Další dva kroky, které nás přibližují k válce v Evropě - nové militantní programy Vojenský Schengen a PESCO. Následující statistické údaje...

21.11.2017 20:29

Martin Koller se při sledování nejnovějšího dění obává, že jsme o další dva kroky blíže k válce. Tyto dva kroky mají svá jména a v obou případech jde o militaristické iniciativy Evropské unie. Jedné se přezdívá „Vojenský Schengen“ a ta druhá, ještě zajímavější, má zkratku PESCO. Znamená to v češtině „trvalá strukturální kooperace“. A pod nic neříkající zkratkou se skrývá skutečná „lahůdka“.

Nadšené hýkání známých socialistických „vlastenců“ Sobotky a Prouzy nemůže nechat nikoho na pochybách, že se v páchnoucím čarodějnickém kotli EU v Bruselu opět vytvořilo něco proti státům a národům Evropy. Jedná se o další kroky k upevnění a centralizaci moci v rukou nevolených komisařů, z velké části prodejných europoslanců a jejich zkorumpovaného byrokratického protinárodního aparátu. Koneckonců Sobotka už dosáhl takové obliby, že se neodvážil jít oslňovat svojí upocenou bleskovkou ani na sjezdu vlastní partaje. Stal se tak možná nejen opravdovým politickým novátorem, ale doslova globálním unikátem. Za chvíli jím a nejen jím budou matky strašit potomstvo slovy: „Děti, děti, okamžitě zazpíváte Ódu na radost, že jsme kolonie v multikulturní Evropské unii a půjdete na nočník a spát, nebo na vás soudružky čarodějnice Merkelová a Mogherini pošlou Sobotku, Zaorálka, Prouzu, Bartoše nebo Feriho!“

Bohužel reálná situace je daleko méně humorná a děti by se měly učit, co mají dělat v případě jaderné války. Jako další dva kroky, které nás přibližují k válce v Evropě, lze hodnotit nové militantní programy Vojenský Schengen a PESCO (Permanent Structural Cooperation).

Svazácké nadšení dvojky socialistů nad tím, jak se dostaneme do tvrdého jádra EU jako žebrácký zadní dvorek do čtvrté průmyslové revoluce montoven aut, lisoven plastů a velkoskladů zaměstnávajících kromě domácích živých robotů agenturní cizince, je opravdu ilustrativní z hlediska jejich odborné i morální úrovně, o politické zodpovědnosti nemluvě. Zároveň se dětinsky radují, jak bude EU bojeschopná, což nikdy nebude, protože národy Evropy nic podstatného nespojuje s výjimkou Čechů a Slováků, Němců a Rakušanů. Připomíná to předlistopadovou agitku nevalné úrovně z doby Švandrlíkových Černých baronů. Sobotka s Prouzou jsou sice komičtí jako vojín Jasánek, nicméně hlavní vinu na rostoucím ohrožení válkou nesou jejich kamarádi ze schwarzenbergovského ministerstva zahraničí pravdy a lásky Zaorálek a Stropnický. Jeden je sice oficiálně členem vedení ANO a druhý ČSSD, ale oba dlouhodobě a aktivně reprezentují zájmy pražské havlérky a především prosazují cizí zájmy. Oba se sešli 13. listopadu v Bruselu při podpisu programu PESCO a zcela jistě se úslužně podíleli i na přípravě programu Vojenský Schengen, který byl vyhlášen 10. listopadu.

Vojenský Schengen

Tento program se realizuje na základě požadavků armády USA v Evropě, která údajně není početná. Její velitelé si stěžují, že pohyb po evropských komunikacích brzdí byrokracie jednotlivých států a nevhodné komunikace. Odvolávají se na ohrožení EU ruskou agresí. Musíme se zeptat, k čemu je potřebná taková volnost pohybu americké armády, jejíž vlast je vzdálena tisíce kilometrů. K čemu je potřebná v době míru, kdy nás ohrožují maximálně afroislámští teroristé a násilníci, které vedení EU s pomocí neziskovek nadšeně vítá a dováží, místy ilegálně, včetně jejich nenávistné ideologie, arogantního primitivismu, nezájmu o práci a nebezpečných nemocí. Stačí si jen představit, jak na naše nevalné a permanentně rozkopané a ucpané komunikace vtrhnou bez varování stovky rozměrných vojenských vozidel.

Je logické, že státy NATO včetně naší republičky s jejími mnohými „vlasteneckými“ politiky a generály musejí mít již dávno mobilizační, nástupní a koordinační plány z hlediska války s Ruskem, zahrnující rovněž silniční a železniční transport. Vždyť velení NATO se od svého vzniku v roce 1949 nezabývá ničím jiným než válkou s Ruskem a jeho spojenci. Jestli jim něco funguje, tak doprava jako součást logistiky. Takže se musíme zeptat, co je skutečným cílem programu Vojenský Schengen.

Především v době války poklesne provoz na komunikacích ze dvou důvodů. V první řadě budou raketami a letectvem zničeny hlavní komunikační uzly (obvykle ve městech) a mosty. Proto se zhroutí zásobování především měst. Zvláště to pocítí v potravinově závislých zemích a rovněž vyvstanou problémy z hlediska činnosti záchranářských útvarů. Představa, že existuje jakási neprůstřelná protiraketová obrana, je pohádka a propaganda pro malé děti a dospělé na jejich duševní úrovni. Nikdy nic takového neexistovalo a existovat nebude.

Zadruhé z hlediska dopravy brzy vznikne akutní nedostatek pohonných hmot pro soukromá vozidla, protože budou rezervovány pro vojenské potřeby, a část strategických zásob bude rovněž zničena. Vytvářet si doma větší zásoby nemá velký smysl, protože biologická složka pohonné hmoty při delším skladování znehodnocuje. A válka v Evropě nebude krátká. To jsou opět jen pohádky, jaké vykládali už kdysi Němcům, když ještě byli chlapi, Hitler a Goebels. Takže o dopravě v případě přímého ohrožení před reálnou hrozbou vypuknutí války a v době války Vojenský Schengen rozhodně není. Bude se jezdit po okreskách, polích a náhradních mostech a nanejvýš si nějaké zájmové skupiny včas vydatně namastí kapsy při stavbě komunikací pro vojenské potřeby americké armády, samozřejmě za naše peníze v rámci zvyšování vojenského rozpočtu a příspěvků do programů Vojenský Schengen a PESCO. 

Desítky, případně stovky tisíc amerických vojáků v Evropě (koncem studené, tedy třetí světové války jich zde působilo 300 000) jsou třeba nikoli z obranných důvodů, ale na obsazování území a potlačování obyvatel. Zároveň slouží k vytváření permanentního napětí a stavu na pokraji války na hranicích Ruska. Údajně mají zabránit jeho agresi. Válce na Donbasu evidentně nebrání, spíš ji podporují, a manévry amerického námořnictva u Krymu rovněž na klidu v oblasti nepřidají. Situace vypadá tak, jako kdyby bílého občana chránícího svoje děti obstoupila parta ozbrojených migrantů či jiných intelektuálů, vyhrožovala, nadávala, okrádala ho pomocí sankcí a povykovala, že se musí proti němu bránit, a snažila se mu děti sebrat.

Zde musíme zdůraznit, že ukrajinské ozbrojené síly, které opakovaně porušují dohody z Minska, neprokázaly ani jeden bojový střet s ruskou armádou, která údajně působí na Donbasu. Pouze neustále chrlí povyk o ruských vojácích, technice a agresi. Z hlediska údajné okupace či anexe Krymu je snad už zbytečné opakovat, že tamní občané si zvolili v referendu, že nechtějí být občany Ukrajiny. Asi dobře vědí proč. Bylo jich 83 % včetně naprosté většiny vojáků a policistů. Početní mezinárodní pozorovatelé neprokázali žádnou manipulaci. Pokud reprezentace USA a EU neuznává právo národů na sebeurčení, měla by akceptovat jako vzor aspoň americkou ústavu, která umožňuje občanům vzpouru proti tyranské vládě. A tou bezesporu vláda v Kyjevě z hlediska obyvatel Krymu a Donbasu byla a je.

V naší ústavě bohužel něco takového chybí, stejně jako se od našich politiků asi nedočkáme občanského referenda o členství v EU. Zároveň by měli američtí i evropští demokraté respektovat první článek listiny základních lidských práv a svobod, tedy právo na život. Protahování občanské války, vraždění civilních obyvatel Donbasu dělostřeleckou palbou a atentáty rozhodně nejsou projevem demokracie a svobody ukrajinského režimu. Ruský zásah zabránil na Krymu genocidní válce kyjevského vedení proti vlastním občanům, jakou vidíme na Donbasu. A to je podle bojovníků za lidská práva v EU a NATO agrese a důvod k válečnému tažení proti Rusku a hazardování se životy obyvatel Evropy. Opravdu zvláštní hodnoty.

Zde je třeba si připomenout americkou vojenskou operaci, či operace Operations Atlantic Resolve, která je označována za největší vojenskou misi od ukončení studené války. V jejím rámci jsou navyšovány počty amerických vojáků a techniky v Evropě. Nejedná se pouze o cirkusácké jezdění plechovek na kolečkách přes naši republiku za poníženého klanění ministrů obrany a zahraničí a neméně podlézavé propagandy ČT24. Do Evropy bylo například tiše přisunuto 12 perutí amerického letectva, šest s víceúčelovými bojovými letouny F-15, jedna s F-16 a šest s bitevními A-10 a rovněž jeden armádní vrtulníkový prapor. Atlantic Resolve, o níž naše média mlčí, je aktuálně zaměřena především na přepravu amerických sil na území Ukrajiny, státu, který není členskou zemí NATO ani EU, zato je státem, kde probíhá občanská válka, jehož politici veřejně oslavují fašismus a porušují mezinárodní dohody!

Americká námořní základna budovaná na dohled ruských břehů je pravděpodobně dokladem mírumilovnosti NATO. Jak takové akce blízko svých hranic vnímají USA, jsme viděli v době karibské krize. Ruské rakety blízko amerických břehů ani náhodou, raději jadernou válku. Zato americké rakety u ruských hranic jako doklad mírumilovnosti NATO a EU. Ze strategického i taktického hlediska vytváří soustředění armád NATO výhodu z hlediska útoku na Rusko, což nelze popřít. Z hlediska obrany je takové soustředění, především v Pobaltí, více než sporné, protože chybí prostor pro obranný manévr. Americká armáda na Ukrajině a v Pobaltí je dalším krokem k vyprovokování války s Ruskem a Vojenský Schengen jeho prostředkem. Jako účastníci tohoto programu a Atlantic Resolve se stáváme legitimním cílem jaderného úderu.

Velkoobjemový transport vojáků i výzbroje z USA do Evropy se provádí po moři a logicky by z hlediska obrany proti Rusku končil v přístavech Polska, Norska (kde jsou velké sklady výzbroje) nebo Rumunska, v nejhorším případě východní části Německa. Kdysi byly hlavní vyloďovací přístavy v Nizozemsku, Itálii a Německu, jenže hranice NATO se od té doby posunula o tisíc kilometrů na východ. Bude se snad v případě války americká armáda projíždět po Evropě, místo aby bojovala? Šaškování na českých dálnicích proto ztrácí smysl, stejně jako Vojenský Schengen, tedy aspoň z hlediska nějaké obrany proti Rusku.

K čemu bude Vojenský Schengen ve Francii, Itálii nebo Španělsku? Že by se tam vylodil z ponorky zákeřný Putin se svojí námořní pěchotou? Pro afroislámskou invazi se zároveň otevírají dveře dokořán a takové Maďarsko, které se jí postavilo, je cílem teroru z Bruselu. Řeči vojenských expertů typu Sobotky, Stropnického nebo Prouzy o potřebě Vojenského Schengenu z hlediska ochrany před migranty jsou naprostá lež. Afroislámská migrantská krize nadšeně vítaných ilegálů se nemusela ani rozběhnout, pokud by početná námořnictva států NATO ve Středomoří chránila Evropu.

