Rigidita myšlení vs konspirační teorie

22.09.2016 19:29

Systémy demagogie tu zjevně byly po staletí. Od dob inkvizice po nacistickou propagandu či xenofobii, rasismus. Všechny tyto tunely reality bývají rigidní sebeobhajující dogmata. Společným znakem je asi hlavně uzavřenost vůči jakékoliv jiné pravdě. Když jste rasista, tak je debata obtížná. To vám nikdo nevymluví, že je to kravina. Nebo vám v médiích denně předkládají určitý převažující pohled na realitu, a i ta se umí stát dogmatem. Politickými, náboženskými či vědeckými dogmaty.

Konspirační teorie

Například termín "konspirační teorie" snad ani nevznikl v hlavě konspiračního teoretika, ale jako jakási nálepka ve snaze dotyčného člověka zesměšnit. Nebo se alespoň na ten termín časem takové konotace nalepily.

Poslední dobou se občas naše masová média ptají, kde se bere rostoucí zájem o spiklenecké teorie. Snaží se to vysvětlit z psychologického pohledu a někteří právníci dokonce uvažují konspirační teorie zakázat. Konkrétně pan Sunstein, jak píše ve své studii o konspiračních teoriích pro Harvardskou univerzitu.

Psychologové či novináři si nárůst zájmu o spiknutí vysvětlují převážně tím, že lidé potřebují ulevující pohled na svět, který dá nějaký smysl chaotickému občas zlému světu. Že jsou svým způsobem uspokojivé, protože dávají pocit, že se světem dá něco dělat, když se podaří zlikvidovat onu mafiánskou spiknutou chobotnici.

Rigidita myšlení

Možná čtenář dostal dojem, že spiklenecké teorie nabídnu jako příklad nerigidního myšlení, opaku dogmat. To se rozhodně říci nedá, a ostatně konkrétně konspirační teorie tzv. židozednářského spiknutí stály u zrodu Hitlerovy nacistické propagandy. Rozhodně mohou podléhat dogmatismu zcela stejně jako rozdílné pohledy na vegetariánství, ekonomiku či vědu.

Ten, jež se vydal zkoumat králičí noru dostupných informací (nebývalou dnes v době Internetu), by si měl dát pozor, aby sám nepropadl dogmatickému myšlení. Pocit, že "věci do sebe zapadají" nemusí být nutně objektivní. Gestalt psychologie jasně ukazuje, že lidská mysl má tendenci tíhnout ke spojování informací do známých celků (například vidíme tři klacíky, které jsou rozestavěny způsobem, že připomínají trojúhelník, skutečně nám v hlavě dávají ve výsledku trojuhelník, viz. obrázek).

Na druhou stranu jsou k vidění situace, kdy ať se zastánce alternativního pohledu na věci snaží konverzovat sebevíc korektně, slušně a věcně, leckdy se (zejména na anonymním internetu) setkává s urážkami, vyhýbání se tématu či posměchem (a celou řadou jiných projevů demagogického myšlení).

Be kind to your local conspiracy terrorist

Časem jsem získal dojem, že s takovými lidmi je zbytečné vést spor. Typický zastánce "racionálního myšlení" většinu času posměšně komentuje jeho dojem o duševním zdraví onoho nešťastného alternativce, případně pokud je třeba obézní, udělá narážku na jeho sexuální frustraci kvůli nadváze, kterou promítne do snahy si ji kompenzovat zájmem o konspirační teorie, a tedy se tím stát nějak zajímavým. Pouze volně aplikuji typ "argumentace" na imaginárním příkadu, co jsem si teď vymyslel, ale opravdu tento vzorec je poměrně častý (stačí si ostatně pročíst komentáře třeba k mým předchozím článkům).

Často ten samý člověk místy podnikne argumentační výpad (stále sice z určité nadřazené pózy "Víš chlapče, podívej, jak ti ty tvé teorie rozbořím jako domeček z karet").

Pak nastupuje fáze argumentační, kde se demagogické myšlení projevuje ve svých jemných odstínech. Syntetizovat objektivně dostupné informace je obecně velmi těžké. Jak jsem již zmínil, máme přirozenou tendenci hledat celky, a nemusíme tu práci dělat dostatečně precizně. Obecně jsou ale popsány určité typy logických klamů (strašák, útoky na zdroj informací ad honimem apod.), které popisují logické klamy (angl. logical fallacies) napříč všechna myslitelná témata.

Kdyby urážky byly hlavní zbraní, asi by taková demagogie nebyla moc úspěšná. Všechny demagogie měly použítí síly (fyzické nebo slovní) provázány s určitým typem myšlení (materialismus, náboženká dogmata, vědecká paradigmata - Země je placatá, Slunce se otáčí kolem Země, individualismus, kolektivismus,...). Tedy i u inkvizičního výslechu se setkáme s pokusy argumentovat o neomylnosti Církve promíchanými s fyzickým násilím ve snaze dotyčného převychovat resp. potrestat, aby začal věci chápat správně (tj. jeho mysl/duše byla tím "vyléčena").

Nevědomost je síla

Nejpropracovanější systémem dogmat je asi fiktivní společnost Oceánie v knize 1984 od George Orwella, která pracuje s pokročilými systémy sebeklamů umožňujících doslova vědomě lhát a přitom si zároveň myslet, že mluvíte pravdu (tzv. doublethink). Celá filozofie Oceánie to měla jako jeden ze základní stavebních kamenů tamější ideologie Strany a tzv. Velkého Bratra. I ministerstva byla proto pojmenována aplikací doublethinku - ministerstvo války bylo pojmenováno "Ministerstvo míru", věznice/mučírna byla pojmenována "Ministerstvo lásky", ministerstvo zodpovědné za chabé hospodářství pojmenováno "Ministerstvo hojnosti" a budova pro propagandistický aparát/tisk jako "Ministerstvo pravdy". Názvy byly pravým opakem toho, co se tam skutečně dělo. To byl princip doublethinku - ideologie, kdy vědomě lžete, a přesto vám to dává smysl jako pravda. Hlavní motta strany byly "Svoboda je otroctví", "Nevědomost je síla".

Já si myslím, že podobný systém existuje dokonce i v naší realitě.

To co je konspiračním teoriím vytýkáno (unáhlené extrapolace informací, spojování střípků do nevhodné syntézy "vše do sebe zapadá",...) je přitom často aplikováno u převažujících mediálních paradigmat.

Napřklad u nedávné kontroverze Rusko vs Ukrajina. Ty myšlenkové skoky vedoucí k jistotě, že za vše může Rusko, nebo že sankce jsou dobrý nápad, mají charakter podprůměrné konspirační teorie.

Ukázkové také na příkladu tématu Ukrajiny je, když při argumentačním selhání člověk slyší názory typu "I kdyby si měl pravdu, tak já raději budu stranit NATO a civilizovanému západnímu světu než zažít třeba něco horšího pod nadvládou Číny nebo Ruska".

To myslím ukazuje na podstatu dogmat. Nesnesou změnu. Lékem je myslím být schopen připustit, že se pleteme. To neznamená nutně zavrhnout to, čemu věříme, ale být schopen připustit, že to nemusí být pravda, otevřen novým názorům.

 

Těžko říct, co je třeba na tvrzeních o Iluminátech pravdy, ale v kupříkladu na situaci s Ukrajinou je vidět, že debata nemusí být vůbec o nějakých těžko uvěřitelných teoriích megaspiknutí, ale jak se minidogmata objevují i u velmi světských věcí. Válečná propaganda je běžná věc a my máme věřit, že jediný ji v tomto směru praktikující je Rusko resp. proruští separatisté. Že je například apriori špatné odmítat integraci do EU. Nemusíme se bavit o nacistické historii EU, ale když například Petr Mach, předseda Svobodných, argumentuje o ekonomických nevýhodách smlouvy Ukrajiny s EU, nemluví o bytostech z jiné dimenze, zamlčovaných mimozemšťanech, ale i jeho prosté argumentování o zdražení na Ukrajině díky celním přirážkám vůči Rusku je pro některé jako červený hadr jakoby řekl, že je britská královna ještěr.

Proc ma Usama hranaty rukav? Photoshop?  Jen se ptam. Kdyz jsem si obrazek otevrel v Gimpu a zvetsil tu oblast - je to na pixel presne hranate
Proč má Usama hranatž rukáv? Photoshop? Jen se ptám. Když jsem si obrázek otevřel v Gimpu a zvětšil tu oblast - je to na pixel přesně hranaté Al Kaida

Mluvit jedním hlasem = dobré?

Přitom může jít pouze o jiný názor na něco, kde je těžké říct, co je vlastně pravda. V této situaci je přitom zastánce nebezpečnosti Ruska jakoby s pocitem, že má nezpochybnitelnou racionální pravdu, a převažující názory v masmédiích mu to dosvědčují. Informace si sice poslepoval z celé řady nepřímých důkazů a indicií, ale protože jeho názor v mediální sféře převažuje, dává to jistě jakýsi dojem normálnosti.

Když například premiér Sobotka navrhl určité vyjímky sankcí vůči Rusku pro Českou republiku. Spustila se na něj smršť dehonestací, řeči o zradě, dělání špatného obrázku ČR ve světě jako neloajálního partnera. To vše za to, že jako jeden z mála šel proti převažujícímu názoru.

Dokonce obecně vidíme tvrzení, že EU/NATO má mluvit "jedním hlasem", aby EU bylo mezinárodně respektovatelnou ekonomickou resp. vojenskou silou. Když pomineme, že je takový názor normální, tak může působit dojmem sekty. Že prý není čas řešit fakta, protože je nyní podstatné hlavně jasným stanoviskem zastavit ruskou expanzi.

Zakázáno byť jen pochybovat

Možná nemusím mít pravdu ve svých nekonvenčních názorech a úvahách, ale musím říct oněm "seriozním", že mě prostě nepřesvědčili. Přitom ano, setkal jsem se i s těmi, kteří dokáží, ač s jiným názorem, než mám já, diskutovat věcně a neunáhleně. V tomto článku ale hovořím hlavně o tom dogmatickém postoji.

A z mého pohledu je prostě šílené, aby byl jen jeden názor správný, který nikdo nesmí zpochybňovat. Osobně není premiér Sobotka mým oblíbencem, stejně tak prezident Zeman, ale leckdy mě zaráží, jak když oni řeknou něco vybočujícího od mainstreamu, jsou mediálně a blogosferně "lynčováni".

A hned je na stole, že Zeman údajně pracuje pro Kreml. To mi říkejte, že spiklenecké teorie dělají unáhlené závěry, pokud Zeman pracuje pro Kreml jen z toho důvodu, že je pro vojenskou pomoc Ukrajině jen za předpokladu, že se prokáže, pokud Rusko opravdu na Ukrajinu vysílá svou armádu. Ať už to komu přijde jako zjevné nebo samozřejmé, viděli jsme jen nepřímé důkazy a indicie, a spojovat pochyby rovnou se spoluprací s Ruskem je tedy hodně velký myšlenkový skok nedělající o těch "seriozních" mezi námi dobrý obrázek opravdu střízlivého myšlení.

 

Jiří Míka

 

Zdroj

Diskusní téma: Rigidita myšlení vs konspirační teorie

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek