Tiskové prohlášení Národního kongresu

12.07.2015 17:28

V souvislosti s kritickým vyjádřením pana ministra Chovance na adresu manifestace pořádané Národní demokracií dne 1. 7. 2015 v Praze proti imigrantům a za vystoupení ČR z Evropské Unie vydává tiskový mluvčí Národního kongresu následující stanovisko.

Národní demokracie kandidovala v minulém roce do Evropského parlamentu. V rámci volební kampaně uspořádala řadu tiskových konferencí, na něž se za celou dobu pouze dostavil jeden novinář známého týdeníku, který se dokonce předem řádně akreditoval, aby zde strávil několik minut vyfotografováním účastníků konference. Jinak všechny tiskové konference proběhly bez jakékoliv účasti novinářů.

Když Národní demokracie na sklonku minulého roku uspořádala řadu protestních manifestací před velvyslanectvím USA, nedošlo k vydání jakékoliv zprávy. Řečníci, kteří hovořili před velvyslanectvím Spojených států se vyjadřovali většinou ve dvou směrech. Jednak odmítli, podobně jako pan president, vměšování pana velvyslance do vnitřních záležitostí našeho státu, následně pak kritizovali bezduchou expansionistickou politiku USA, která vytváří celosvětový chaos a již tehdy upozorňovali na hrozící exodus imigrantů do Evropy. O těchto akcích nebyla vydána žádná zpráva a to ani tehdy, když se před velvyslanectví USA dostavila skupina občanů, která chtěla vyjádřit podporu Američanům.

Když 1. 7. 2015 proběhla výše zmíněná manifestace, tak se sdělovací prostředky spokojily s krátkou notickou – pouze však do chvíle než vystoupil pan ministr Chovanec, který v roli současného ministra vnitra označil nesení symbolických šibenic za nezákonné a zkritizoval policii, že nezasáhla. V tu chvíli sdělovací prostředky ožily a uspořádaly na účastníky manifestace doslova mediální hon. Cvičené opičky v cirkuse by jim mohly závidět. Nicméně aby alespoň řádně popsaly průběh manifestace, toho nebyl nikdo schopen. Na Václavském náměstí vystoupilo celkem pět řečníků, obecně jsou uváděni tři. Pan poslanec Tomio Okamura doslovně citoval projev, který zazněl v brněnské mešitě, a který rozhodně nebyl nijak mírumilovný. Jenže ani toto nezaznělo. Nebo se již naši novináři stávají obhájci radikálního Islámu? Zajímavé je i vyjádření pana ministra vnitra. Na jedné straně odsuzuje nesené makety šibenic. Na straně druhé říká, že takové manifestace mohou začít házením vajec, následně pak kamením a pak třeba střílením. Ano, vejce se házela, jenže iniciativa pocházela od odpůrců manifestace a jejím terčem měl být pan poslanec Okamura. Dotyčný se netrefil, následně jej zadržela pořadatelská služba, která jej předala policii.

Pan ministr Chovanec se vyjadřuje kategoricky k šibenicím. Je zajímavé, že žádnému členu ani funkcionáři ČSSD nevadilo, že dne 6. 4. 2013 byl symbolicky popravován na Václavském náměstí tehdejší premiér a ministr financí. Ten druhý to vzal sportovně a složil na odboráře dokonce rýmovanou básničku, bohužel poněkud vulgární. Dne 24. 8. téhož roku pak uspořádali „antičeští Čechové“ popravu brouka Pytlíka, což mělo být jakési negativní vyjádření o vlastním národě – jako, že nemá cenu se k němu hlásit. I tehdy se nikdo z ČSSD neozval. Zde je to pochopitelné. Historický nezájem ČSSD o vlastní národní identitu nabyl již v době Rakousko-Uherska takových rozměrů, že v roce 1897 došlo k založení strany Národních dělníků, později postupným přejmenováním až ke straně Národně socialistické. V událostech okolo roku 1938 tato strana neměla jednoho jediného představitele, který zaujal protikapitulační postoj, zatímco Národní sjednocení (Národní demokracie) a Lidová strana se postavily proti kapitulaci jako celek. V Národně socialistické straně pak negativní stanovisko ke kapitulaci zaujal Dr. Petr Zenkl a Dr. Jaroslav Stránský. O kapitulačním aktu Sociální demokracie v Únoru 1948 je škoda hovořit. Nelze se proto divit, že tato strana sleduje v EU servilní proněmecké postoje, které zřejmě povedou k další evropské apokalypse, jež může mít nedozírné následky.

Historicky pád Evropy za posledních 100 let je spjat s iracionálním počínáním německého národa. Na jedné straně se jedná o nejvzdělanější a nejpracovitější národ našeho kontinentu, na druhé straně pak národ, postrádající smysl pro realitu, přesvědčený o své absolutní převaze, na jejímž základě vnucuje svůj způsob života i myšlení veškerému okolí. V roce 1914 stačil jeden telefonát do Vídně, aby bylo zabráněno válečnému šílenství. Nestalo se. O tři roky později posílá německý císař do Ruska V. I. Lenina v uzavřeném vagonu s náležitou výbavou zbraní a peněz, aby zažehl plamen revoluce, která by vyřadila Rusko z války. Výsledek se povedl, jenže revoluce nakonec postihla i Německo. Rod Hohenzollernů skončil na smetišti dějin a to zcela oprávněně. Řečeno slovy slavného a kupodivu německého spisovatele: „Duchů, které jsem vyvolal, se nemohu zbavit.“ Válku Německo prohrálo. Vyvolalo druhou, i ta skončila pro ně tragicky, byla to vlastně největší katastrofa německých dějin. Za obě byly uloženy Německu reparace. Nakonec se Německo vyhnulo, ve větší míře, zaplacení jedněch i druhých. To vše nestačilo. Znovu se po sjednocení Německa vrhají do pokusů rozhodovat o historii Evropy jako rozhodující politický subjekt. A kupodivu, opět se daří. Jednotlivé evropské státy se stávají již jen objektem rozhodování Německa a Francie, přičemž v současné době iniciativa je převážně na straně Německa, a to za cenu, že si Francie uhájí své výhody na poli zemědělské politiky. Současná krize Eurozóny je vedle nesporné viny řeckých proevropských stran i záležitostí Německa, jehož banky si zajišťovaly pohodlné úvěrování Řecka, německé firmy pak zde měly určitá dodavatelská privilegia. Až do chvíle než nastala hodina pravdy. Jenže tuto hodinu pravdy nelze připustit. Nelze ji připustit ani ve chvíli, kdy Řekové jasným způsobem prohlásí, že chtějí skoncovat s chaosem, nejistotou a vydíráním.

Nelze přece přiznat, že hrabivé německé banky půjčovaly nesolventnímu dlužníkovi a vůbec již ne, že politická odpovědnost leží také na straně německé administrativy, což v tuto chvíli znamená, že paní kancléřka by se měla poroučet. Na to, že Řecko, neuvěřitelným způsobem poničené válkou, reparace Němcům odpustilo, se jaksi pozapomíná. Místo toho se bude hledat někdo, kdo tyto hazardní nesmysly bude financovat. A to bude nakonec evropský daňový poplatník. Ve větší míře ten v Eurozóně, v menší pak ten, který je mimo. Všechny tyto skutečnosti by měly vést k tomu, aby Česká republika opustila toto seskupení nezodpovědných byrokratů vzdálených od reálného života a neodpovědných bankéřů, kteří postrádají jakýkoliv smysl pro základní pravidla slušného chování. Je nepochybné, že náš odchod z EU bude spojen s určitými obtížemi, ale na druhé straně se staneme svobodnými lidmi ve vlastním domě, kterým je naše Česká republika.

V Praze, dne 6. 7. 2015

Jan Skácel, tiskový mluvčí Národního kongresu

Zdroj

Diskusní téma: Tiskové prohlášení Národního kongresu

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek