Cesta do pekel: Přijetí kvót tak, jak je prosazuje Brusel a Německo, znamená vytvoření dlouhodobého strukturovaného mechanizmu, do jehož sítí je neradno se zamotat.

24.09.2015 19:19

Proud utečenců neslábne, naopak roste, kamery nacházejí stále více srdcervoucích šotů, politici akcentují jimi populisticky vybraná fakta, přou se i na nejvyšší úrovni o tom, jak toto narůstající břímě rozdělit, Východoevropany obviňují v xenofobii, ti oponují tím, že tuto havárii nevyprovokovali, proč tedy mají nést následky krátkozrakých rozhodnutí západních politiků. 

 

 

Na váhu je nyní vrženo vše, včetně účtů z minulosti. Nejsou zapomenuty křížové výpravy, násilně vnucované křesťanství, kolonizace, často prováděná barbarskými způsoby, nyní bombardováním vnucovaná demokracie pod pláštíkem šíření lidských práv, a to i tam, kde společnost v důsledku historického, politického, ekonomického, sociálního a náboženského vývoje na to není připravena. V důsledku této politiky byla zničena celá řada zemí – Afghánistán, Irák, Libye a nyní je na paškálu Sýrie. Byla přímo nebo nepřímo destabilizována situace v řadě afrických zemí, jak je tomu například v Mali. Smyslem toho všeho je likvidovat nepohodlné režimy, vyvolat šok ve správních strukturách EU, aby pak mohla být byrokratická nadstavba přetvořena podle vhodného střihu vyhovujícímu finanční internacionále v čele s Rothschildovým klanem. Způsob, jakým v EU bylo přijato rozhodnutí o kvótách, ukazuje, kterým směrem se vývoj EU může ubírat, tedy v rozporu s těmi principy, na nichž Evropa stojí.
Podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci, Agentury EU pro bezpečnost vnějších hranic, Eurokomise, Associated Press nebo Russia Today se od ledna do 09. září 2015 dalo do pohybu na půl miliónu nelegálních uprchlíků směřujících do Evropy, z nichž mnozí s ohledem na minulost -- jako samozřejmost -- požadují, aby se o ně bohatá Evropa jak se patří postarala. V této souvislosti je užitečné připomenout slova Muammara Kaddáfiho, která vyslovil sedm měsíců před napadením Libye: „Ignorování stability Libye způsobí zhroucení míru ve světě v důsledku nestability vyvolané ve Středomoří. V případě, že naše vládní moc bude donucena přestat pracovat, miliony Afričanů se nelegálně vhrnou do Itálie, Francie, Německa …. Evropa se stane v dohledné době černou. Je to naše moc, která blokuje nelegální migraci. Díky nám ve Středomoří panuje stabilita po celé délce dvou tisíc kilometrů libyjského pobřeží. My zabraňujeme migraci, brzdíme rozvoj a šíření Al Kajdy, s výjimkou těch, kdo už do Evropy pronikli.“
Jeho slova však byla voláním ztracence v poušti. Pro západní politiky byl „šíleným psem“, protože si po svržení krále Idríse udělal mnoho neodpustitelných vroubků: zlikvidoval všechny britské a americké základny, znárodnil ropné společnosti vlastněné cizinci. Cenu ropy v době uchopení moci zvýšil ze 40 centů za barel na 20 dolarů, na základě vysokých příjmů začal realizovat sociální programy, o nichž se i tehdejším socialistickým státům mohlo jen zdát. Kdo se však doposud ze svobodných sdělovacích prostředků dozvěděl, že: HDP na byl po Jihoafrické republice druhý nejvyšší v Africe a na obyvatele činil 14 192 $, měsíční podpora v nezaměstnanosti byla 730 $, měsíční plat zdravotní sestry 1000 $, příspěvek při narození dítěte 7000 $, měsíční podpora nesamostatně výdělečně činných (závislých) osob 1000 $, nevratná dotace státu na pořízení bytu pro novomanžele 64 000 $, nevratný příspěvek na provozování živnosti 20 000 $, cena benzínu 0,14 $ za litr, zdravotní péče, část léků a školní vzdělávání byly zdarma. Devadesátiprocentní negramotnost klesla na poět procent. Vzdělávání a stáže v zahraničí byly placeny státem. Nájemné neexistovalo. Platby za energie v domácnosti se neúčtovaly. Pořízení automobilu zpravidla z 50% dotoval stát. Úvěry (v souladu s koránem) byly poskytovány bez úroků. Byl vybudován systém obchodů pro mladé (ne-bohaté) rodiny za dotované ceny výrobků. Po rozsáhlém geologickém průzkumu nechal vybudovat v poušti mohutné čerpací stanice, které z podzemního jezera dodávaly pitnou vodu dvěma vodovody až na pobřeží vzdálené 500 km. Toto vše je nyní v troskách, a po demokracii jako by štěkl pes.

 

Potíže porodnosti
Z pohledu nadnárodního korporativního kapitálu Kaddáfiho sociální program představoval velké nebezpečí. Kaddáfi musel být zlikvidován i proto, že byl velký vizionář. Jako takový po vzoru Gamála Abdana Násira usiloval o realizaci panarabské a panafrické myšlenky. Byl hlavním iniciátorem konce zúčtování ob chodů s ropou v dolarech a eurech, vyzval arabský a africký svět, aby přešel na zúčtování ve společné měně – zlatém dináru. Úsilím o zavedení zlatého dináru si znepřátelil světovou finanční oligarchii, která akt vymykání se z vlivu dolaru chápala jako útok proti dolarovému finančnímu systému, ovládaného americkým FEDem. Kaddáfi byl zavražděn, Libye byla rozbombardována a upadla do chaosu, v němž si vedle Islámského státu místní kmeny a klany vyřizují staré účty, čemuž Kaddáfí bránil vyváženou vnitřní politikou i represemi. 
Obdobným způsobem byl démonizován irácký prezident Husajn a nyní syrský prezident Asad. Pásmo nestability se tak táhne od Afghánistánu až po Atlantický oceán, neboť v krizových zemích byly zlikvidovány staré vládní struktury, které nebyly zaměněny novými, a pokud ano, tak s omezeným dosahem, jak je tomu například v Afghánistánu. 
Je to politika řízeného chaosu, která se stala jedním ze zásadních nástrojů k zachování dominantního postavení USA ve světě. Tato politika, doplněná vojenskými zásahy Velké Británie, Francie a Itálie, je prvořadým původcem toho, co se nyní na Blízkém a Středním východě děje. Je prazdrojem migrační záplavy, jejíž sociální a materiální důsledky není možné zatím v plném rozsahu vyčíslit. Zatím můžeme jen konstatovat, že migrační vlna sílí, že Evropa není na něco podobného připravena, že převálcovala schengenský systém, a je otázkou, jak vrcholní politici hodlají tuto situaci řešit. Jen totální optimista může předpokládat, že migrační vlna, nezvládaná a nezvládnutelná co do rozsahu, přinese více pozitiv než negativ. Může nahlodat sociální politiku evropských zemí, která beztak, dávno tiše degraduje, vyvolat sociální napětí, o jehož rozměrech a důsledcích lze jen spekulovat, a tím je i oslabit, a to za situace, kdy tyto čelí vysokým ztrátám způsobeným sankční politikou vůči Rusku (v rámci dodržení natovské disciplíny tvrdě vyžadované Spojenými státy). 
Pro Evropu je to velice citlivá otázka. Z jedné strany migrační příliv, kontrolovaný a realizovaný v zákonodárném rámci přijímajících zemí, Evropa potřebuje, protože beznadějně stárne a její natalita se po celá desetiletí snižuje. Z druhé strany, jak upozorňuje třeba demograf Herwig Brig, „jestliže se stávající vývoj nepodaří zastavit, hrozí zhroucení evropské kultury“. Přistěhovalci mohou vyvolat krizi identity evropských národů, jejich tradičních evropských kultur a hodnot. Prostřednictvím multikulturalismu je likvidováno chápání místní, své, domácí dominantní kultury. Všichni jsou si rovni, jak muslimové, tak křesťané, jak Arabové, tak Němci, což znamená, že žádná kultura nemá prioritu. Což znamená, že kultura jako taková končí, zůstává po ní tolerantní všehochuť, jakožto plod globalistické politiky likvidace tradičních kultur. 
Faktem je, že kultura křesťanské a muslimské civilizace se od sebe velice podstatně liší, což je zdrojem neřídkých konfliktů a nedorozumění v běžném životě, z čehož pramení nevraživost a předsudky na obou stranách. To ovšem neznamená, že jejich soužití není možné. Důkazem toho je dlouholeté soužití pravoslaví a sunnitského islámu v Rusku. Tamní muslimská umma čítá 20 milionů věřících, kteří mají k dispozici na osm tisíc mešit. Ta hlavní, vybudovaná v Moskvě ještě v roce 1904, byla nedávno rekonstruována -- její plocha se zvětšila dvacetkrát, takže nyní pojme na 10 tisíc věřících a stala se jednou z největších v Evropě. Byla odhalena právě v těchto dnech u příležitosti svátku Kurban-bajrám za přítomnosti nejvyššího muftího Ruska Tadžuddina, prezidenta Putina, tureckého prezidenta Erdogana, prezidenta Palestiny Abbáse a dalších.
Vědecké analýzy dlouhodobě sledující imigrační problematiku, které například uvádí berlínský senátor Thilo Sarrazin v knize „Německo: sebelikvidace“, však upozorňuje na to, že žádná jiná náboženská komunita nedává o sobě tak tvrdě vědět jako muslimská; žádná jiná imigrace není tak silně nacílena na využívání sociálního státu a spojena s kriminalitou, žádná jiná skupina tak nezdůrazňuje veřejně svou odlišnost, zejména u ženského oděvu; v žádném jiném náboženství není tak snadné překročit hranice vedoucí k násilí, diktatuře a terorismu. Sarrazin má za to, že se o tom příliš nehovoří z obavy v nařčení z xenofobie. Lidé se však s těmito problémy setkávají v běžném životě a podvědomě či vědomě z toho mají obavy. A to třeba ani nevědí, že na ulicích berlínského Neuköllnu jedno promile obyvatel rekrutujících se z tureckých a muslimských imigrantů páchají v Berlíně 20 % zločinů. V centru okrsku Wödding, kde žije 82 tisíc obyvatel, polovinu z nich tvoří arabští a turečtí migranti. Během roku, jak uvádí komisař policie, zde registrují 104 napadení na policisty, a to téměř výhradně ze skupiny migrantů. Z vlny migrantů jde proto strach. Předseda Komise EU Jean-Claude Juncker v této souvislosti varuje: „Evropa prohraje, jestliže zde bude převládat strach“. 
S muslimskými imigranty to zjevně není lehké. Přesto je německá kancléřka Merkelová do Německa pozvala. Nepochybně chtěla dát Evropě příklad a ukázat humanitní tvář Německa. Má však proto i další velice závažný důvod, spočívající v trvalém poklesu počtu německé populace. Jestliže koeficient natality zůstane na stejné úrovni jako v posledních letech, pak během tří pokolení počet Němců poklesne o 20 milionů. Německý sociolog Gunnar Heinson spočítal, že kdyby Německo mělo od konce války koeficient porodnosti jako u Palestinců, dnes by ve Střední Evropě žilo 600 milionů Němců. Není to jen případ Německa: pětina dětí v Kodani, čtvrtina v Turínu, třetina v Paříži a polovina v Londýně se rodí v rodinách emigrantů. Když přijíždějí do Česka lidé z třetího světa, a zjistí, jakou máme životní úroveň, nedovedou pochopit tvrzení, že naše rodiny si nemohou dovolit více dětí. Průměrný počet všech narozených dětí připadajících na jednu matku za její život je v České republice pouze 1,3 (průměrný koeficient v zemích EU je 1,5), přitom musí být alespoň 2,1, aby nedocházelo k vymírání populace.

 

Utajovaná směrnice
Hlavním cílem migrantů je především Německo, protože má vysokou životní úroveň a liberální sociální systém. Ruský vědec a analytik Vladimir Šalak na základě dlouhodobé analýzy sociálních sítí, zejména twitteru, došel k závěru, že uprchlická záplava z Afriky a Blízkého východu nezamířila do Německa náhodně. Jeho analýzy ukazují, že lidské potoky jsou usměrňovány publikacemi v sociálních sítích. Hlavní regulátoři pocházejí z Velké Británie a USA. Stranou nezůstala ani Saúdská Arábie, která pohotově nabídla Německu, že na jeho území vystaví 200 mešit, aby v nich imigranti pozapomněli na úžasy Islámského státu. Je to cynismus nejvyššího kalibru, neboť jeho královská výsost Salmán a jeho rodinný klan nemohou nevědět, že IS je ocejchován razítkem „Made in Pentagon“. Také Turecko zde hraje svou partii – chce, aby syrští Kurdové v severní části Sýrie zapomněli na to, že mohou získat statut autonomní oblasti, což by ovlivnilo turecké a irácké Kurdy v realizaci jejich dávného snu o vytvoření samostatného Kurdistánu.
Situaci na Blízkém východě nyní výrazně ovlivnilo podepsání smlouvy o jaderném programu Íránu, kterému se podařilo vymknout se z hrozby vojenské intervence USA výměnou za souhlas Obamy nevměšovat se do vnitřních záležitostí Sýrie. Izrael tak ztratil jeden z důvodů, požadujících odstranění íránského režimu. Saúdský král Salmán se nyní obává, že Írán se znovu stane „policajtem“ v Perském zálivu a zaujme vedoucí místo na ropném trhu. Ankara, Rijád a Tel Aviv proto popichují evropské státy k účasti v konfliktu proti Sýrii.
Vladimir Šilak konstatuje, že v sázce je existence EU. Pod muškou je především Německo coby jeho lokomotiva. „Samo EU je příliš velké na to, aby jej bylo možné rozbořit,“ píše, „stačí však podlomit ekonomiku SRN a unie se rozpadne na části.“ K tomu je třeba přičíst poslední odhady, které hovoří o tom, že pod pláštíkem uprchlíků do Evropy pronikly na čtyři tisíce bojovníků Islámského státu. Průzračná schengenská pohraniční síť představuje pro jejich pohyb velkou výhodu. Z geopolitického hlediska nelze opomenout ani situaci na Ukrajině, v důsledku které do Ruska uprchlo na dva a půl miliónů migrantů. Celkově tak Evropa stojí před výzvou, s jakou se kdy za celou dobu své historie nesetkala. Je to výzva, se kterou se bude dlouhodobě potýkat. A je otázkou, s jakými recepty pro její řešení přinese evropský summit, respektive Evropská rada. Rozdělení kvót to rozhodně nevyřeší. Ochrana vnější hranice EU je nezbytností, stejně tak jako novelizace pravidel Schengenu.
Jestliže dnes Evropané počítají, na kolik je tato tragédie přijde, těžko mohou dojít ke konečným číslům. Za prvé, i když EU uzavře vnější hranice, určitá část migrantů, kteří nemají co ztratit, „prosákne“ nelegální cestou do evropských zemí. Za druhé hlavní skupinu uprchlíků tvoří muži – dle některých údajů až 90%. Pokud získají povolení k pobytu, lze na základě dosavadních zkušeností předpokládat, že se budou shlukovat v koloniích, kde budou žít podle svých zákonů v důsledku reakce na cizí prostředí, znásobené případnou neznalostí jazyka přijímající země. Zkušenost rovněž ukazuje, že na cestu do Evropy rodiny či klany vybírají ty, kteří dávají naději, že se uchytí a domů budou posílat peníze, případně že se díky tomu do hostitelské země později legálně dostane i zbytek rodiny. Dnes do tohoto procesu bylo vneseno staronové podezření, že tyto akce jsou s politickým kalkulem přímo či nepřímo financovány ze zahraničí. Třeba srbský list Kurýr spekuluje, že příval přistěhovalců v tomto směru je financován přes organizace Rothschildů „pro lidská práva“ a upřesňuje, že cena dopravy přes moře do Evropy činí 3000 až 3500 eur, do konkrétní země EU pak 7000 až 11 000 eur. Nelze vyloučit, že určitou část migrantů připlouvajících k evropským břehům dotují i teroristické organizace, které vlnu uprchlíků využívají k rozvíjení sítě. Nejsložitější proto bude oddělit tento plevel od skutečných utečenců, mezi nimiž mohou být i tací, kdož utíkají před povinným nastoupením vojenské služby, neboť tam, kde zuří občanská válka, služba v armádě není žádný med. 
To vše uprchlickou invazi jen zvyšuje. Navíc exodus se stal pašeráckým byznysem. Za posledních 15 let podle některých odhadů vydělali pašeráci na migrantech nejméně 16 miliard eur, v přepočtu přes 430 miliard korun. Jde o organizovaný zločin, v němž přední místo zaujímá italská mafie, která pronikla do systému transferu a uprchlických táborů. Neštěstí těchto nešťastníků je potom nezřídka cíleně mediálně zneužíváno.
V této souvislosti nelze přehlédnout jemně řečeno nevhodný článek na úvodní straně Lidových novin ze dne 18. září 2015, který snad ve snaze o posílení přízně české populace k této nouzové záležitosti, dokládá, že „v rámci dobrovolných kvót by Česko dostalo z EU třikrát víc peněz, než kolik ho stojí žadatel o azyl“, což jsou prý „zábavné počty“. Je to jemně řečeno krátkozraký pohled, který zřejmě vychází z předpokladu, že v Bruselu neumějí počítat. Pokud pomineme to, že je ostudné chtít vydělávat na cizím neštěstí, v Bruselu nepochybně najdou cestu, jak zjednat nápravu a příslušné dotace zkrátit. Že to Brusel umí, dokázala Komise EU nejednou, jako na příklad na podzim minulého roku, kdy zrušila usnesení č. 950/2014, přijaté v rámci realizace sankční politiky, týkající se vytvoření dočasného a výjimečného režimu na podporu soukromého skladování některých druhů sýrů a stanovení výše zálohové podpory. Komise to zdůvodnila tím, že od zákazu ruského dovozu škodu z EU utrpěly především pobaltské státy. Avšak toto opatření v nezřízené míře zneužívaly výrobci z oblastí, odkud se do Ruska vůbec nic neexportovalo. A nezapomeňme, že se v EU už ozvaly velice výmluvné hlasy: „Pokud nepřijmete uprchlíky, zkrouhneme vám dotace“! Jak je vidět, demokracií to tu ani nevoní. 81% Čechů si migranty nepřeje, a tak mají být k jejich převýchově použity ekonomické nátlakové nástroje. Velmi ostře se k celé situaci vyjádřil zvláštní představitel OSN pro migraci Peter Sutherland: v několika příspěvcích na svém twitteru naznačil, že by EU měla pohrozit vyloučením z Unie těm zemím, které nebudou s předloženým řešením souhlasit. Tedy například České republice, která nesouhlasí kategoricky. 
Jak známo, kancléřka Merkelová migranty do Německa pozvala. Avšak ona, ani její experti nepočítali s tím, že uprchlická vlna se změní v tsunami. Kancléřka proto záhy zařadila zpátečku a prohlásila, že ti, kdo přicházejí z ekonomických důvodů, musí být vráceni domů. Kapitáni korporativního kapitálu viděli v dané příležitosti možnost, jak si namastit kapsu tím, že se zvýší konkurence na trhu práce, která umožní stlačit mzdy, zvýšit konkurenční schopnost producentů a spolu s tím případně i jejich zisky. Daná problematika vyžaduje další hlubokou analýzu, vyplývající z důsledků šesté a sedmé technické a technologické revoluce, která sníží potřebu pracovních sil a zvýší nezaměstnanost, pokud nebudou zavedena opatření například na snížení počtu pracovních dní v týdnu či počtu pracovních hodin na osobu a den. Je třeba vzít v úvahu i to, že v Evropě existuje velká armáda nezaměstnaných. V Česku nyní po vytvoření 85 tisíc nových pracovních míst čítá nadále 450 tisíc osob. Není to málo a představuje to i nadále závažný sociální problém. Názory na řešení této krize se mohou a budou lišit. V čem však bude jednoznačná shoda, to je v tom, že od imigrantů bude nutno důrazně vyžadovat, že musí respektovat zákony a obyčeje přijímající země, která se bude snažit ulehčit jim život a zajistit jejich ochranu. To se snadno řekne, ale hůře realizuje. 
Ti, kdož stojí v pozadí celé akce, to dobře vědí. V jejich pojetí to je jeden z nástrojů, jak si podřídit Evropu. Zde oponenti mohou říci, že jde o spekulaci či konspirologii kolem vývoje situace ve Středomoří a Evropě. Pak by ovšem měli vysvětlit, proč před evropským publikem zůstává prakticky utajována „Směrnice Rady EU 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z tohoto plynoucími“. Tato směrnice ukládá členským státům: zajistit materiální zabezpečení, poskytovat sociální dávky, ubytování, zdravotní péči, školní vzdělání pro osoby, které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí či osobám, kterým vážně hrozí systematické nebo obecné porušování lidských práv jakož i obětem takového porušování těchto práv a to po dobu jednoho roku s možností prolongace při současném uplatňování principu slučování rodin, a po uplynutí zákonné lhůty zajistit jejich důstojný návrat.
Obsah této směrnice jasně definuje, jaké jsou v tomto ohledu povinnosti členských států. V Bruselu se proto nyní starají hlavně o to, jakou várku emigrantů si kdo vezme na krk. Protože nelze předpokládat, že zítra nastane na Blízkém a Středním východě a jinde v Africe klid a mír, a potoky uprchlíků přestanou jako, když utne, je jasné, že přijetí kvót tak, jak je prosazuje Brusel a Německo, znamená vytvoření dlouhodobého strukturovaného mechanizmu, do jehož sítí je neradno se zamotat. Je naprosto zjevné, že v tomto ohledu bude na jednotlivé státy vyvíjen nesmírný tlak. Poslední zasedání ministrů vnitra zemí EU to jen potvrdilo. Schválení kvót pro rozdělování migrantů de facto na základě nelegitimního rozhodnutí není porážkou české diplomacie, to je porážka EU, principů, na nichž EU stojí. Humbuk kolem migrace a migrační politiky jen tak neutichne a bude mít globální geopolitické důsledky. Pokud kapitalistický svět zásadním způsobem nezmění postoje a politiku vůči třetímu světu, tato krize se změní v chronický stav, v němž vybují další problémy, k jejichž řešení západní mocnosti s velkou pravděpodobností přistoupí způsobem, který předvedly v Afghánistánu, Libyi, Sýrii, Mali a pod. Obrazně řečeno – je to cesta do pekel.

 

Zdroj

Diskusní téma: Přijetí kvót tak, jak je prosazuje Brusel a Německo, znamená vytvoření dlouhodobého strukturovaného mechanizmu, do jehož sítí je neradno se zamotat.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek