Imigranti – přínos nebo zkáza pro Evropu?

12.08.2015 16:28

V roce 2014 přišlo do Evropy 0,75 mil. uprchlíků z Afriky a ze zemí Blízkého východu. Odhady pro rok 2015 hovoří o 1-2 milionu imigrantů. Přes 85% Evropanů je proti uprchlíkům, EU je pro, Schengen se hroutí. Budou imigranti pro Evropu přínosem nebo přispějí k rychlému konci výdobytků vyspělé západní civilizace?

Evropa versus Afrika

Afrika

Evropa má 750 mil. obyvatel s porodností 1,5 (počet dětí/jedna žena), Afrika 1,1 mld. obyvatel s porodností 5. Průměrný Evropan má řádově vyšší životní úroveň oproti průměrnému Afričanovi (vyšší životní úroveň je způsobena schopností tvořit vyšší přidanou hodnotu, relativně slušnou vymahatelností práva, absencí válek, vyšší mírou svobody, nižší mírou korupce, vyšší vzdělaností, atd.). Průměrný obyvatel amerického, australského i asijského kontinentu se má také výrazně lépe než průměrný Afričan. Z těchto a mnoha jiných důvodů je Afrika jedním z nejhorších míst k životu. Afričané se snaží dostat kamkoliv mimo Afriku. Jako země zaslíbené jsou vnímány především USA, Kanada, Austrálie a EU. První tři zmíněné země jsou důrazně proti ekonomickým imigrantům – hurá do Evropy.

Nárok na azyl

Do Evropy míří převedším dobře situovaní mladí muži. Není vidět ženy, děti, staré, nemocné ani chudé. Značkové oblečení, nový mobil a pašerácká jízdenka do Evropy, za kterou bylo zaplaceno tisíce dolarů (v Africe ekvivalent i několikaletého rozpočtu pro celou rodinu). Nárok na azyl v EU má dle platné legislativy za určitých okolností pouze politický nikoliv ekonomický imigrant. I proto je více než 99% imigrantů odmítáno. Německo vrací uprchlíky Rakousku, Rakousko je dál předává Maďarsku, Maďarsko by je rádo předalo Srbsku či Řecku a Řecko by je mělo vypravit zpět do Afriky.  Jenže Srbsko coby nečlen EU (tedy není vázán unijními pravidly o imigraci) imigranty logicky odmítá a Řecko s Itálií odmítají uprchlíky vracet do Afriky.

Schengen

Jeden z nejzajímavějších benefitů evropského soužití. Zrušené vnitřní hranice a volný pohyb osob v rámci celého Schengenu zcela bez omezení výměnou za dobře střežené vnější hranice. Země střežící vnější hranice dostávají na tuto ostrahu nemalý příspěvek z unijního rozpočtu. Pokud by všechny země na vnější hranici Schengenu dodržovaly pravidla ostrahy hranic, žádný problém s uprchlíky by nebyl, protože by se nikdo do vnitřního prostou nedostal. Lodě s imigranty by byly vykazovány z výsostných vod Itálie a Řecka a nikdo by se na břeh nedostal (takto to funguje např. v Austrálii či USA). Lodě v nouzi a trosečníci mají dle námořních předpisů nárok na transport na nejbližší pevninu (což bývá ve většině případů Afrika). Záchrana trosečníků ve středozemním moři se nerovná automaticky volné jízdence do Evropy. Hlavním problémem je tedy hrubé porušování pravidel ostrahy vnějších hranic ze strany Itálie a Řecka.

Na základě této ignorance pravidel hry jižanskými státy se postupně začíná hroutit Schengen. Nejdříve částečně uzavřely hranice Francie a Rakousko, následně Maďarsko začalo budovat plot kolem své jižní hranice se Srbskem (podobně řeší imigraci USA, Saudská Arábie a Izrael) a Británie zavádí přísné hraniční kontroly kolem Eurotunelu. Rakousko a Maďarsko odmítají přijímat další uprchlíky, Maďarsko jednostranně pozastavuje platnost evropské imigrační legislativy. Itálie vyhrožuje ostatním, že začne všem imigrantům automaticky vydávat víza pro vstup do EU. Česká Republika zavádí přísnější ostrahu hranic a odchytává více uprchlíků, které ale není kam vracet (Maďarsko ani Rakousko je zpět nechtějí). Tímto tempem hrozí zánik Schengenu v řádu měsíců.

Uplatnitelnost imigrantů na trhu práce

Evropská unie

Motorem vyspělých států západní Evropy je pokročilý a technologicky náročný průmysl (a služby), což klade zvýšené nároky na vzdělanost pracovníků. Těžký průmysl, hornictví a odvětví s nižší přidanou hodnotou se pomalu přesouvají do Asie. Méně kvalifikované části obyvatelstva se práce hledá velmi špatně, neboť nekvalifikovaných pracovníků je potřeba stále méně. Pohleďme na Mostecko a Ostravsko, jak těžce se hledá práce propuštěným horníkům.

Imigranti z Afriky a z Blízkého východu jsou nekvalifikovaná pracovní síla, která nenajde uplatnění na evropském trhu práce (nehledě na nulové pracovní návyky a obecnou neochotu pracovat – své zkušenosti s tím má zejména Francie, která se otevřela migrantům ze sub-saharské Afriky před třiceti lety a dodnes lituje ghett na předměstí Paříže a Marseille, nově Calais). Dlouhodobě nezaměstnaný jedinec je frustrovaný a v lepším případě se dopouští drobné kriminality (kapsářské gangy kolem Eiffelovky, výtržnictví na předměstí Paříže). V horším případě se radikalizuje a páchá teroristické útoky. Všichni černí teroristé z Francie (nejen Charlie Hebdo) stejně jako bílí teroristé z USA (Jacksonville) mají jedno společné – dlouhodobě nezaměstnaní jedinci, u kterých frustrace z nulové životní seberealizace překročila únosnou mez. Konec konců, stejný profil měl i český střelec z Uherského Brodu.


Štědrý sociální stát

Vyspělost civilizace se měří mimo jiné podle ochoty postarat se o ty, kterým se v životě bez vlastního přičinění dařilo hůře (invalida), či kdož potřebují dočasnou či trvalou ochranu (nezaměstnaný, matka na mateřské, důchodce, dlouhodobě nemocný, atd.). Státy EU mají nejštědřejší sociální systémy na světě. Funguje to. Důchodce má důchod, který si předplatil odvody na sociálním pojištění v době produktivního věku. Nemocný pobírající nemocenskou má dávky předplacené z odvodů na zdravotním pojištění.  Pokud by do Evropy přibyla masa čistých konzumentů sociálních dávek, kteří by do systému nijak nepřispívali, povede to pouze k omezení dávek pro všechny zúčastněné, tedy i pro ty, kteří si je předplatili a tedy zasloužili.

Podpora extremismu

Kapitoly trhu práce a sociálního systému nejčastěji vedou k podpoře extrémistických hnutí. Obrana před imigranty není pravicovou či levicovou otázkou, shoda o jejich odmítnutí je napříč politickým spektrem. Jenže tradiční strany se toto téma bojí v rámci zachování politické korektnosti nějak rozumně uchopit, čehož využívají hnutí extremistické (DSSS u nás, Marie-Le Pen ve Francii, Pegida v Německu, atd.). Pomyslnou třešničkou na dortu je podpora neziskových organizací z veřejných peněz, které aktivně pomáhají imigrantům. Vše od PR článků „jak jsou imigranti fajn“ až po cílenou právní pomoc „jak protahovat azylové řízení, abychom v Evropě mohli zůstat co nejdéle“. Na jednu stranu je zájem neziskovek pochopitelný – podomní prodejce se také snaží lidem natlačit co nejvíce vysavačů (i když sám ví, že to pro kupujícího není vůbec dobrá volba). Více imigrantů = větší pole působnosti neziskovky = větší rozpočet = více podřízených = lepší reference do CV. Na druhou stranu je toto další případ situace, kdy EU financuje protistranu proti zájmu vlastních občanů.

Pašerácká mafie

Imigranti

Kde je poptávka, tam je i nabídka. Evropa zaváděním kvót a lákáním na štědrý sociální systém přímo vybízí k imigraci do Evropy. Pašování imigrantů z Afriky a z Blízkého východu je miliardový business, ze kterého je minimálně z části financován terorismus proti západním zemím. Tedy mimo bezpečnostních rizik plynoucích z přijímání neintegrovatelných mas lidí si přijímáním imigrantů předplácíme i terorismus na nás páchaný. Cesta do Evropy vyjde na tisíce dolarů. Překonání každé další vnitřní hranice v EU za příplatek, stejně jako brožura „jak zneužívat právní řád Evropy“, kde se detailně popisuje, jak je třeba neustále opakovat slovo rasismus a kam se odvolávat k soudu pro lidská práva do Štrasburku.

Emigrace Čechů v roce 68 na západ

Často se setkáváme s chybnou úvahou, kdy by Česká Republika měla imigranty přijímat, neboť Češi také v době okupace Sovětskými vojsky emigrovali na západ. Jenže tehdejší Češi byli migranty politickými (kterým doma hrozilo politické pronásledování za jejich názory), jednalo se elitu národa (vědci, spisovatelé, myslitelé, inženýři), kulturně podobnou západním zemím, která se chtěla integrovat. Dnešní imigranti jsou migranty ekonomickými (doma jim nehrozí pronásledování za jejich politické názory, jdou do Evropy výhradně za sociálními dávkami), nejedná se o elitu národa (je to spíše armáda nezaměstnatelných), jsou z kulturně odlišného prostředí (kde se např. neuznává rovnoprávnost pohlaví) a rozhodně se nechtějí integrovat (naopak naši kulturou pohrdají).

Příčina nebo následek?

První otázkou ohledně kvót a přijímání imigrantů by mělo být: „Čeho tím chceme dosáhnout?“ Ponechme stranou, proč se neustále dokola bavíme pouze o 40 tisících běženců, když reálný problém se týká více než milionu lidí (k dnešnímu dni), s výhledem dalších milionů v letech následujících. I kdyby si evropské státy rozebraly ty miliony lidí a všechny živily na sociálních dávkách, čemu by to pomohlo, co by se vyřešilo? V Africe žije 1,1 mld. lidí, kteří se mají hůře než Evropani. Ano, můžeme v Evropě přivítat třeba všechny, ale zaplatíme za to výrazným snížením své vlastní životní úrovně. Zde by měl platit princip dobrovolnosti. Kdo chce pomoci Africe, nechť dobrovolně pomáhá přes neziskovky, posílá do Afriky peníze, adoptuje na dálku děti, vyrazí tam učit angličtinu či pomáhat s Lékaři bez hranic. Ale nenuťme Evropě jakoukoliv formu pomoci povinně.

Příčinou migrace do Evropy je nízká životní úroveň v Africe. Tedy přijímání migrantů tento problém nijak neřeší. Spíše je kontraproduktivní, neboť poškozuje Evropu – přicházíme o Schengen, posiluje extremismus, evropský parlament je paralyzován otázkou Afriky a neřeší skutečně podstatné záležitosti, šíří se tzv. blbá nálada. To je poměrně vysoká cena za přilepšení několika málo Afričanům (ve vztahu k celkovému počtu obyvatel Afriky). Řešením by byla snaha o zvyšování životní úrovně v Africe. Bohužel, zde se civilizovaný svět chová posledních 50 let velmi nerozumně. Do Afriky se neustále tzv. „posílají ryby, místo toho, aby se poslaly udice“. Takto pokrok nastartovat nelze.

Jak zastavit nelegální imigraci?

No way

Řešení současné uprchlické krize může být poměrně jednoduché – jen najít politickou odvahu, kterou našli v Austrálii či USA (pozn. pro politiky – v Austrálii toto téma vyhrálo současnému premiérovi Tony Abbottovi volby - neváhejte). 4 základní opatření:

  • Začít pořádně střežit vnější hranice Schengenu, vykazovat lodě z výsostných vod Itálie a Řecka, trosečníky vracet na nejbližší pevninu – do Afriky.
  • Uprchlíky z EU po zamítnutí azylu ihned vracet zpět do Afriky a na Blízký východ.
  • Pro imigranty zavést karenční lhůtu na sociální dávky (třeba prvních 5 let ani euro). Spolehlivější filtr na ekonomické a politické uprchlíky nenajdeme.
  • Spustit marketingovou kampaň proti imigraci – viz australský billboard, pod kterým následuje text v mnoha jazycích, obsáhle popisující netoleranci nelegální migrace.

Problém dnešní EU

Krize kolem uprchlíků poukazuje na dva zásadní problémy dnešní EU:

  • Nerespektování pravidel: každý si dělá co chce – Řecko permanentně porušuje veškerá rozpočtová pravidla pro setrvání v eurozóně a přesto není vyloučeno. Itálie porušuje pravidla ostrahy vnější hranice a není za to jakkoliv postiženo.
  • Zájmy cizinců nadřazovány nad zájmy vlastních občanů: nízkou porodnost chce EU řešit přijímáním imigrantů. Ovšem kdyby se veškeré prostředky na podporu imigrantů raději použily např. na slevy na daních za děti, stoupla by porodnost Evropanů poměrně výrazně. Evropa má milionové zástupy nezaměstnaných, převážně nekvalifikované jedince s nižším vzděláním. Místo případné tvorby pracovních míst pro tyto ohrožené skupiny lidí ovšem peníze raději dáváme do snahy rozmístit po Evropě statisíce nekvalifikovaných imigrantů. Kde asi najdou tito migranti pracovní uplatnění? EU se chce systémem vlády více přiblížit USA a ideálně zavést také federaci. Nicméně dokud EU nepochopí, že i Amerika na prvním místě vždy brání zájmy Američanů a až po té cizinců, těžko budou mít členské státy EU vůli k vyšší integraci.

Diskusní téma: Imigranti – přínos nebo zkáza pro Evropu?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek