Jsme ještě doma?

02.01.2018 12:53

Je první leden roku 2018, první rok stého výročí vzniku Československé republiky.  Mám nemocné oči, nemohu se na nic dívat. A tak jen sluchem bloudím po televizních kanálech. Nehraje se  národní hudba našemu srdci drahá, neslyšíš Smetanu, Dvořáka, Janáčka, Nováka, Fibicha, Suka.   Hrají a tančí nám zase, jako každým Novým rokem v "polistopadovém" období, Straussovy  valčíky. 

 

A  v besedách a hovorech  se nevzpomíná  našich dějinných zápasů za pravdu a spravedlnost, za  svobodu  a samostatnost.

 

Neuvažuje se o tom, jak o ně v nových podmínkách nově  usilovat.   Místo toho slyšíme o všech možných  historických omylech a přešlapech našich předků, pak  jakési alibistické úvahy o rozchodu Čechů a Slováků před 25 lety a konečně  ideově prázdné  a průhledně účelové řeči v  militantním zájmu  vybraných světavládců. Srdce z toho bolí. Nebo s Masarykovým Československem jsme domov definitivně ztratili?

 

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

ČNL