Tihle velcí vůdci – ať v sukních či kalhotách – si s námi jen hrají. Bojí se už také své vlastní veřejnosti.

02.09.2015 16:05

Schyluje se v Evropské unii k válce Západu proti Východu? Napohled to tak vypadá. „Majitelé EU“, především lídři Německa a Francie, vypouštějí čím dál drsnější výroky na adresu zemí střední a východní Evropy, vlády těchto zemí zase nabírají čím dál bojovnější tón ve svých reakcích na výhrůžky. Čím to, že vždy pokorní, shrbení a bezmezně loajální soudruzi z „nejpokrokovějšího seskupení států na světě“, jak si říkají, náhle nemohou nalézt společnou řeč?

 

Je to jednoduché. Do téměř vzorně „politicky aseptického“ prostoru, ovládaného formálně Bruselem, ve skutečnosti však Německem a Francií, opět proniká nákaza projevujících se přirozených zájmů občanů národních států – tedy reálná nikoli předstíraná politika. Zatímco se již zdálo, že po smrtících „deratizačních“ vlnách „nových evropských hodnot“ je politika definitivně mrtvá, mršina se začíná cukat. A zděšení „genosen“ z toho brunátnějí.

Vůdce v sukních

Není možné, aby někdo říkal, že to není jeho starost. My všichni jsme Evropa, musíme postupovat společně," dala se opět slyšet kancléř Angela Merkel. „Státy se musí podělit o odpovědnost za uprchlíky, kteří zde žádají o azyl," vysvětlil stále ještě bez historicky známého řvaní současný evropský diktátor v sukních. Vyhrožování chytře nechal na jiné sukni z bývalé společné německé vlasti, rakouské ministryni vnitra Johanně Miklové-Leitnerové: Kdo prý si nevezme ilegální imigranty, nelegalizuje je a nedá jim lásku a péči, nedostane evropské dotace. Tím se míní peníze i z našich daní, které posíláme do Bruselu, aby nám z nich část velkoryse vrátil. Má to kuchyňskou logiku:

Vždyť zatímco Německo se (z vlastní vůle) musí starat o statisíce žadatelů o azyl, země „východu EU“ odmítají (z vlastní vůle, na kterou ovšem nemají nárok) přijímat těch než pár tisíc či desítek tisíc ročně, které jim pro první čas „vůdce“ určí. My totiž, paní kancléři, neříkáme, že to není naše starost. Právě naopak. Jen nám začíná pomalu docházet, že „my všichni“ nejsme německá Evropa. A to je samozřejmě skandál.

Tihle velcí vůdci – ať v sukních či kalhotách – si s námi jen hrají. Bojí se už také své vlastní veřejnosti. A v rámci toho chtějí na nás přehrát své vlastní problémy, které jejich zemím způsobili oni i jejich předchůdci 

Třeba takové Slovensko chce brát jen křesťany. To znamená skoro nikoho, protože většinou jde o mohamedány. Taková drzost! Vždyť to celé přece má jediný smysl: likvidaci posledních stop křesťanské Evropy, kterou už feminismus, homosexualismus, ekologismus a další moderní podoby totalitarismu téměř úplně zlikvidovaly. Teď už do toho jen naředit islám – a bude v našem „společném domě“ konečně vymalováno. Národní státy se v tom etnickém a náboženském chaosu rozpustí jako v lučavce královské. To se pak bude z Reichstagu vládnout!

Měli by se nad tím soudruzi zamyslet a dát nějaké další kolo „reflexe“, jako když přetřeli odmítnutou Evropskou ústavu nadpisem Lisabonská smlouva: Tady přece názorně vidíme, kam vede ta slavná emancipace. Předchozí vůdce v kalhotách se s tím tolik nepáral. Ostatně „společný dům pod německým velením“ byla jeho myšlenka. Lepší argumenty než Goebbels proto stejně nikdo nevymyslí.

Zbabělci v rouše hrdinů

Babišova vláda tak stojí před dvojitě slepou situací: Sice doposud neudělala nic pro to, aby ilegálním migrantům zabránila ve stupu do naší země, ale kvůli jednoznačně napružené veřejnosti (mínus „pražská kavárna“), která cítí, že tentokrát už začíná jít o život, se současně musí do médií tvářit odmítavě.

Zatímco „nepolitik“ Andrej Babiš alespoň navrhuje uzavřít schengenský prostor, formální premiér Sobotka se pouze nestačí potit: „Situace v Evropě je velmi vážná, potřebujeme rychlou a rozhodnou reakci na současnou migrační krizi, která v tuto chvíli Evropu nejvíce ohrožuje," prohlásil obvyklým papalášským newspeakem. Jak ale reagovat – to pro jistotu nesdělil, takže se musíme ptát, jestli ty zvuky, které vydával, znamenaly, že vůbec něco řekl.

K čemu „stínového“ předsedu vlády v této kritické situaci vůbec máme? Odpovídá sám: Bojí se na všechny strany současně. A tak svolal na pátek do Prahy premiéry čtyř sousedních zemí (tzv. Visegrád), aby se za jejich „společný postoj“ schoval. A doma místo sebe nechal mluvit takzvaného státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzu:

Na naši část Evropy teď mnozí politici ze starých členských zemí ukazují prstem a to si nemůžeme nechat jen tak líbit,“ pronesl odvážně tento jinak vždy oddaný zástupce bruselských zájmů v naší gubernii. A dodal, že o nějakých kvótách pro „uprchlíky“ nemůže být nadále ani řeč. To bude legrace, až je za pár dní se sklopenýma ušima přijmou a tentýž pán nám bude vysvětlovat, jak hrdinsky se do poslední chvíle bránili, ale – no... nejsme prostě suverénní země.

Jako blázni

Právě tak se musí absolutní většině naší veřejnosti jevit současné počínání vlády. Podle právě zveřejněného průzkumu agentury Focus, téměř 60 procent nesouhlasí s tím, jak se k migrantskému problému staví. Téměř 80 procent je toho názoru, že by se měla okamžitě obnovit ostraha našich hranic – i kdyby to znamenalo konec „volného pohybu osob v EU“ (Schengen). A 94 procent (!) si myslí, že EU by měla všechny „utečence“ vracet zpět do jejich zemí.

To znamená, že Česká televize, která po výtkách „kavárny“ zahájila kampaň „Migranti jsou báječní“, vysílá své politické školení v německém zájmu zhruba pro „čtyřprocentní“ (sluníčkářskou) deviaci zdejší populace. Pro tutéž skupinu píše Bakalovo impérium, opatrněji Babišovo – vyjma Lidových novin. „Expertka“ LN Petra Procházková v nich vypráví, že zná skoro každého Afghánce na našem území (zajímavý podnět pro BIS?) a žádný z nich prý nečerpá sociální dávky. Mají asi jiné příjmy. Propast mezi míněním veřejnosti a mediálním mainstreamem („pražskou kavárnou“) zřejmě ještě nikdy nebyla tak patrná jako nyní.

A mezi tím poskakují chaoti z vlády: Nařídí policii zastavovat vlaky plné migrantů z Maďarska respektive Slovenska mířící do Německa. Proč je nenecháme volně projet, když stejně u nás nechtějí zakotvit? Vždyť přece míří do své země zaslíbené, která prohlásila, že přijme každého utečence ze Sýrie. Že to zase mezitím odvolala? A co je nám do toho? Řídí tedy naši zemi německá vláda už zcela nezakrytě? Mají naši hrdinové takový strach z kancléře v sukních, který na jedné straně sice politicky korektně po migrantech touží (slovně), ale současně nám vyhrožuje?

Jasná řeč

Jediní, kdo se vyjádřili – a vlastně celou dobu vyjadřují – konzistentně, jako dospělí lidé, jsou oba naši prezidenti. Ten současný i jeho předchůdce. Miloš Zeman na tiskové konferenci před odjezdem do Číny zanechal doma dva jasné vzkazy: Na hranice by podle něho měla napochodovat armáda. Jako nejvyšší velitel ozbrojených sil k tomu má sice jisté pravomoci – ale k akci,  jak se ukazuje, nedostatečné. Protože země je v rukou výše zmíněných bláznů a zbabělců ze Strakovy akademie.

Potící se „premiér“ totiž mezitím prohlásil, že nic takového ještě není zapotřebí, protože „policie má situaci pevně v rukou“. Mínil tím, že stovky a stovky dalších kriminálníků, kteří překračují myšlenou čáru, kde jsme kdysi měli státní hranici, stačí zatím policie sbírat a zavírat do „táborů“. A opět: Nemusela by, kdybychom je k nám nepouštěli, nebo nechali volně projet. To je ale zřejmě úvaha nad intelektuální, občanské i lidské vybavení „prvního ministra“.

Druhý vzkaz prezidenta republiky směřoval k „elitním akademikům“ a jejich petici. Navrhl jim, aby si každý vzal domů alespoň jednoho „imigranta“ – a tak dokázal, že to se svým odporem k „české xenofobii“ myslí nejen akademicky, ale také prakticky. Konstatujme, že překvapivě se zatím žádný z nich nepřihlásil.

Třetí vzkaz přišel od exprezidenta Václava Klause:„Jestli chce Evropa spáchat sebevraždu tím, že bude přijímat neomezené množství uprchlíků, ať to dělá, ale ne s naším souhlasem. Měli bychom říct rezolutní ne,“ prohlásil v Lázních Bělohrad na Jičínsku, kde ve zdejší základní škole přivítal nastupující prvňáčky a odpověděl na dotazy novinářů.

„Jestliže premiér Sobotka oznámil, že Evropská unie v září začne kontrolovat lodě ve Středozemním moři, musím říci, že je to důkaz nefunkčnosti celého evropského projektu. Evropa se rozhoupala s obrovským zpožděním. Masová imigrace trvá už přes rok,“ dodal exprezident. A odsoudil zároveň výzvu „akademiků“, kteří podle něj pouze zneužívají krizi pro vlastní politickou agitaci.

V rozkladu?

Jsou to všechno znaky rozkladu Evropské unie, který signalizuje začátek „občanské války“ uvnitř EU, státu, který státem není, ale chová se tak? Soudě podle vyjádření hlavních „zasvěcenců“, k tomu není daleko. Jiří Pehe před pátečním summitem států Visegrádské čtyřky varuje:

„Když naši politici západní Evropě „ukazují svaly", možná by měli zároveň občanům nastínit, kolik by naši - na EU ekonomicky zcela závislou - zemi různé scénáře částečného rozkladu evropské integrace stály. I bez hlubokých analýz jim lze poradit, že nakonec docela jistě mnohem víc než případné přijetí několika tisíc uprchlíků navíc.“

Také jasná slova: Prodejme se do otroctví, vždyť v něm už stejně jsme. To Jan Keller, europoslanec za ČSSD, má pro západní výhrůžky na naši adresu naopak docela racionální vysvětlení. V reakci na drzá slova francouzského ministra zahraničí Fabiuse také na naši adresu napsal:

"V této situaci si může ministr zahraničí stěží koledovat o další propad preferencí tím, že bude kritizovat své voliče. Nemůže jim dost dobře vytýkat, že v případě běženců “zapomínají, že to jsou muži, ženy a děti se svými úzkostmi a nadějemi". Je pro něj politicky schůdnější vyčítat totéž politikům na Východě, čímž vytváří zdání, že pro své voliče aspoň cosi dělá. Zachránit se politicky tím, že něco, co nedokážeme sami řešit, přehrajeme na jiné země, je ukázkou zvláštní formy zvrácené solidarity.

Uvidíme, nakolik francouzský ministr zahraničí posílí svoji popularitu tím, že dále sníží popularitu svých kolegů v jiné části Evropy. Podle aktuálních průzkumů důvěřuje Evropské unii pouhých 22 procent Francouzů. Otázkou je, zda by povinný rozvoz migrantů do jiných evropských zemí spíše zvýšil popularitu EU ve Francii, anebo ji spíše snížil v zemích, do nichž by Francie spolu s Německem v souladu s nejvyššími evropskými hodnotami problém vyvezly.“

Je to právě tak: Tihle velcí vůdci – ať v sukních či kalhotách – si s námi jen hrají. Bojí se už také své vlastní veřejnosti. A v rámci toho chtějí na nás přehrát své vlastní problémy, které jejich zemím způsobili oni i jejich předchůdci. Máme to za ně vylízat.

Pokud na to naše chaotická a zbabělá vláda nakonec přistoupí, riskuje však skutečný občanský odpor. „Kavárna“ jí to už nezachrání. A tak jediné dosud pozitivní na celé této skutečné krizi asi je, že si velká část naší veřejnosti uvědomila, že svůj stát musí bránit – jinak ho ztratí. A že to ještě jde. 

pp          

 

Zdroj

Diskusní téma: Tihle velcí vůdci – ať v sukních či kalhotách – si s námi jen hrají. Bojí se už také své vlastní veřejnosti.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek