Tichý divák, který necinká.

19.11.2017 15:38

Vzpomínkové akce a oslavy 17. listopadu 1989 proběhly letos opět turbulentně. Jsem tichý divák, který necinkal klíči tenkrát ani dnes, jen zpovzdálí nepozorován sleduje každý rok, jak se česká společnost otřásá nenávistí stále více. Při tomto státním svátku se česká společnost skutečně rozděluje a nepřátelství zaseté kdesi v minulosti tasí své drápy vždy s nebývalou silou.

 

Chodníky poseté svíčkami připomínají spíše pietní místo po krvavém teroristickém útoku a v hlavách zasejí smutek než radost. Vzpomínková místa připomínají hřbitov. Dav lidí shromážděných na oslavu svobody a demokracie mně evokuje barikády, kde se schyluje každý rok 17. listopadu k boji. Místo radostných tváří, úsměvů a veselých lidí, kteří oslavují svobodu a demokracii, sleduji nesourodý dav v transu, který se nechává doslova strhat emotivními plamennými projevy řečníků, kteří jsou nepřátelsky prodchnuti záští ke všem, kdo nejsou „Havel“. Šílenost a hysterii těchto okamžiků ještě umocňují strašidelné podprahové projevy, ve kterých velí řečníci ultimáta vyjádřená slovy „jen my jsme demokracie a svoboda“. Kdo je to „MY“?

Zaznívají názory, že přímá volba prezidenta rozdělila společnost. Že prezident Zeman rozděluje společnost. Ta lůza, která volí prezidenta přece nemá právo volit, když volí tak blbě..! Ach tak, právo je jen pro někoho. Jen pro úzkou elitu národa, do které se řadí všichni ti povrchní maloměšťáci, kteří by bez finančních půjček a leasingů mohli na luxusní auto zírat leda přes sklo výlohy, polistopadoví zbohatlíci, někteří umělci, herci a akademici a vůbec všichni ti, kteří pohrdají všemi ostatními. Přece takový dělník z fabriky, číšník, kuchař, zdravotní sestra, učitelka, řidič tramvaje, kadeřník, řemeslník, kominík, popelář (no ten už vůbec!) - tihle všichni přeci nejsou schopni vybrat správného prezidenta. Nemohou rozhodovat, nejsou dostatečně kompetentní, ale mohou pracovat a svými daněmi platit pohodlný život samozvané šlechtě. To se nezakazuje.

 

Český národ je rozdělen, ovšem není to důsledek přímé volby prezidenta ani společnost nerozděluje sám prezident. Česká samozvaná šlechta se nikdy nepřiblíží masám a masy obyčejných lidí budou vždy vnímat tuto polistopadovou vygenerovanou šlechtu jako zlo. I kdyby se zrušila přímá volba prezidenta, nic to na stavu rozdělené společnosti nezmění. Naopak. Ta lůza, ty masy obyčejných občanů postihne hluboká frustrace, že nemohou rozhodovat už o ničem a tím utrpí citelný zásah i jejich svoboda rozhodování, že se na demokracii nemohou přímo podílet. Svůj úkol už splnili v referendu o vstupu do EU. Víc netřeba. Vyřvávat hesla o demokracii a svobodě umím taky. To umí asi každý z nás. Ovšem udržet, rozvíjet, budovat a chránit demokracii a svobodu umí málokdo a málokdo, kdo je na vrcholu bohatství či moci se o jejich rozkvět skutečně zaslouží.

 

Žijeme v globalizovaném světě, který je systémem více ekonomický a politický než společenský a politický. A to je třeba si uvědomit. Chamtivost a touha po moci je hnacím motorem tohoto světa. V takovém světě už nemusí platit „Čechy Čechům“. V takovém multikulturním globalizovaném světě nebude potřeba tolika vlád a prezidentů. Evropská unie jako celek si vystačí s jedním prezidentem a jednou vládou. Státy v ní sdružené mohou spravovat guvernéři, neboť většina těchto států už má stejně jen loutkové vlády, které čeká postupná smrt. Pokrok nezastavíš je heslo dnešních dní, což je skutečnost, která se netýká jen vědeckotechnického boomu, nýbrž i budoucího uspořádání globalizovaného světa. Dá se tedy pochopit ten čím dále tvrdší a zákeřnější boj kandidátů na post budoucího prezidenta ČR. Těch kandidátů je tolik i proto, že čas těchto kandidatur se neúprosně krátí. Už dnes má EU zpoždění v plnění sofistikovaného plánu NWO. Viďte, pane Junckere.

 

Jednou tu bude skutečně poslední prezident českého národního státu tak, jako byl kdysi poslední král či císař. Republikám taky odzvoní, protože ve Spojených státech evropských nebudou potřeba. Vidím pak už jen státní celky Čechy, Morava a Slezsko, které spadají pod Spojené státy evropské a na to stačí tři guvernéři se svou nepatrnou správní „družinou“. Vidím nadbytečné množství politických stran, které pro český národ neudělaly od roku 1989 vůbec nic, zastupovaly jen cizí mocenské a ekonomické zájmy. Tahle země už není naše i díky nim. Možná proto je každý rok na vzpomínkových akcích 17. listopadu stále větší počet zapálených svíček. Je to vlastně každoroční pohřeb svobody a demokracie.


-ed-

Diskusní téma: Tichý divák, který necinká.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek