Nevládní organizace se velmi rychle stávají říšskými misionáři.

18.08.2015 09:42
Nevládní organizace hrají neobyčejně závažnou roli v mezinárodní aréně 21. století a plní celou řadu humanitárních funkcí, souvisejících, mimo jiné, s problémy chudoby, životního prostřední a občanských práv. Zároveň mají nevládní organizace i temnou stránku. Byly a dodnes jsou využívány jako nástroj vnější politiky, obzvláště ve Spojených státech. Místo aby používaly výhradně vojenskou sílu, používají nyní USA nevládní organizace jako páky vlivu na politiku cizích zemí - konkrétně třeba takové organizace, jako NED, Freedom House a Amnesty International.

National Endowment for Democracy

 
Podle internetové stránky této organizace je NED "soukromou nekomerční organizací zaměřenou na rozvoj a posilování demokratických institucí po celém světě" (1). Ve skutečnosti má tento bohulibý popis k realitě velmi daleko.
 
Historie NED sahá do době po skončení Reaganovy vlády. Po masivních odhaleních CIA v 70. letech, konkrétně se týkajících její účasti na organizaci atentátů na státníky cizích zemí, destabilizace cizích vlád, nezákonných odposlechů Američanů, šla pověst CIA, stejně jako americké vlády jako takové, do kopru. V té době bylo na prošetřování aktivit CIA vytvořeno několik zvláštních výborů, z nichž zvláště vynikal Churchův výbor (v čele s Frankem Churchem, demokratem z Idaho), neboť výpovědi, které získal, "svědčily o nutnosti neustálého dozoru nad aktivitami výzvědné komunity a přispěly k vytvoření Stálého výboru pro rozvědku" (2). Úkolem Stálého výboru pro rozvědku bylo provádění dohledu nad federálními výzvědnými aktivitami. Zdálo se, že v této oblasti zavládla kontrola a pořádek, a "parta" CIA pro organizace vražd a státních pučů byla rozpuštěna. Ve skutečnosti však pokračovala, jen v novém kabátě: pod krytím nevinné nevládní organizace, jejímž cílem bylo na venek prosazování demokracie po celém světě - National Endowment for Democracy.
 
NED byl od samého počátku zamýšlen jako nástroj, s jehož pomocí budou moct Spojené státy realizovat svoji zahraniční politiku. Bylo to dítko Allana Weinsteina, který byl v době před vytvořením této organizace profesorem na Brownově univerzitě a Georgetownu, pracoval jako redakční kolega Washington Post a byl rovněž výkonným redaktorem Washington Quarterly - časopisu Střediska strategických a mezinárodních studií na Georgetown, pravičáckého mozkového trustu, který v budoucnu pak spolupracoval s takovými říšskými stratégy, jako Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski (3). V rozhovoru v r. 1991 Weinstein řekl, že "mnohé z toho, čím se zabýváme dnes, prováděla tajně před 25 lety CIA" (4).
 
První ředitel NED, Karl Hershman, otevřeně přiznal, že jeho organizace je krytím pro CIA. V r. 1986 řekl: "Nemuseli jsme provádět podobné aktivity tajně. Bylo by příšerné, kdyby demokratické organizace, působící po celém světě, byly vnímány jako uskupení působící za prostředky CIA. Již jsme to viděli v 60. letech, a proto s tím bylo skoncováno. Neměli jsme právo jednat takovým způsobem, a proto byl vytvořen NED (5).
 
O tom, že NED je nástrojem americké vlády, vypovídá i to, že od okamžiku svého založení v r. 1983 dostává "každoroční příspěvky přidělované americkým kongresem v rámci rozpočtu americké Informační agentury" (6).
 
Ihned po svém založení začal NED sponzorovat skupiny podporující zájmy USA. V letech 1983-1984 působil NED aktivně ve Francii a "podporoval tam "organizaci typu odborů pro profesory a studenty" v boji proti "organizaci profesorů levicového zaměření"" (7), formou financování seminářů, plakátů, knih a brožur, které podporovaly opozici vůči levicovým názorům. V polovině a na konci 90. let NED pokračoval ve svém boji proti odborům a poslal dalších 2,5 milionu dolarů Americkému institutu pro rozvoj svobodných pracovních sil, pod jehož krytím CIA prováděla rozvratné aktivity proti pokrokovým odborům.
 
Bez vměšování se NED by se neobešly ani volby ve Venezuele a na Haiti, kde se snažil podkopat činnost levicových hnutí. NED je i nadále příčinou nestability v zemích po celém světě, v zemích, které si nepřejí podvolit se říšské moci Spojených států. Mimo toho NED financuje aktivity ještě jedné pseudo-nevládní organizace - Freedom House.
 

Freedom House

 
Freedom House byl zprvu v r. 1941 založen jako organizace na obranu demokracie a lidských práv. Možná, že v minulosti to odpovídalo i jeho aktivitám, ale dnes je Freedom House silně zapojen do aktivit prosazujících zájmy USA v globální politice, a jeho vůdci jsou napojeni na dosti pochybné organizace. Současný výkonný ředitel David Kramer je hlavním vědeckým spolupracovníkem Projektu nového amerického století, jehož mnozí členové jsou zodpovědní za to, že USA neustále rozdmýchávají války (8).
 
Za Bushovy vlády používal prezident Freedom House pro podporu tak zvané války proti terorismu. 29. března 2006 prezident Bush řekl, že Freedom House "sdělil, že rok 2005 byl jedním z nejúspěšnějších let pro svobodu od okamžiku, kdy před 30 lety začal Freedom House měřit světovou svobodu", a také že Spojené státy nebudou spokojeny, "dokud nebude svoboda darována každému člověku a každé zemi", protože "v novém století je hnutí za svobodu základním prvkem naší strategie na obranu amerického národa a zachování světa pro příští generace" (9).
 
Pak bylo uvedeno, že Freedom House stále více podporuje politiku Bushovy vlády, protože je financován americkou vládou. Podle vlastních vnitřních výkazů americké vlády poskytovala zhruba 66% veškerých financí této organizace (10).
 
Základním zdrojem tohoto financování je v první řadě USAID, americké ministerstvo zahraničí a NED. A proto můžeme pozorovat nejen politickou vazbu mezi Freedom House a americkou vládou, ale i značnou finanční vazbu.
 
Stojí též za zmínku, že vláda nepodporuje jenom Freedom House. Za Bushe americká vláda podporovala i další nevládní organizace, aby uspokojovaly její požadavky. V r. 2003 šéf USAID Andrew Nacios v projevu, proneseném na konferenci nevládních organizací, řekl, že v Afghánistánu měla spolupráce mezi nevládními organizacemi a USAID vliv na zachování Karzaiho režimu, přičemž afghánsky lid si myslí, že jeho život se stává lepším díky mechanismům, které nemají k americké vládě a centrální vládě žádný vztah. A to je velmi vážný problém" (11). Ve vztahu k situaci v Iráku Nacios řekl, že co se týká nevládních organizací v zemi, je "důležité vykázat výsledky, ale stejně důležitým je ukázat souvislost mezi těmito výsledky a politikou Spojených států" (12). Nevládním organizacím dali na srozuměnou, že jsou nástrojem americké vlády a že byly vytvořeny jako součást říšského aparátu.
 
Nedávno se Freedom House aktivně účastnil arabského jara, kde pomáhal cvičit a financovat skupiny a jednotlivé představitele občanské společnosti, "včetně Hnutí mládeže 6. dubna v Egyptě, Střediska pro občanská práva v Bahrajnu a aktivisty, jako Anstar Kadi, mládežnický vůdce v Jemenu" (13).
 
I když jsou NED a Freedom House nástroji americké zahraniční politiky, neznamená to, že americká vláda nemá zájem na získání nových nástrojů vlivu, a především Amnesty International.
 

Amnesty International

 
Organizace na ochranu lidských práv Amnesty International je nejnovějším nástrojem v říšském arzenálu americké Říše. V lednu 2012 byla novou výkonnou ředitelkou Amnesty International jmenována Susanne Nossel. Již před příchodem do AI měla těsné vazby na americkou vládu, protože "byla zástupkyní náměstka ministra zahraničí pro mezinárodní organizace" (14).
 
Nossel je známá tím, že je autorkou výrazu "inteligentní síla", kterou označila to, že "prosazování amerických zájmů napomáhá přilákání dalších hráčů na americkou stranu pro realizaci cílů Spojených států, cestou vytváření aliancí, mezinárodních institucí, opatrné diplomacie a sílou myšlenek". A i když takováto definice může vypadat nevinně, je "inteligentní síla" vylepšenou verzí toho, co Joseph Nai nazval "měkkou silou", kterou definoval jako "schopnost dosahovat žádoucích cílů přitažlivostí, a ne pomocí cukru a biče, peněz nebo donucením" (15). Možným příkladem takové "inteligentní síly" může být válka v Libyi, kde Spojené státy využily OSN, aby získaly souhlas k provedení "humanitární intervence".
 
Ještě předtím, než jmenovali do AI Nossel, tato organizace nevědomky pomáhala v informační válce proti Sýrii. 1. září 2011 v rozhovoru pro Democracy Now Nil Semmonds, výzkumník a jeden z autorů zprávy AI "Smrtící zatčení: smrt ve vězení v době národního protestu v Sýrii", mluvil o tom, jak byl prováděn výzkum v rámci příprav zprávy. Řekl: "Nebyl jsem v Sýrii; Amnesty International nedovolili působit v zemi během těchto událostí, i když jsme o to žádali. Proto se výzkum pro zprávu vedl převážně z Londýna, část prací byla provedena ve Spojených státech a pomocí komunikace v rámci sítě známých a rodinných příslušníků, no a za pomoci dalších metod." (16)
 
Je možné napsat zprávu mající aspoň jakousi autoritu, když jsou všechny informace získány od třetích stran, které mohou problém posuzovat zaujatě nebo se snaží věci zkreslit? Je možné napsat zprávu, když jsou informace od zdrojů, jejichž pravost nelze prověřit? Taková zpráva velmi připomíná informační válku proti Kaddáfímu, kdy hlavní masmédia uveřejňovala informace o tom, že bombardoval vlastní národ, dával viagru svým vojákům, aby znásilňovali ženy - kdy ani jeden z takovýchto "faktů" nebyl ověřen.
 
I když nevládní organizace, možná, mohou být společnosti v širokém pojetí užitečné, nikdy nelze spustit ze zřetele to, jak vznikly, kdo je za ně zodpovědný, a také odkud dostávají své peníze, protože podstata nevládních organizací se mění, ale stále častěji jsou součástí říšské mašinérie ovládání a vykořisťování. Nevládní organizace se velmi rychle stávají říšskými misionáři.
 

Diskusní téma: Nevládní organizace se velmi rychle stávají říšskými misionáři.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek