Oficiálně stát nemá peníze na osiřelé a nemocné děti, na invalidy, těžce nemocné, bezdomovce, důchodce, ale nečiní mu problém vydávat značné prostředky z našich daní na mladé zdravé muže z první migrační vlny, kteří u nás ani žít nechtějí.

24.08.2015 15:10

Současné české mediální téma číslo jedna – hádky o přijímání uprchlíků z Afriky či Blízkého východu jsou ve své podstatě sporem o důvěře či nedůvěře obyvatel České republiky ve své politiky

        
Jde o konflikt, který přesahuje vše, co od roku 1989 pamatujeme. Umocňuje ho to, že je úzce spojen se stoupající nedůvěrou v Evropskou unii. Otázka nelegální migrace se již stala katalyzátorem politických změn, na jejichž konci se rýsuje výměna politických elit, která si v dobrém či zlém nezadá s žádnou z našich předchozích „revolucí“ (namátkou léta 1918, 1948, 1968, 1989). Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Politika dvojích standardů a dvojího metru prováděná jak na mezinárodním poli, tak vůči vlastním občanům, začíná přinášet své jedovaté plody. Každodenně předváděná brutalita tzv. Islámského státu v mysli běžného diváka českých televizí automaticky splývá s náporem statisícícových davů migrantů proudících na jih Evropy a dále do nitra kontinentu. Tato asociace by se za normálního vztahu většinové populace a jejích politických představitelů rychle ukázala jako nesmyslná.


Jenže my v Evropě (i v ČR) máme své dlouholeté zkušenosti, a ty nás naučily, že z hlediska rovnosti před zákonem jsou z pohledu současných elit ve společnosti dvě vrstvy – jedna privilegovaná a pak my ostatní. A úzce to souvisí s pauperizací tradiční střední třídy. Váhu nabývají nejen oligarchové, ale také lidé, kteří propadli na společenské dno a stále častěji žijí v ghettech. Vzhledem k tomu, že z parazitování na lidské bídě se stal velmi výnosný druh podnikání ( namátkou lichváři, exekutoři, majitelé ubytoven a „neziskový“ etnobyznys) je třeba těm na dně také něco dát. A to něco je faktická beztrestnost v rámci tzv. bagatelní kriminality páchané na většinové populaci (jak ukazují zkušenosti z Francie, do této kategorie lze zařadit i vypálení celých předměstí Paříže).

Tu neprivilegovanou většinovou část společnosti tvoří především přežívající příslušníci střední třídy, tedy lidé, kteří pracují, platí daně, dodržují zákony, předpisy a nařízení a jsou proto svými politickými představiteli považováni za blbce, které je v případě potřeby snadné poštvat proti komukoliv jinému než proti těm, kdo jejich problémy zavinili – tedy proti „elitám“ samým. 

Obávám se, že ti úředníci v Bruselu, kteří vynalezli a rozjeli ten báječný kšeft s „uprchlíky“, to v touze po penězích tentokrát nedomysleli. Alespoň u nás se zdá, že pohár trpělivosti přetekl. Oficiálně stát nemá peníze na osiřelé a nemocné děti, na invalidy, těžce nemocné, bezdomovce, důchodce, ale nečiní mu problém vydávat značné prostředky z našich daní na mladé zdravé muže z první migrační vlny, kteří u nás (zatím) ani žít nechtějí. Situace ve české společnosti se vyhrotila natolik, že několik let předtím než i u nás vypuknou boje se stoupenci islámského státu, může dojít k násilným střetům mezi zastánci a odpůrci migrace.

Současné rozhořčené diskuze na sociálních sítích i na ulicích by tomu nasvědčovaly. Z nich mimo jiné vyplývá, že nenávist aktivistů nazývaných svými odpůrci „sluníčkáři“ vůči české většinové společnosti si nijak nezadá s averzí, kterou vůči Západu hlásá tzv. Islámský stát. Ten jeho černý prapor navazuje na evropskou tradici, kterou před více než sto lety popsal František Gellner: „ Nad mou hlavou černý prapor hlásá jenom zmar a zápor...“ To je přece ideální názorová platforma, která může spojit frustráty všech zemí. Včetně našich sluníčkářů.

Skutečnost, že se přes 80% procent našich občanů vyslovuje proti imigraci opravdu není způsobeno tím, že by Češi byli bytostní xenofobové, jak nás přesvědčují maistreamová média. Oni jen nevěří své vládě, svým politikům, novinářům a Evropské unii, že jedinou cestu k naší krásné a barevné budoucnosti představuje cílený import nových sociálních, bezpečnostních a zdravotních problémů. A bojí se toho, že se u nás objeví další kategorie lidí, kteří budou ve vztahu k právům a povinnostem orwellovsky rovnější než většina obyvatel naší země.

Možná bychom měli být za ten problém s uprchlíky vděční. S výjimkou války bychom těžko našli jiné téma, které by v plné nahotě ukázalo, že evropské i naše „politické elity“ již dlouho představují reálné nebezpečí pro naše peněženky, zdraví a životy. Proto se jich zbavme co nejdříve.
 

 

Diskusní téma: Oficiálně stát nemá peníze na osiřelé a nemocné děti, na invalidy, těžce nemocné, bezdomovce, důchodce, ale nečiní mu problém vydávat značné prostředky z našich daní na mladé zdravé muže z první migrační vlny, kteří u nás ani žít nechtějí.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek