Téměř všichni uprchlíci vlastnili velké smartphony, „pouze několik málo jich mělo starší telefony s tlačítky“. Pozorovatelé a personál potvrdil, že uprchlíci nezřídka vyhazují svačiny.

03.08.2015 14:42

Pod hesly „Muslimové a uprchlíci jsou vítáni“ tento týden proběhla také před 
utečeneckým táborem demonstrace aktivistů proti „rasismu a nepřátelství vůči 
cizincům“. Nápadná byla vysoká účast samotných přistěhovalců na akci. 
Obyvatelé Traiskirchenu zorganizovali protidemonstraci. 
Foto: screenshot FPÖ TV Magazin
Utečenecký tábor Traiskirchen (20 km jižně od Vídně), ve kterém v minulých týdnech proběhly nepokoje, jež musela uklidňovat policie, od minulé středy nepřijímá žádné nové uprchlíky. V táboře se nachází 4500 osob, z nichž 2200 pro přeplnění nemá k dispozici vlastní postel na spaní. 480 lidí si postavilo v areálu stany, ve kterých přespávají. Různé nevládní a lidskoprávní organizace kritizovaly rakouskou vládu opakovaně kvůli údajně nelidským a nedůstojným podmínkám, v jakých musí utečenci „v jedné z nejbohatších zemí světa“ žít. O situaci se začala zajímat i Amnesty International, která dostala povolení vyslat do tábora příští týden svou „vizitu“. Podle informací, které na svém facebookovém profilu uvádí opoziční politik Ewald Stadler, dostávají dospělí žadatelé o azyl v Traiskirchenu denně 30 euro na ruku za „nicnedělání“. Vláda kromě toho rozhodla před dvěma dny, že zvýší denní příděl na tzv. „nedoprovázené nezletilé uprchlíky“ z dosavadních 77 euro na 95 euro, což odpovídá měsíční dávce na jednoho nezletilého uprchlíka ve výši 2850 euro (sic).

Veřejnoprávní rozhlas a televize ORF denně přináší zprávy o iniciativách různých jedinců, kteří se rozhodli „uprchlíkům v jejich tíživé situaci pomáhat“. Několik dní probíhala v rozhlasu i propagandistická kampaň proti „předsudkům vůči cizincům“, kdy v krátkých výstupech pomlouvali pečlivě vybraní uprchlíci o svých osudech. Skutečně jsou lidé, kteří se ve své dobré víře rozhodnou uprchlíky podporovat a poskytovat jim na vlastní pěst materiální podporu. Ovšem najdou se i tací, kteří se po krátké konfrontaci s realitou celkem brzy vyléčili ze svých naivních představ.

O tom může vyprávět Rakušanka Manuela Dvorak, která se společně se svou kamarádkouGaby rozhodla vydat do Traiskirchenu pomáhat uprchlíkům, kde na ní čekalo ovšem zklamání. Od různých dárců měly s sebou potraviny a ošacení na rozdávání. Manuela nejprve hovořila na místě s personálem tábora a porovnala to, co viděla na vlastní oči, se zprávami o údajně bídném stavu uprchlíků. Všichni uprchlíci byli ale dobře a vhodně oblečeni, všichni měli v pořádku obuv apod. a ošacení vypadalo velmi nově nebo značkově, v některých málo případech bylo lehce opotřebované. Téměř všichni uprchlíci vlastnili velké smartphony, „pouze několik málo jich mělo starší telefony s tlačítky“. Pozorovatelé a personál potvrdil, že uprchlíci nezřídka vyhazují svačiny. Návštěvnice také pozorovala vracet se několik uprchlíků z nákupů, mnozí z nich měli v rukách energy drinky, „částečně dokonce Red Bull“, tašky plné nákupů. Podle personálu tábora uprchlíci po večerech často popíjejí alkohol, který si za peníze mohou pořizovat. Zatímco sdělovací prostředky tvrdí, že zoufalí uprchlíci jsou nuceni spát mimo budovu, protože pro ně není uvnitř místo, potvrdil personál návštěvnici (která se na Facebooku mimochodem potřebovala distancovat od pravice, „rasismu“ a „nepřátelství vůči cizincům“ a přidala se k Zuckerbergově homosexualistické kampani), že uprchlíci často sami trvali na tom, že budou spát venku, a přivezli si stany už s sebou. Návštěvnice také potvrdila, že když před brány tábora přijedou soukromí dárci, kteří chtějí uprchlíkům rozdávat jídlo a ošacení, hned se semelou bitky, přičemž to odnesou samotní dárci. Nezřídka i na vlastním majetku – den před její návštěvou bylo takto rozbito čelní sklo osobního automobilu soukromého dárce, protože mu uprchlíci naskákali na kapotu. 

Manuela Dvorak dále uvádí: „Bohužel musíme potvrdit dychtivost těchto lidí. Když jsme dětem přes plot podávaly sladkosti, hned po nás dospělí žebrali tabák. Stejně tak se uprchlíci směle courali kolem našeho auta, dokud je bezpečnostní hlídka nepožádala, aby toho nechali a ustoupili pár kroků dozadu.“ 

Mezitím ale vedle tábora otevřela svůj nákladový prostor dodávka Caritas a před ní stáli po nějaké době jen asi čtyři uprchlíci. „Široko daleko žádné hodinové fronty“, napsala Dvoraková, která pořídila i několik fotek. Média totiž tvrdí, že uprchlíci se v táboře bouří proto, že musí denně stát na všechno dlouhé fronty. „Po těchto dojmech jsem se společně s Gaby rozhodla, že nasbírané věci buď vrátíme zpátky dárcům, anebo je darujeme lidem, kteří to opravdu potřebují. To jediné, co jsme tam nechaly, bylo ovoce a zelenina, které nám předal spolek, jenž zachraňuje potraviny, jichž se zbavují supermarkety. Ale nezdálo se, že by to uprchlíky nějak nadchlo.“

Závěr Manuely Dvorakové, jejíž příspěvek na Facebooku mezitím sdílelo již téměř 4000 lidí, je střízlivý. „Každému jen mohu poradit, aby si udělal sám obrázek, a aby nevěřil sdělovacím prostředkům, a ani ne charitě apod., pozitivní nebo negativní zprávy. Něco se totiž nafukuje, něco se zase zametá pod kobereček, to je můj dojem“, píše uživatelka sociální sítě, která se pro velký ohlas na internetu explicitně „distancuje od rasismu a nepřátelství vůči cizincům“. (-lb-)


Její fotografické postřehy z tábora ZDE.

A zde video z Drážďan, kde proběhla bitka mezi žadateli o azyl:
 

Diskusní téma: Téměř všichni uprchlíci vlastnili velké smartphony, „pouze několik málo jich mělo starší telefony s tlačítky“. Pozorovatelé a personál potvrdil, že uprchlíci nezřídka vyhazují svačiny.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek