Havlovo kyvadlo?

05.09.2017 19:03
Probíhá v hlavách pražských kavárenských intelektuálů Steinerův útok? Co to byl Steinerův útok? To byla drobná episoda v posledních dnech tisícileté Hitlerovy říše.
 

V posledních dnech války, kdy už RA svírala Berlín v obklíčení, uložil Hitler generálu SS Steinerovi, aby posbíral zbylé jednotky a zaútočil a dosáhl porážky Rusa u Berlína. Sám Hitler komandoval Steinerovi posily (aniž kdy jaké dorazily). Přesto se mezi nacistickými pohlaváry v důsledku komunikačního chaosu šířily optimistické informace nad úspěšně probíhajícím útokem. Dokonce Himmler (který o tom nevěděl už vůbec nic) blahopřál ze severního Německa Hitlerovi k úspěšnému útoku. Záhy však vyšlo najevo, že žádný útok se nekoná, že tak dramaticky prožívaný útok vůbec nikdy nezačal – vše se odehrávalo jen v hlavách několika posledních nacistických potentátů.

Takový fenomén není nic neobvyklého: sleduji, jak některé dějinné události probíhají jen v hlavách některých jedinců, aniž by v reálném světě o nich někdo věděl. Pobavil mě výrok pražského intelektuála Jáchyma Topola (před časem zde citovaný v příspěvku pana Petříka dne 23.6), že „Možná je v tom něco mystického, jak se to kyvadlo za Havla vychýlilo obrovsky nahoru a jak to pak šlo strašně dolů“.

Tak o tom kyvadlu vážně nic nevím.

Po roce 90 jsem coby průmyslový projektant na vlastní noze strávil 12 let po venkovských fabrikách (také kde jinde: je v Praze ještě vůbec nějaká fabrika?). A to tak, že jsem mnohdy odjížděl z domova už v neděli odpoledne a vracel se v pátek večer ubitý únavou. Velmi mnoho jsem komunikoval s managementy, techniky a techničkami, dělníky a dělnicemi – a nezaznamenal jsem tehdy (řešili jsme samozřejmě profesní problémy), že by někdo nějak prožíval období Havla a tzv. havlismus. Tak jaké to kyvadlo bylo zcela nahoře? Zcela ojediněle jsem se setkal s výrokem někoho, že Havlovi nerozumí, ale to bylo nejvýš asi 2x za těch 12 let (nebylo divu, pokusil jsem se Havla číst i já, ale to jsem prohrál).

Tak to vidím jako typický případ Steinerova útoku: probíhalo to tehdy vše jen v hlavě pana Jáchyma Topola. Nebylo to nic reálného, byl to jen stav mysli pana Topola a malé hrstky jemu podobných pražských kavárenských intelektuálů. O takových stavech mysli by se mohl pan Topol také dočíst v roztomilé povídce Jamese Thurbera Mám v pokoji sovu. A kdybych měl použít slov Jamese Thurbera, tak to kyvadlo obrovsky vychýlené nahoru byl jen „čistě osobní výplod fanatazie zrozený v individuálním vědomí“ pana Jáchyma Topola. Nedivím se také, že pan Jáchym Topol byl vyznamenán jakousi cenou (Seifertovou?). Tyhle intelektuály málokdo čte, a tak si rozdávají ceny aspoň sami mezi sebou.

Pro oživení paměti připomínám tehdejší výroky pana Topola: „Zeman je pro nás ohromné ponížení a vlastně pokračování ponižování z dob komunismu, kdy jsem se styděl, že jsem Čechoslovák“ říká programový ředitel knihovny Václava Havla Jáchym Topol (koho myslí tím pojmem NÁSnebo používá majestátního plurálu?).

Ve svých názorech pokračoval: „Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem – a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili. Když dneska řeknu v cizině,I am from Czech Republic,tak se stydím před každým, kdo o nás něco ví. Možná je v tom něco mystického, jak se to kyvadlo za Havla vychýlilo obrovsky nahoru a jak to pak šlo strašně dolů. A je jedno, jestli jste k Havlovi coby politikovi kritičtí nebo ne, byl to prostě inteligentní chlap, se kterým byla navíc ještě legrace.“

Nepochybuji ovšem, že taková kavárenská individua musí trpět velkým ponížením, že se musí nechat živit od tak zvaných pracujících, tedy od těch ubohých zakomplexovaných buranů. Jaké to ponížení!

Já osobně jsem nezachytil ten legendární výrok pana Havla o humanitárním bombardování. Ale v 90.letech jsem slyšel Havla na vlastní uši chválit Indii, že je to ...že, demokratická země, že..., atd., bla, bla, bla.

O Indii uvádí kanál ARTE ledacos. Především, jak je to země rozporů: na jedné straně industrializace a na druhé straně (v této zemi Ghándího) brutální zacházení se ženami, znásilňování, vraždění, upalování, projevy tmářství, atd. Např. že je tam údajně ročně polito benzínem a upáleno kolem tisíce vdaných žen, když jejich rodiny nejsou schopny splatit věno rodinám manželů (ubohým indickým ženám věnuje ARTE celé večery, také těm ubožačkám, které – jsouce vyhnány z rodin manželů – živoří po zbývající život v houfech stejně postižených). Nebo rodina uškrtí dceru, když ta se zamiluje do mladíka z nižší kasty. Ročně znásilněním a brutálními útoky je usmrceno na 2 milióny indických holek a žen (mám ofocený údaj z TXT ARTE 15.8.:...sind jährlich zwei Millionen Mädchen und Frauen umgebracht werden). Málokdo si také všimnul, že před několika lety dostal polovinu Nobelovy ceny míru jeden indický aktivista, který bojuje za potlačení dětské otrocké práce v Indii (ženská otrocká práce v Indii je samozřejmě zcela běžná). Také se uvádí, že třetina Indů, což je téměř půl miliardy, nemá záchod. A nikdo od nás nenavštívil ten odporný vřed na tváři zeměkoule, tj. největší asijský slum v Mumbaii – a je to teda hrůza, v čem také lidské bytosti žijí.

Co teda vlastně pan Havel na té Indii chválil? Nebo to bylo projevem legrace, kterou na něm oceňoval pan Jáchym Topol? Nebo to mělo být projevem Havlovy inteligence? 

Pro mne to znamenalo jen to, že Havel nevěděl, o čem mluví – což je pro kavárenské intelektuály příznačné.

Pokud jsem mohl zaznamenat, tak dost popudil pan Havel prostý lid této země (a mne také) generální amnestií. Jednal v této věci jako jelimánek. Coby typický kavárenský intelektuál se domníval, že ve věznicích dřívější diktatury sedí nevinní odpůrci komunismu. Jenomže to už dávno nebyla pravda. Ony tam byly převážně kriminální živly. A tak to stálo životy asi 20 až 30 lidí, které tito propuštění gauneři povraždili (v našem okolí i 20-letého Jirku Š.), než byli do roka pochytáni a vráceni zase tam, kam patřili. Tehdy jsem ještě sledoval TV zprávy, a tak si pamatuji, že v jednom případě dva takoví gauneři přepadli dvě holky, přivázali je v lese ke stromům, a umučili k smrti.

Tak to mělo být to kyvadlo obrovsky vychýlené nahoru? Nezapomínám také, jak velké množství lidí v 90.letech spáchalo sebevraždu upálením. 

Jen v roce 99 jich bylo skoro 15, dohromady asi půl stovky, o čemž už tady jeden autor podrobně psal. Což si nevšimli toho kyvadla obrovsky vychýleného nahoru? A samozřejmě: o nich nikdo nenatočí další Hořící keře, tyhle oběti se pro propagandu nehodí.

A byl také projevem toho kyvadla vychýleného obrovsky nahoru ten válečný ryk Havla a dalších havloidů nad trestným bombardováním Srbska?

Také si pamatuji na šaškování pana Havla s dalaj lámou, když se sešli k meditování. To ty dvě znuděné psycholožky, tj. znuděné životem, za které jsme pak vyplatili 145 miliónů výkupného, se vypravily z Íránu přes Pákistán do Indie, kde také chtěly meditovat. Nepochybně na to měly pak dost času. Akorát mi není jasné, co to vlastně meditování je (já prostoduchý člověk rozliším, když někdo dělá něco užitečného, nebo se jen tak poflakuje, ale meditování...?).

Mimořádně trapný byl také Havlův výrok – když se prolétnul helikoptérou nad pražskými sídlišti – o těch nedůstojných králíkárnách. Ale pan Havel je už mrtvý, zatímco pan Jáchym Topol dál zamořuje zemi svými pesimistickými úvahami. No co naděláme, nemusíme to číst.

A zase může člověk jen kroutit hlavou nad tím, co se to motá v hlavách těch kavárenských intelektuálů. 

Náš národ má teď podle mne jednu zásadní dějinnou úlohu: postavit se probíhající světové katastrofě a zabránit afrikanisaci a islamisaci naší země.

 

PS. 

Já si vážím tzv. pracujících lidí (nejsem dost intelektuální, abych nad nimi ohrnoval nos) – oni se starají o to, aby všichni ostatní měli denně na stole chléb, mohli si pořídit průmyslové zboží do domácnosti a také si vozit zadky. Vysoké dokonalosti dosáhlo pracovní otrokářství v sériových výrobách. Pár příkladů: výroba automobilů... typický takt na montážních linkách bývá 90sec, v denních směnách 350 vozů za směnu, noční směna bývá pomalejší – 300 vozů za směnu. Tj. denně na 1000 vozů (ale také až 1100). K tomu je např. potřeba vyrobit a opracovat 8000 tvarovek pro sedáky a opěráky a také ušít 8000 potahů (denně!). Tvarovky se vypěňují na kontinuálních linkách, tam je teplo, neboť formy se vytápějí. Před zavřením se forma vystříká separátorem, aby se vypěněná tvarovka nelepila k formě. I když běží ventilace, je hala stále zamořena různými chemickými exhalacemi a rozprachem separátoru. Po pár hodinách je člověk ulepený. Někteří lidé styk s chemickými surovinami pro výrobu tvarovek a se separátory nesnášejí, vyvolávají u nich kožní reakce, a takoví lidé v těchto výrobách nemohou pracovat. A to tam pracuje velmi mnoho žen. Šití potahů zajišťují téměř výhradně šičky – a to není vůbec lehká práce. Potahové textilie jsou velmi tuhé, nepoddajné a přesto se při šití musí v koutech vytvarovávat palci a prsty – vůbec to není práce pro jemné ženské ruce.

Pracoval jsem v minulosti i pro několik teplých provozů – to jsou sklárny, porcelánky a také výroby se smaltovnami, kde se vypalují plechové panely pro některé domácí spotřebiče. Plechy nastříkané smaltem se vypalují v červeném žáru při 800 stupních, na výstupu z kontinuální pece se ofukují, nicméně vycházejí na dopravníku horké, tam je svěšují dělnice v rukavicích a překládají do vyvložkovaných palet. Přes běžící ventilaci bývá klima v horkých letních dnech u této výroby nesnesitelné, proto někdy smaltovna běží jen v noci, kdy se ochladí.

Tak to jsou mezi mnohými dalšími ti burani, kterými tak pohrdají někteří pražští kavárenští intelektuálové. Když se za ně tolik stydí, proč vlastně naši zem neopustí – nikdo je tady nedrží. Vždyť kolik intelektuálních odpůrců komunistů našlo kdysi útočiště u henleinovců v Mnichově. Teď už tam henleinovci nejsou – ale jejich potomci ano. A nechat se od těch buranů živit, za to se ti intelektuálové nestydí.

A výše uvedené výroky mne přesvědčují o tom, že nehorázná sprostota se nemusí projevovat ve slovech, ale v myšlení.

 
 

Diskusní téma: Havlovo kyvadlo?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek