Staré pověsti ekonomické.

06.09.2017 16:27
Je to dávno, tak dávno. Proto si následující řádky nekladou nárok na přesnost, ale chtějí čtenáře motivovat k zamyšlení. Jak se s oblibou říká v našich školách.
 

Byl jednou jeden pán a mocný vládce. Unavovaly ho stálé hony, lovy, hostiny a jiné kratochvíle. Také chtěl novou chalupu. Rozhodl se vytvořit něco pro sebe i pro své potomky. Tedy výstavný hrad a přilehlé hospodářství. Vlastnil dost lidí a tak zorganizoval stavbu. Tehdy ještě pracující nosili materiál v ošatkách na hlavě, tak jak to známe z některých historických dokumentů. Lidí bylo dost, strava prostá a levná a navíc se pracovní síla dobře množila.

Jednoho dne se našel jeden chytrý lenoch a vynalezl kolečko. Tedy myslím takovou tu nádobu s kolečkem. Od toho okamžiku nádeník uvezl čtyřikrát tolik a stavba pokračovala rychlejším tempem. Z pána a vládce se v tom okamžiku zrodil ekonom. Jestli si myslíte, že na stavbu nahnal čtvrtinu svých lidí nebo jim zkrátil pracovní dobu, tak se mýlíte. Nebude přece otroky krmit zadarmo a navíc se dobře množí. Produktivita rostla.

Vládce nebyl žádný hlupák. Usoudil, že je zbytečné, aby své lidi živil. Dal jim svobodu (!) s tím, že o své živobytí se postarají sami. Za tím účelem jim propůjčil půdu, dovolil čistit svůj les od napadaných klacků a další pokrokové výdobytky. Jen museli pravidelně pracovat na panském.

I to však bylo technicky náročné. Bylo nutno zaměstnat dráby a další profese, o kterých je historicky doloženo, že vládce a vlády okrádají ze všech nejvíc. Proto vrchnost zavedla peníze a finanční správu. Tedy výběrčí daní. Poddaní (někteří nevkusní pisálci jim říkají nevolníci a podobně) nemuseli vozit do panských sýpek obilí, stačilo, když přinesli pytlík zlaťáků. Lépe se skladují a nekazí se.

Jenže vývoj nezastavíš. Pán přišel na to, že ještě stále je s poddanými příliš mnoho starostí. Kdyby tehdy existoval film, pak bychom se mohli domnívat, že okoukal další zlepšení od zlatokopů ze Západu. Prostě svobodným občanům pronajal své pozemky a na dluh prodal příslušné nářadí. Prodával také hospodářské přebytky, například ty klacky z vlastního lesa. Vše samozřejmě s příslušnou přirážkou, protože když nájemce nic nevypěstoval a pošel hlady, vznikl špatný investiční záměr. Zabavení opotřebeného nářadí náklady nenahradilo. Vznikl bankovní systém.

A tak to šlo dál. I v době nedávné a současné jde pokrok dál a dál. Dospělec si pořídí hypotéku, celý život pilně splácí a svobodně se stará jak přežít on i jeho rodina. Obvykle nevlastní pole ani kozu a tak je nucen akceptovat trh. Bouřit se nemůže, přišel by na buben. Pokud se mu to zdá nevalné, pak má možnost začít podnikat. Může nadávat na chamtivé zaměstnance, může se snažit okrádat zákazníky nebo stát. Žije v naději, dokud nenarazí na solventnější, kapitálově silnější, kteří ho převálcují některou z moderních ekonomických metod. Například zřízením nadnárodní společnosti.

Tolik uvedení do problematiky. Za účelem vědeckého zpracování problému uvažuje autor o založení institutu a žádosti o příslušný grant. Zatím přemýšlejte nad odpovědí na otázku: „A co bude dál?“

 
 

Diskusní téma: Staré pověsti ekonomické.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek