Evropa nepomáhá těm, kteří její pomoc opravdu potřebují a zaslouží si ji.

27.06.2015 15:41

Začátkem tohoto roku, kdy se vláda rozhodovala, zda přijme uprchlíky ze Sýrie, konkrétně 15 syrských rodin (70 Syřanů), jsem oslovila svoji přítelkyni původem ze Sýrie. Zajímal mne její pohled na vývoj situace v její zemi a názor na to, jakým způsobem je v obdobných případech dobré pomáhat. Dříve než mi Rukia odpověděla, vláda schválila přijetí těchto rodin do České republiky a dále uvolnila částku 100 milionů korun na projekty spojené s pomocí syrským uprchlíkům v okolních zemích. Ve svém článku o tom informoval například iDnes.cz dne 14.1.2015: http://goo.gl/DVW7Gf 

 

Z vlastní zkušenosti vím, že pro každé rozhodování a následný čin je, mimo jiné, důležité znát skutečný stav věcí. Text dopisu zde nyní zveřejňuji též proto, že cítím jak důležité je vyslechnout si též názor člověka, který svoji zem a její historii opravdu zná. 

---                                                                                                                 26. ledna 2015

Milá Jano,

dlouho jsem přemýšlela co ti napsat. Situace v Sýrii je mnohem komplikovanější, než si myslíš. Pokusím se to vysvětlit, jak nejlépe umím. Pokud jde o článek, o který jsi mě žádala, našla jsem jeden z roku 2012. Věnuje se politické povaze konfliktu v Sýrii. Četla jsem ho tenkrát a připadal mi velmi důkladný a přesný, když vezmeme v úvahu, jak v té době západní média stále jenom vymývala lidem mozky: http://www.theguardian.com/commentisfree/2012/jul/12/syrian-opposition-doing-the-talking

Pokud chce člověk porozumět místnímu dění, musí se zabývat prostředím, které utváří mentalitu místních lidí. V Sýrii žije nespočet menšin. Většinu tvoří sunnitští muslimové. Prezident Asad pochází z malé menšiny zvané Alevité, která se považuje za jednu z větví islámu, ale VELMI neortodoxní.

Háfiz al-Asad, otec nynějšího prezidenta Bašara Asada, chtěl v Sýrii vytvořit sekulární stát. Když jsem chodila do školy, byl hidžáb zakázaný, stejně jako všechny ostatní typy šátků a další náboženské symboly. Sunnité vždycky těžce nesli, že zemi vládne příslušník menšiny a navíc se snaží o sekulární společnost. Jejich pocity frustrace a nenávisti se střádaly po mnoho let. Asad vládl pevnou rukou, ale neutlačoval lidi tak silně, jako třeba komunisté v Evropě. Lidé nebyli bohatí, ale vedli klidný a uvolněný život bez daní, měli volně dostupné vzdělání, bezplatné zdravotnictví atp. Asad udělal chybu, že nerozvíjel mezi lidmi politické povědomí a že každého odpůrce své politické strany jednoduše zavřel do vězení. Mám za to, že to dělal proto, že když se stal prezidentem, byla celá země v chaosu a všichni předchozí vůdci zahynuli při atentátech.

Největší problém se objevil v 80. letech, kdy Muslimské bratrstvo rozpoutalo nepokoje ve městě Hamá. Asad to posoudil jako pokus o náboženskou revoluci a tvrdě je potlačil. Sunnité to považovali za masakr vůči majoritě, nikoliv však vůči ostatní populaci. Muslimské bratrstvo bylo teroristickou organizací, podobně jako dnešní Al-Káida. Nastražovali bomby na různá veřejná místa, dokonce i do školních autobusů. Když mi bylo sedm, nemohli jsme kvůli tomu jet na školní výlet. Většinu odpůrců Asad zlikvidoval, ostatní vyhostil ze země. Celé rodiny skalních muslimů utekly do Saudské Arábie.

Pak nastalo období klidu, které trvalo až doteď. Menšiny se za Asadova režimu cítily bezpečně - a cítí se tak dodnes, všimni si, že se křesťané nepodílí na revoluci ani Arabském jaru. Sunnité se museli naučit žít vedle všech a tolerovat jiná náboženství. Rozhodně jsme tu ale neměli to, čemu říkáte svoboda slova.

Když sleduji, co se děje nyní, přikláním se k názoru, že přístup Asada byl v něčem správný. Původně se nepředpokládalo, že by po smrti Háfize Asada do úřadu nastoupil jeho syn Bašár, který pracoval jako lékař ve Velké Británii. Přední členové strany ho však povolali zpět do Sýrie, aby se ujal vlády. Zřejmě tím chtěli zachovat politickou stabilitu země. Asadův syn je moderní člověk se západním stylem myšlení. Zavedl tu internet, mobilní telefony, snažil se udělat pár změn v sociálním systému. Osobně si ale myslím, že není dost silný, ovládají ho významní členové strany a znemožňují mu realizovat některé plány. Myslím, že udělal chybu, když dal větší náboženskou svobodu sunnitům.

Věřím, že na začátku revoluce stáli lidé, kteří se upřímně snažili o politickou změnu. Avšak rychle mezi ně infiltrovali náboženští aktivisté, kteří tento nástup už mnoho let tajně plánovali! Proč by se jinak demonstrovalo vždy jen v pátek, po modlitbě v mešitách? Mám z první ruky zprávy o lidech, které náhodně zabili ostřelovači ze střech, aby si lidé mysleli, že je bezdůvodně zabíjí vláda, a povstali proti ní. Přitom ti ostřelovači byli vycvičení žoldáci Al-Káidy.

Otce mého přítele unesli a zavraždili jenom proto, že byl křesťan, z žádného jiného důvodu. Násilníci z měst, včetně toho, kde žiji, využili příležitosti unést vlastní sousedy, aby za ně mohli požadovat výkupné. Všichni je znali, ale nikdo se neodvážil se jim postavit, protože měli zbraně. Soused zabíjel souseda, proč? Kvůli politickému konfliktu? Mému tátovi přiložili k hlavě zbraň a vzali mu auto, jenom proto, že „pracuje pro vládu“. Mimochodem, je lékař. To všechno se stalo ještě před nástupem Islámského státu a jeho teroru.

Musíme se zamyslet. Kdyby lidé chtěli svrhnout vládu, šli by do ulic všichni, ne jenom pár z nich. Všichni tito nevinní lidé zbytečně zemřeli v krvavém boji a přesto i čtyři roky nato stále najdeš lidi, kteří ukazují na druhé prstem, místo aby se společně snažili znovu vybudovat naši zemi. Tomu říkám zkažená mentalita! Někdy mám pocit, že si lidé snad i zaslouží to, co se jim děje. Jen je mi líto dětí. Včera například shodili teroristi 50 náhodných bomb na Damašek. Bylo zraněno a zabito mnoho dětí a v západních médiích o tom nebyla ani zmínka. A přesto někteří říkají, že to lidé mohli předpokládat. Že vláda zaútočila na „bojovníky za svobodu“ jako první!

Pro představu o "svobodné armádě" přečti si něco o jejich lídrovi, který se jmenuje Zahran Alloush:https://en.m.wikipedia.org/wiki/Zahran_Alloush

A můj názor na přijímání imigrantů ze Sýrie?

Myslím si, že je to velmi ošidné. Víš proč? Protože Evropa nepomáhá těm, kteří její pomoc opravdu potřebují a zaslouží si ji. Mám pár známých, kteří jsou členy nejstarší křesťanské komunity v Sýrii. Jejich vesnici obsadil Islámský stát a oni museli utéct do Řecka. Ale Řecko je vyhostilo, ačkoli se nemají kam vrátit.

Jeden z mých dobře zaopatřených bratranců, kterým pohrdám, se propašoval do Španělska a dostal azyl! Proč se nikdo neobtěžuje zkontrolovat jeho zázemí? Jiná křesťanská dívka, kterou znám, odjela do Velké Británie na studentské vízum a prostě tam zůstala a zažádala o azyl. Její rodina, dům, zkrátka všechno tu je v pořádku, ale jak sama řekla: „oni dají azyl každému, dokonce i členům Muslimského bratrstva, nikdo to nekontroluje!“ Tyto příběhy mě přivádějí do varu!  Nejhorší ze všech je ale příběh místní bohaté rodiny. Jsou tak bohatí, že si mohou dovolit posílat děti do Velké Británie, jedno po druhém, ne aby tam samostatně žily, ale aby získaly azyl, dostaly tak bydlení a jídlo zadarmo a pak tajně převáděly peníze zpátky sem na různé účty. Chtěla bych o tom říct úřadům, ale problém je, že to nikoho nezajímá! Systém prostě není spravedlivý, těží z něho jen lidské pijavice, místo aby pomáhal sirotkům a hladovým dětem, které brutální válka opravdu zasáhla!

---

Ve svém dalším dopise jsem se Rukie zeptala, zda mohu její odpovědi případně někde zveřejnit. Dostala jsem tuto odpověď:

---

                                                                                                                             27. ledna 2015

Ahoj Jano,

ano, to není problém, samozřejmě můžeš použít informace, které jsem Ti poslala, pokud myslíš, že to k něčemu bude. Upřímně, osobně si nemyslím, že se se současnou imigrační situací dá něco dělat. Když někdo přijde do Tvé země, roztrhá pas a požádá o azyl, jak ho Tvá vláda může odmítnout? Slyšela jsem případy, kdy lidé cestovali hodně daleko, přes mnoho zemí a na mnoho falešných pasů, aby se dostali do Evropy. Tohle si chudý člověk nemůže dovolit. Pokud čeští politici OPRAVDU chtějí lidem ze Sýrie pomoci, měli by poslat své inspektory do zdejších táborů, ve kterých děti umírají hlady, zimou a nedostatkem základních podmínek. Tam jich je hodně.

Mé jméno můžeš uveřejnit. Pocházím z města Deir-Atiah v v regionu Qalamoon (předměstí Damašku). Město prošlo silným bombardováním v listopadu 2013. Taky se tu zpočátku skrývalo několik teroristických skupin a došlo tu k sebevražednému útoku na místní nemocnici. Vládní složky odpověděly několik dní na to a od té doby je tu celkem klid. V našem okrese bylo nejvíce zasaženo starobylé křesťanské město Maaloula, kde prakticky došlo k exodu zde žijících křesťanů. Zatímco jediná muslimská rodina, která vedla tamní mešitu, pomohla islámským teroristům tím, že je schovala do mešity. Je to tragické, osud toho města mi rve srdce. Škoda, že neumíš arabsky, aby sis mohla přečíst jejich stránky, příběhy atp.

Rukia

---

Nejen na základě tohoto dopisu, ale vzhledem k současné situaci v ČR, kdy právě někteří čeští poslanci v Evropském parlamentu hlasovali pro přijetí rezoluce vyzývající k zavedení závazných kvót k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy, mám v souvislosti s migrací národů mnoho otázek. Např. pánové Václav Cílek, geolog a klimatolog a Václav Bárta, archeolog již delší dobu upozorňují na možná nebezpečí. Pan V. Cílek v jednom ze svých článků zde mimo jiné napsal: „Kolik lidí chce opustit Severní Afriku? Průzkum byl konaný, pokud vím, jenom v jedné z nejmírnějších a nejslušnějších arabských zemích – v Tunisku, kde je míra beznaděje poměrně nízká. Tunisané jsou hrdí na svoji zem, nicméně 80% by šlo za lepším světem do Evropy či USA. Počet potenciálních emigrantů tak v Severní Africe a na Blízkém východě můžeme odhadnout na nejméně 100 milionů…“

Jak je naše zem připravena na migraci národů? Máme propracovanou strategii, jasná pravidla? Jaký je postoj jednotlivých politických stran? Rozhodují se naši zástupci na základě toho, co chtějí občané naší země? Jak je zajištěna bezpečnost nás Čechů, bezpečnost země, našeho domova? Známe svoji historii, jak a proč a před čím naši předkové bránili naši kulturu, tradice, zem? Jsme stále suverénní stát, který si o svých interních věcech rozhoduje sám? Některé evropské země ve své historii kolonizovaly a nyní si řeší s tím vzniklé problémy, jak já to cítím tedy v souladu s tzv. příčinou a následkem. Uvědomujeme si, že naše země tuto historii nemá, tedy nemusí touto zkušeností procházet? Atd.

Na závěr svého příspěvku musím uvést, že cítím naléhavost celé záležitosti. Cítím, že je zásadní, abychom si v naší zemi a jako suverénní stát hájili svůj prostor, jasně se vymezili, chránili naše zákony, kulturu a tradice. Cítím, že je důležité, abychom ochraňovali naše hodnoty, pravdu, lásku, těžce vydobytou svobodu a demokracii. Záleží nyní jen na nás, jakou budoucnost si utvoříme. Opravdu věřím, že tuto otázku dobře vyřešíme, a že v naší zemi nadále budeme žít v míru a budeme zde doma šťastni.

Jana Cenefelsová

Zdroj

Diskusní téma: Evropa nepomáhá těm, kteří její pomoc opravdu potřebují a zaslouží si ji.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek