Evropa, zvláště ta západní, má už naplněnou svoji kapacitu, co se týká přijímání uprchlíků, a tak důsledky teď budou spíše dopadat na středoevropské státy

07.09.2016 07:36

„Evropa, zvláště ta západní, má už naplněnou svoji kapacitu, co se týká přijímání uprchlíků, a tak ty důsledky teď budou spíše dopadat na středoevropské státy,“ myslí si bývalý nejvyšší vojenský velitel české armády generál Jiří Šedivý, v současnosti pedagog vysoké školy CEVRO Institut. Ten také dává za pravdu ministru vnitra Chovancovi, že na jaře může vypuknout další velká migrační krize. Ke klesající popularitě kancléřky Merkelové v Německu pak říká: „Proč německá vláda investuje miliardy do vyřešení migrační krize, která může mít nejisté výsledky a značná rizika, a nesměruje raději finance na podporu rodin? Tak to, bohužel, obecně funguje ve většině Evropy včetně Česka.“

Prezidenti Ruska a Spojených států Vladimir Putin a Barack Obama se sešli na dvoustranné schůzce na summitu G20 v čínském Chang-čou. Tématem jednání byla situace v Sýrii a na Ukrajině. Spojené státy a Rusko se snaží dosáhnout dohody o ukončení násilností ve vleklé válce v Sýrii. Podle amerického ministerstva zahraničí ale rozdíly v postojích stran přetrvávají. Co přivedlo představitele obou velmocí k tomu, aby začali jednat? A lze předpokládat, že se obě strany dohodnou na společném postupu, případně co by mohlo ovlivnit situaci tak, aby začaly postupovat koordinovaně?

Skutečně těch problémů je v Sýrii opravdu mnoho. Navíc ty konflikty tam trvají už delší čas a mohou poškozovat zájmy jak Spojených států, tak i Ruska. V současné době se zdá, že větší obavy z eskalace rizik spojených s konfliktem v Sýrii mají spíše Spojené státy. Rusové totiž stále zastávají svůj tvrdý strategický postoj, kdy jim ani moc nejde o lidské životy, ale především o získání alespoň částečné kontroly nad východním Středomořím. A tento zájem převažuje nad vším. K tomu potřebují Asadův režim, což pak koresponduje s tím, jakým způsobem nyní jednají s Tureckem. 

Co se týká Sýrie, dostupné jsou zatím informace o tom, že Turci společně se spojenci dobyli poslední pozice tzv. Islámského státu. Jde o zásadní moment?  Mimochodem, jednání mezi ruským prezidentem a jeho tureckým protějškem svědčí o jistém sbližování. Pak se také Turci dohodli na spolupráci s cílem ukončení syrské krize s Íránem. Zároveň prezident Spojených států Barack Obama v rámci summitu G20 na schůzce s Recepem Erdoganem ubezpečil, že americká vláda podporuje Ankaru v záměru potrestat strůjce pokusu o státní převrat. Přitom ovšem stále přetrvává napětí, protože USA nechtějí vydat islámského duchovního Fethullaha Gülena, jenž žije v americkém exilu a kterého Turci považují za hlavního aktéra puče. Jak tyto momenty mohou ovlivnit konflikt v Sýrii?

Z těch jednání mezi ruskou a tureckou stranou nyní vyznívá, že Turci jsou ochotni ustoupit řadě ruských požadavků, aby si ošetřili určité svoje zájmy, které mají problém prosadit při jednáních s Evropskou unií či s NATO. Ankara sice nevidí budoucnost Sýrie v osobě Asada, ale je nyní schopná ho do určité míry tolerovat a přistoupila na to, že se bude na mírovém řešení podílet.  

Ministr vnitra Chovanec se nechal v některých médiích slyšet, že další vlnu uprchlické krize očekává na jaře. Německá vláda se také připravuje na zpřísnění tzv. návratové politiky vůči migrantům. Pokud se tak stane, co by měla česká vláda nyní udělat, ať není novou situací zaskočená? 

Myslím si, že ministr Chovanec pravdu má. I když spouštěcím mechanismem uprchlické krize byly války v Sýrii, Iráku, popřípadě v zemích na africkém kontinentu jako například v Nigérii, bylo by bláhové si myslet, že ukončením větších konfliktů se migrační vlna zastaví. Bude pokračovat kvůli suchu i lokálním etnickým střetům dál. Ekonomičtí běženci, kteří chtějí zajistit lepší životní podmínky pro své rodiny, to nevzdají a my na to musíme být připraveni. Evropa, zvláště ta západní, má už naplněnou svoji kapacitu, a tak ty důsledky teď budou spíše dopadat na středoevropské státy. 

Při návštěvě Angely Merkelové v Praze se náš premiér Sobotka vyjádřil, že by souhlasil s vytvořením evropské armády. Nebylo by to zbytečné, když EU může už disponovat několika menšími útvary vojsk a bezpečnostních sil, jako jsou například jednotky rychlého nasazení Battle Groups, agentura Frontex i jiné, ale paradoxně je téměř vůbec nevyužívá ani k ochraně schengenských hranic? 

To je opravdu velký problém. Přitom myšlenka zřídit evropskou armádu není určitě nová. Jenže na „starém kontinentě“ existuje tolik různých a odlišných národních zájmů od jednotlivých států, že je naivní si myslet, že by se dalo zformovat na bázi evropských armád jedno společné, velké, evropské vojsko. Domnívám se ale, že by se mohly vytvořit určité menší útvary rychlé reakce do několika desítek tisíc příslušníků, které by ale nebyly součástí jednotlivých národních armád. Fungovaly by v nich pak stejně placení a organizování vojáci – zaměstnanci EU, jako dnes máme v Bruselu úředníky. O nasazení těchto jednotek by v první instanci rozhodoval Evropský parlament, potom třeba Evropská komise. To by však znamenalo, aby EU vytvořila komplexní mechanismus řízení svých ozbrojených sil. Upozorňuji na to, že v případě zřízení takových útvarů by jednotlivým státům určitě neodpadla povinnost udržovat v potřebném stavu svoje vlastní armády.

Ta nečinnost Unie je někdy skutečně absurdní, protože EU má svoje různé nástroje, jak by mohla v různých situacích ohrožení reagovat. Jenže většinou se nedomluví na vlastním mechanismu použití pro různorodost zájmů. Problémem je ale také fakt, k jakému účelu jsou tyto jednotky připravené. To trochu koresponduje s tou velmi rozšířenou otázkou mezi veřejností: Proč vlastně NATO nezasáhlo při uprchlické krizi? Bojové jednotky s naprosto jiným výcvikem ale nemohou suplovat práci pohraničníků či policie při práci s davem utečenců. A vámi uvedené Battle Groups jsou také vojenské, bojové jednotky určené k obraně území EU.

I když se na už zmiňovaném summitu G20 zdůrazňuje nutnost podpory globální ekonomiky, některé hospodářské vztahy se nerozvíjejí podle původních plánů Bruselu. V Evropě začínají sílit hlasy, které volají po zrušení sankcí vůči Rusku. Navíc je v ohrožení TTIP. Aktuálně bude žádat Francie Evropskou komisi, aby zastavila jednání o volném obchodu, protože smlouva není v politickém zájmu země. Je tedy po této stránce narušena jednota Západu?

Jednota Západu je narušena už dávno, ukázkovým příkladem je Brexit a mimochodem se teď často říká, že druhou zemí, která opustí Evropskou unii, bude Francie. Sice nevím, nakolik je toto tvrzení oprávněné, ale dokazuje to, že v EU stále převažují snahy prosazovat svoje národní zájmy, a to zvláště u velkých zemí, které mají pro to větší šance. Tím se prohlubuje propast mezi jednotlivými členskými státy, která pak vyúsťuje ve stále větší nestabilitu.  

Propadáku CDU ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko, odkud se kancléřka Angela Merkelová v roce 1990 vydala do světa velké politiky, se věnují média. Křesťanské demokraty zde v zemských volbách porazila i opoziční AfD a britské deníky Financial Times či Express hovoří o „ponížení Merkelové“. V Berlíně se budou konat volby 18. září a ani tam to pro CDU, a tedy i politickou budoucnost Merkelové, nevypadá příliš dobře. V průzkumech vedou jiné strany. O čem tyto výsledky svědčí? Má Merkelová šanci si ještě zachránit kariéru?

Je to především o tom, co jsem říkal v jedné z předchozích odpovědí o naplnění kapacit Evropy. Právě Německo je na tom stejně, vždyť jen za minulý rok tam přišlo milion uprchlíků. Zasvé tak berou názory, že zachrání přestárlou německou populaci. Já si myslím, že tato očekávání jsou lichá. Slyšel jsem v televizi rozhovor s jednou německou dámou, která tvrdila, že téměř polovina německých žen si chce do čtyřicítky budovat kariéru a nemíní mít do té doby děti. No to je problém! Proč německá vláda investuje miliardy do vyřešení migrační krize, která může mít nejisté výsledky a značná rizika, a nesměruje raději finance na podporu rodin, tak to bohužel obecně funguje ve většině Evropy včetně Česka.  

Merkelová podporuje tu svoji teorii na podporu migrantů, kterou jí někdo vnukl, ale není s ní mezi veřejností úspěšná. Ukazuje se, jaký je velký názorový rozdíl mezi běžnými lidmi v Německu a jejich politickými špičkami. Proto teď dochází i k radikalizaci na politické scéně, Němci už mají uprchlíků dost.       

Rakousko nejdřív bylo konformní s politikou Německa, pak ale začalo měnit směr a migrační politice ukázalo stop. „Rakouská vláda hodlá přijmout příští týden mimořádné opatření. V souvislosti s přílivem přistěhovalců a žadatelů o azyl hodlá vyhlásit dekretem výjimečný stav, neboť jsou kvůli množství imigrantů ohroženy bezpečnost, pořádek i školství a zdravotnictví Rakouska. Do země nevpustí žádného migranta,“ píše server Česká justice. Hrozí tam prý kolaps státu. Co tato situace může způsobit a ovlivnit u nás i v Evropě?

Že by hrozil až kolaps Rakouska? To si myslím, že je mírně přehnané tvrzení. Nicméně Rakušané mohou mít s migrací velké potíže, nejsou totiž tak velkou zemí jako Německo, ale jsou pro migranty stejně přitažlivou destinací. Také přes jejich území přešel ohromný počet utečenců, a jak Němci zpřísnili azylové zákony, začalo jich tam zůstávat daleko víc. A co se týká dopadu na nás, tak se klidně může stát, že se znovu odkloní proud uprchlíků na Maďarsko, který pak bude směřovat dál ke slovensko-české hranici směrem na Německo. Jelikož tam už panují daleko větší restrikce, mohou migranti skončit i u nás. Na to se musíme dobře připravit. 

 

Zdroj