2018 12:51

Všechny zločiny albánských separatistů a tak zvaného Nezávislého Kosova jsou příkladem porušování pravidel platných mezi civilizovanými národy a v demokracii, trvají od roku 1999 do současnosti.

 

To, co dělají Srbům Albánci a tzv. nezávislé Kosovo v srbských provinciích Kosovo a Metochie po roce 1999 je nehumánní a antidemokratické. S ohledem na historii lidstva to můžeme srovnat jen s divošstvím. Zločiny proti Srbům a Srbsku jsou činěny s blahosklonným požehnáním některých členů Evropské unie, a to především těch zemí, které mají v této evropské organizaci největší vliv. Že je tomu tak, nejlépe ilustrují skutečnosti z území, díky kterým by se měl celý demokratický svět stydět.

V roce 1999 byli z Kosova a Metochie Srbové vyhnáni z 314 míst.

Pouze ve třech z celkových 30 okresů nedošlo k etnickému „vyčištění“ srbských míst. Byly to okresy Leposavić a Zvečan na severu Kosmetu*/ a Štrpce na úplném jihu Kosmetu, i když i v těchto okresech byla srbská sídla napadána.

 

Dnes se na území centrálního Srbska nachází 206 000 utečenců přesídlených z Kosova a Metochie a dalších 16 000 je na území Černé Hory.

 

Od roku 1999 Albánci zničili a vypálili 155 srbských kostelů a klášterů. 5 kostelů bylo úplně vymazáno z povrchu země. Kostel Svaté Trojice v centru Džakovice je zcela zničen a na jeho místě je dnes park v jehož centru separatisté vztyčili pomník Matky Terezy. Zničeny jsou vesnické kostely v Petrovicích u Kosovské Kamenice a ve vesnici Kraljevica u Podujeva. Zničen je kostel v centru městečka Suva Reka a kostel Svaté Trojice ve vesnici Velika Reka u Vučitrnu. Na těchto místech nezůstala ani stopa, která by nasvědčovala tomu, že tu někdy stála srbská pravoslavná svatyně.

 

Albánští separatisté zneužil svatyni římskokatolického vyznání, aby zničit stopy po existenci srbské pravoslavné církve v centru Džakovice.

 

Albánci od června 1999, kdy na Kosovo a Metochii vstoupily jednotky NATO, zabili 1.004 Srbů a za tyto zločiny se dosud nikdo nezodpovídal.

 

Od června 1999 dodnes Albánci úplně zničili 21.122 srbských domů a 935 bytů.

 

Srbové od té doby dodnes vznesli u Kosovské agentury pro návrat 41.300 žádostí o navrácení usurpovaných nemovitostí ze strany Albánců, ale ani jedna z nich dosud nebyla projednána.

 

Do 31.12.2012 Kosovská privatizační agentura prodala 1.358 srbských podniků a z nich ani jeden nemohl koupit Srb a ani v jednom z těchto podniků Srb nezůstal zaměstnán, a to ani po privatizaci.

 

Od roku 1999 dodnes na dvou třetinách území Kosova a Metochie (celková rozloha 10.886 km2) Albánci úplně zničili většinu srbských hřbitovů a na nich přes 10.000 pomníků, což je vandalský čin, nemající v civilizované Evropě obdoby. Na území Metochie a centrálního Kosova zůstaly zachovány pouze dva srbské hřbitovy.

 

 

Ani v jednom městě jižně od řeky Ibru nezůstal jediný pomník připomínající srbskou historii. Albánci zničili pomníky krále Lazara, Vuka Karadžiče, Petra Petroviće, Něgoše … a rozbili všechny sochy srbských spisovatelů a básníků stojící před školami. Nebyla jim hanba zničit pomník Dositea Obradoviće, který svoji osvětovou práci vedl i v řadách Albánců v okolí Skadru, když vyučoval albánské děti v jejich jazyce, který se sám za tímto účele naučil. Zničili i pomník Petra Petroviće Něgoše, srbského básníka, který opěvoval největšího hrdinu Albánie (srbského původu) Džorže Kastriota Skanderbega a svojí poezií poučoval o bratrských vztazích mezi Srby a Albánci: „Co je Bosna a Arbánie, vaši bratři od otce i matky.“

 

Zničili i pomník Miloše Obiliće, kterého opěvoval i albánský lid, uchovávajíc tak až do 20. století vzpomínku na srbského hrdinu, s nímž jejich předkové bojovali proti sultánu Muratovi. Pokáceli i pomník národních hrdinů Bori Vukmiroviće a Ramize Sadika v Prištině.

 

Ve vesnici Nerodimlje u Uroševce pokáceli i přírodní památník – borový háj Cara Dušana, který jej zasadil vlastní rukou v roce 1336. Nevadila jim při tom skutečnost, že mocný car Dušan byl i jejich vladař – car Srbů, Řeků a Arbanasů.

 

Ani v jednom městě jižně od Ibru není ani jedna ulice se srbským jménem, a tak se ptáme, jakou že to multietničnost budují Albánci a Prišitna?

 

Dodnes se na Kosovo a Metochii vrátilo pouhých 2.700 Srbů do 50 vesnic, především do Metochie.

 

Dnes na Kosovu a Metochii zůstává okolo 125.000 Srbů, kteří žijí na pouhých 22% územi Kosmetu.

 

V tomto okamžiku se pátrá po 252 unesených a nezvěstných Srbech a dalších neAlbáncích.

 

Zoran Vlašković

 

Zdroj: https://www.slobodanjovanovic.org/ překlad VD

*/ KOSMET – zkratka Kosovo a Metochie, společné označení obou okupovaných jihosrbských provincií

 
 
 
Q.S.
 
Říká se tomu genocida, říká se tomu etnická a náboženská čistka. Ale nikdo to ve "svobodném" západním světě nenazve pravým jménem, protože ti zlí, které bylo nutno vybombardovat byli přece Srbové... To všechno oni, tím se to odůvodnilo a díky tomu je dnes v Kosovu druhá největší vojenská základna USA v Evropě. A to přece stojí za to se tvářit, že žádná genocida Srbů na Kosovu neexistuje, že žádné etnické a náboženské čistky neproběhly, že nebyly zničeny památky ze 14. století.... Kosovo je takový zkušební polygon jak suverennímu státu ukrást území, jak vymazat tisíciletou kulturu, jak barbarizovat obyvatelstvo a jak islamizovat původně multientickou a multináboženskou zemi.... O obchodu s lidskými orgány a drogami je skoro škoda mluvit....

Diskusní téma: Fakta o Kosovu, která musí znát celý svět.

Datum: 29.03.2018

Vložil: dit

Titulek: Jugoslávie

15.3.2007

Západ a jeho role při rozbití jugoslávské federace

Daniel Veselý


Reakce na televizní dokumenty "Nade vší pochybnost" a "Most na Drině", uvedené 4. března na Čt 2, v rámci tematického večera o festivalu Jeden Svět.
Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden Svět uvádí nejen zajímavé postřehy, ale i propagandistické kusy.

Shora uvedené dokumenty, především ten první nabízí divákovi pohled do zákulisí soudního přelíčení Mezinárodního válečného tribunálu pro bývalou Jugoslávii, vyšetřování okolností pojednávajících o srebrenické tragédii a posouzení svědeckých výpovědí viníků i poškozených.. Z odstupu dvanácti let je příjemci stále nabízen stejný, poněkud pokřivený pohled na tento zločin. Stejnou dezinformační kampaní jsou servírovány události o válce v bývalé Jugoslávii., „vzdušné akci" NATO a následném zmrtvýchvstání Srbska, ač existuje mnoho seriózních studií i pramenů, organizací, svědků, kteří léta, většinou však nevyslyšeni, poskytují o této tematice validní informace.

Předehra konfliktu
Od samého počátku zápolení o osud Jugoslávie po pádu komunistického režimu v roce 1990 byla západním společenstvím podkopávána teritoriální integrita země a podporováno rozdělení unitárního státu. Tlak, jenž byl vyvíjen na jednotlivé státy bývalé federace, vyvolával nacionalistické napětí. Následným sílícím násilím v zemi byl Západem usměrňován a rozdmýcháván konflikt rozdělující znepřátelené státy na dobré, tedy submisivní západnímu politickému a ekonomickému modelu, a ten zlý, tedy odolávající tomuto tlaku. Skutečnost, že jugoslávská federace držela etnické rozepře na uzdě byla Západem soustavně podkopávána a ignorovány možné následky. Svobodné volby, které následovaly po pádu komunismu v listopadu 1990, byly v podstatě založeny na etnickém konsensu. Vláda Spojených států a otec balkánské privatizace George Söros měli eminentní zájem na tom, aby byla bývalá federace rozdělena na etnické státy, které by tak byly snáze podmaněny západními investory a připraveny na implementaci neoliberálních reforem.
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party

Srbsko bylo od počátku médii démonizováno a byla mu určena role darebáka. Slobodan Miloševič tehdy volal po vytvoření „Velkého Srbska", což sabotovalo plány západních zemí, které počítaly se vznikem samostatných států, otevřených reformám tržní ekonomiky. Z pohledu mnoha Srbů, ale i dalších obyvatel jugoslávské federace, byl však Miloševič vnímán jako zastánce jugoslávské celistvosti a identity proti separatistickým snahám prozápadních politiků ostatních zemí federace. A také proto, že v kritických letech 1992 až 95 podepsal veškeré mírové smlouvy, týkající se bosenské války, vetované především Spojenými státy a předáky bosenských muslimů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party

Válka v Bosně a Hercegovině
Od počátku války v roce 1992 stálo západní společenství na straně Chorvatů a bosenských muslimů a poskytovalo jim štědrou mediální a ekonomickou podporu. Srb představoval démona, zdroj veškerého zla, jenž byl přirovnáván k novodobému Hitlerovi. Bosenská muslimská vláda nadsazovala počet usmrcených během válečné řeže v letech 1992 až 1994 na 250.000 lidí. Západ se tohoto čísla chytil jako klíště, aniž by tento údaj nechal standardní cestou ověřit. Silná podpora tomuto tvrzení přišla samozřejmě z mediálního prostředí, které cíleně nepohodlné informace o válce a jejím průběhu zamlžovalo a vytvořilo PR iluzi, za kterou by se nemuseli stydět ani stalinističtí politruci. Skandální byla v tomto konfliktu také role organizace Human Rights Watch, jejíž zpravodajství o válečném dění bylo poplatné západní režii. Podle studie vypracované norskou vládou padlo na Balkáně v letech 1992 až 1995 kolem 80.000 lidí. Nezávisle na této studii uveřejnil tým haagských expertů zprávu, že během bosenské války padlo na obou stranách odhadem asi 102.000 lidí, z toho 16.700 srbských civilistů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S, .: The Politics of Srebrenica Massacre
Zdroj: www.zmag.org Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party

Celoplošné sdělovací prostředky, jak bylo řečeno, hrály v tomto konfliktu nezástupnou roli. Jejich úkol spočíval ve vytvoření jakéhosi právního rámce válce na Balkáně, díky němuž měly „osvícené" státy (USA, Velká Británie, státy NATO ) morální povinnost zasáhnout vojenskou silou, a zničit tak zlo (Srbskou republiku). Volně přeloženo: Srbsko mělo být rozdrceno mamutím vojenským komplexem, který nemá v dějinách obdoby, za zločin, jenž spočíval v odmítnutí západního politického a ekonomického jha, na rozdíl od dalších zemí bývalé Jugoslávie.

Je navýsost nutné zdůraznit, že tento konflikt má hluboké kořeny jdoucí hluboko do historie a bylo by nespravedlivé rozdělit bojující strany na dobré a zlé. Srbská vojska spáchala během této války mnoho zvěrstev a předáci Srbské republiky zodpovědní za spáchání válečných zločinů museli být potrestáni, avšak role západního společenství by neměla být vykreslována jako vykupitelská, bažící po nastolení příměří v tomto nešťastném regionu. Ale jako cynická role, jejíž pravým záměrem bylo zde strategicky a ekonomicky zakotvit, nikoliv spasit válkou stíhané civilisty.

Nebyl to zdaleka jen Srb, který páchal zločiny proti lidskosti, ale také další strany válečného sporu. Chorvatská vláda si potěšena mnula ruce, když byla pozornost celého světa obrácena na exhibici srbských zvěrstev, z důvodů navýsost logických; neboť se tak odváděla pozornost od jejích válečných zločinů.

Masmédia, například, se v roce 1991 exkluzivně soustředila na osvobození chorvatského města Vukovar jugoslávskou armádou, avšak úplně ignorovala masakry, předcházející osvobození Vukovaru, kdy byly Chorvatskou národní gardou pobity stovky Srbů. Značná pozornost byla také věnována srbským zajateckým táborům, například táboru Omarska, ale o to méně se vědělo o muslimských a chorvatských zajateckých centrech v Celebrici, Tarcinu, Livnu a jinde, kde životní podmínky vězněných nebyly o nic lepší než v srbských táborech. Bosenští muslimové došli tak daleko, že měli žaludek na vraždění vlastních lidí a svádění toho na Srby, aby přišla kýžená pomoc NATO pro boj s nimi. Je těžké uvěřit tomuto tvrzení, avšak pozdější vyšetření OSN hrůznou skutečnost potvrdilo.
Zdroj.: www.zmag.org Herman E,S.: Human Rights Watch in Service to the War Party

V roce 1995, v době, kdy se odehrála srebrenická tragédie, bylo chorvatskými silami za aktivní pomoci Clintonovy administrativy z chorvatské Krajiny vypuzeno 250.000 etnických Srbů. Odhaduje se, že během této akce, nazvané „Operation Storm" (Operace Bouře), mohlo být chorvatskými jednotkami povražděno víc srbských civilistů než bosenských muslimských civilistů v Srebrenici, zlikvidovaných Srby. Zabity byly téměř čtyři stovky žen a dětí. Celková bilance etnické čistky v Krajině stála životy více než tisíce nevinných civilistů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E, S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party


Podobným způsobem zahynuly raketami a bombami NATO v Jugoslávii dvě tisícovky civilních obětí.

Srebrenica jako nástroj propagandy Západu
Největší mediální a politickou hanbu západního společenství předvedl v tomto konfliktu ukázkový...více viz zdroj
https://www.orthodoxia.cz/jugoslav.htm#15.3.2007

Datum: 29.03.2018

Vložil: dit

Titulek: Re: Jugoslávie

Jednotky SFOR Bosně páchají na Srbech teroristické akce
Nevídaná brutalita západních vojáků
Srbský pravoslavný kněz otec Jeremija Starovlah a jeho syn Alexandr (28) byli vážně zraněni a krvavě zbiti jednotkami SFOR, které se dostaly pomocí výbušniny do jejich domu v Pale (u Sarajeva) při údajném hledání Radovana Karadžiče, bývalého prezidenta Republika Srpska. Incident se udál v noci z 31. března na 1. dubna. Přestože oficiální zpráva SFOR, kterou převzaly některé agentury, říkala, že byl kněz a jeho syn zraněni, protože vojáci "použili sílu nutnou úměrnou k předpokládanému nebezpečí", samozřejmě se ukázalo, že skutečnost je zcela odlišná. Ve skutečnosti byl útok na o. Jeremiju a jeho syna klasickým příkladem lynčování dvou nevinných mužů, kteří nemají nic společného s Radovanem Karadžičem.
Poté, co byli kněz a jeho syn brutálně zbiti a vojáci zjistili, že v domě nebyl nikdo kromě Starovlahovy rodiny (o. Jeremije, jeho mátušky Viktorky a Alexandra), naložili zraněné do vrtulníku a opustili dům. Lynčování kněze a jeho syna bylo popsáno v dramatickém svědectví paní Starovlahové, která byla očitou svědkyní nevídané brutality vojáků SFOR. Po útoku byli o. Jeremija a Alexander transportováni do nemocnice v Tuzle, kde i nadále zůstávají ve velmi kritickém stavu. Stále jsou na přístrojích pro podporu života s vážnými zraněními hlavy a bojují o život. Na útoku se podílelo asi 40 vojáků z USA, Británie a dalších států. SFOR a Úřad vysokého představitele v Sarajevu zatím odmítají přijmout zodpovědnost za tento brutální útok a potrestat pachatele tohoto bezprecedentního činu......

....no byl to tam horor, zdroj ten sám, viz výše

Datum: 29.03.2018

Vložil: dit

Titulek: Jugoslávie

Doporučuji

https://www.orthodoxia.cz/jugoslav.htm#15.3.2007

Přidat nový příspěvek