A zde se musíme zcela legitimně ptát, co pro nás a celou Evropu udělalo pozitivního NATO od roku 1990. Sovětská armáda odešla sama díky politice Gorbačova, dokonce odmítla pomoct i místním komunistům v listopadu 1989. V následujícím období jsme byli zavlečeni do účasti na konfliktech v Bosně, Kosovu, Iráku, Afghánistánu, Mali a nepřímo, například dodávkami zbraní umírněným islámským teroristům, i v Libyi a Sýrii a cvičeními a vojenskou pomocí na Ukrajině. Všechny uvedené konflikty vyvolaly USA a EU a přinesly jen bezpečnostní a ekonomickou destabilizaci a afroislámskou invazi.

Vojenský Schengen je kromě provokování války na hranici s Ruskem a podpory protinárodního režimu na Ukrajině určen k přesunu vojáků NATO, především USA a Německa, uvnitř EU při nasazení proti občanům zemí, které se nechtějí podřizovat totalitnímu vedení a ekonomickému otrokářství EU a Německa.

Zde je svým způsobem, i když bohužel, potěšující, že jsem se nezmýlil v Pirátech, kteří něco takového jako Vojenský Schengen podporují. Zařadili se tak mezi zavedené partaje posluhující cizáckým zájmům a napomáhajícím válce v Evropě. Možná to povede k situaci, že někteří jejich voliči začnou používat mozek, byť trochu pozdě, a dojde jim, že pokrytecké a populistické vykřikování primitivních bolševických hesel a zamlčování cílů nic nemění na protinárodní podstatě partaje, která má jméno podle vrahů a lupičů. Jako součást nadnárodní sítě prosazuje pod vedením belgického muslima zlodějnu (sdílení cizího majetku), drogy (zcela jistě bez podpory narkomafie), fašistické bojůvky typu Antifa (v USA na seznamu teroristických organizací, proč ne v EU), islámskou migraci, útlak občanské většiny menšinami, multikulturalismus, rozvrat rodiny (předávání dětí na „výchovu“ partám homosexuálů jako v Norsku) a zájmy NATO a EU, to vše se zaměřením na likvidaci státu a národa. Bolševici soudruha Trockého by se radovali.

PESCO

Program PESCO údajně vychází z Lisabonské smlouvy, což by nás mělo varovat. Prezident Klaus ji nechtěl ratifikovat a dobře věděl proč, počínaje na jedné straně rostoucí nesvobodou a na druhé programem islamizace Evropy ukrývaným pod zkratkou Euro Med. Přesto program PESCO ratifikovali reprezentanti těchto 23 států: Belgie, Bulharsko, Česko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko. Zde je třeba zdůraznit především podpisy neutrálních států Finska, Rakouska a Švédska. Vzhledem k tomu, že PESCO jako nadnárodní vojenský program je součástí připravované evropské armády a vytváří užší propojení států EU s NATO, porušují tyto státy vlastní neutralitu a stávají se členy dvou vojenských paktů. Jejich neutralitu proto již není třeba respektovat.

Organizátoři programu PESCO se ohánějí společným výcvikem, sdílením nákladů, růstem operačních schopností, společnými nákupy výzbroje a budováním infrastruktury. Zde je komický už fakt, že se budou pravděpodobně domlouvat v angličtině, přičemž jediný anglofonní stát, Británie, z EU odchází. Zde je vidět, že PESCO je jen další program podporující americké zájmy. Komisaři reprezentovaní zapálenou multikulturalistkou Mogherini považují PESCO za doplněk NATO, nikoli konkurenční evropskou iniciativu. Řadu evropských zbrojovek, o něž se v rámci programu rovněž jedná, navíc vlastní americké nadnárodní korporace. Členské země se zavazují ke zvyšování podílu vojenských rozpočtů na výši 2 % HDP. Zde bych připomněl, že eurokomisaři a poslanci asi chudnou, protože se objevil návrh na zdvojnásobení členských příspěvků do Bruselu. Nebo chybějí peníze na podporu parazitujících migrantů a neziskovek.

V rámci PESCO se vychází z předpokladu investice 20 % financí do veřejných zakázek, což bude opět úžasné korupční porcování medvědů, a 2 % do oblasti výzkumu a technologií, což je směšně málo. Základními pilíři má být Rada pro projekty, dále Coordinated Annual Review of Defence (CARD), tedy jakási informační a koordinační služba, dále European Defence Fund (EDF), tedy systém financování (další bandy úředníků), do nějž bude třeba přispívat, aby bylo kam dávat peníze daňových poplatníků jednotlivých členských zemí, dále European Defence Industrial Development Programme (EDIDP), tedy program koordinující obranný průmysl, reálně zajišťující převahu a zisky hlavních německých, francouzských a amerických zbrojovek a likvidující konkurenci. To jsme již opakovaně zažili z hlediska agentury NSPA (dříve NAMSA) podporované naším „vlasteneckým“ velvyslancem při NATO a nominantem ODS Jiřím Šedivým, kamarádem neholeného prezidentského kandidáta Topolánka a ministra Stropnického.

PESCO lze obecně hodnotit jako další krok k centralizaci EU, vysavač na peníze, tvorbu úřednických míst, oslabení jednotlivých členských zemí s výjimkou Německa a Francie, posílení totality, odzbrojení kolonií typu Česka. V neposlední řadě podpůrnou organizaci NATO a cestu k silnějšímu propojení EU a NATO včetně začlenění evropských neutrálních zemí plně do struktur Aliance. Důležité je, že PESCO pravděpodobně „vyřeší“ poměrně demokratické velení NATO, které se nechovalo k členským zemím dirigisticky a nepronásledovalo je sankcemi. PESCO jako program totalitářské EU je schopen nařizovat a terorizovat členské země v souladu s tradicemi vládnoucích komisařů.

Ruská agrese – mýtus 21. století

Vojenský Schengen a PESCO jsou z hlediska obrany jen propagandistickou komedií, protože válka s Ruskem nehrozí, pokud ji nevyvolá NATO, což dokazují následující statistické údaje. Evropská unie tvořená 28 státy (Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a dosud ještě Velká Británie) má téměř čtyřikrát víc obyvatel (513,75 milionu) než Rusko (146 milionů) a souhrnné HDP zemí EU v přepočtu na dolary za rok 2016 (18,007 bilionu dolarů) je více než čtyřnásobek ruského (3,565 bilionu dolarů). Zde je třeba dodat, že různé zdroje mohou poskytovat různá data a výsledek se může o několik procent lišit.

Jen armády EU jsou samy bez USA výrazně početnější (1,475 milionu vojáků) než celá ruská (1 milion vojáků), která musí bránit i prostory v Asii a Arktidě. Proto je ruská armáda schopna na obranu hranice se státy NATO a Ukrajinou nasadit nanejvýš dvě třetiny svých sil, takže jen armády EU jsou na evropském bojišti dvojnásobně početné i v případě pomalejšího zapojení vzdáleného Španělska a Portugalska. K silám EU však můžeme v případě války s Ruskem připočítat 100 000 ukrajinských vojáků a 30 000 tamních příslušníků národní gardy a různé dobrovolnické prapory složené z cizinců, žoldáků a fašistů. USA tudíž nemusejí nasazovat z hlediska války proti Rusku v Evropě žádné velké síly. K vyprovokování války stačí několik tisíc vojáků, kteří zde již jsou, a k podpoře armád EU a Ukrajiny ve válce letecká podpora a raketové údery.

Pokud by se jako členské země NATO přidaly k silám EU Norsko s 5,2 milionu obyvatel (HDP 345,2 miliardy dolarů) a 23 000 vojáků, islámské Turecko s 80 miliony obyvatel (508 milionů dolarů HDP) a 623 000 vojáků, Albánie se třemi miliony obyvateli (HDP 30 miliard dolarů) a 8 500 vojáků a Černá Hora 647 tisíc obyvatel (HDP 36 miliard dolarů) a 2 000 vojáky, byla by vojenská převaha na bojišti nad Ruskem trojnásobná. Za spojence Ruska na evropském válčišti lze považovat, i když s určitou výhradou, Bělorusko, kde jsou dislokovány některé ruské vojenské útvary. Bělorusko má 9,8 milionu obyvatel (HDP 173 miliony dolarů) a 44,8 tisíce vojáků. Disponuje 59 bojovými letouny.

Jen pro zajímavost lze uvést, že USA představují 321,4 milionu obyvatel (HDP 17,4 bilionu dolarů) a 1,3 milionu vojáků. Kanada jako druhý zaoceánský člen NATO má 34,8 milionu obyvatel (HDP 1,518 bilionu dolarů) a 68 000 vojáků a mohla by klidně zůstat mimo evropský rozměr konfliktu. Při součtu všech zemí EU, NATO a Ukrajiny je zaokrouhlený poměr počtu obyvatel 1,008 miliardy ke 146 milionům v Rusku, dále 38,16 bilionu dolarů HDP vůči 3,56 bilionu dolarů v Rusku a 3,600 milionu vojáků ve srovnání s jedním milionem ruských. Z hlediska počtu jaderných hlavic mají NATO a EU mírnou převahu nad Ruskem.

Z hlediska strategické mobility a sil je převaha NATO a EU nad Ruskem ještě výraznější. USA disponují deseti letadlovými loděmi, Francie jednou a v Británii se dokončují dvě. Rusko má jednu. Poměr raketonosných ponorek je 14 (USA), 4 (Francie), 4 (Británie) oproti deseti ruským. Jaderných ponorek schopných nést řízené střely s plochou dráhou letu mají 63 (USA), 6 (Francie), 7 (Británie) oproti 14 ruským. Z hlediska velkých válečných lodí mají NATO a EU převahu nad Ruskem 22 : 1.

Poměrně důležitý je z hlediska států i aliancí vojenský rozpočet, který se udává v procentech z hrubého domácího produktu (HDP). Zde je velký problém zjistit reálnou výši oproti oficiálně udávané. Řada položek (kapitol) státních rozpočtů je tajná, především v oblasti ministerstev zahraničí, zpravodajských služeb, ministerstev vnitra i obrany. Řada vojenských investic je maskována všemožnými způsoby cestou kapitol jiných ministerstev, civilních grantů pro vědecká pracoviště, a dokonce z tajných fondů doplňovaných mimo zákon. Z podobných kejklů jsou obviňovány především Rusko a USA, ale stejně se chovají vlády a tajné služby mnoha zemí. Zde lze připomenout nejen narkotické obchody CIA a financování celého vývoje počítačů a tučné dotace na Facebook v USA. Proto je vojenský rozpočet USA některými odborníky odhadován až na 8 % HDP (oficiální je zhruba 3,6 %), neboť vojenské výdaje USA tvoří kolem poloviny světových vojenských výdajů. Ruský vojenský rozpočet je na rozdíl od oficiálního odhadován přes 5 % HDP. Pokud by země EU dávaly do vojenského rozpočtu souhrnně pouze 1,2 %, byl by souhrnný výsledek přes 200 miliard dolarů, což je přibližně čtyřnásobek ruského. Vojenský rozpočet USA je ve srovnání s ruským minimálně devítinásobný, nejvyšší odhady jsou čtrnáctinásobek. Se započtením Turecka, Ukrajiny a dalších zemí je poměr vojenského rozpočtu Ruska, podle podkladů z různých informačních zdrojů, vůči jeho protivníkům 1 : 15 až 1 : 20.

Při počítání a porovnávání vojenské techniky je situace složitější. V řadě případů jsou uváděny tanky a děla ve skladech, jež jsou zastaralé a nebojeschopné. Oficiální počty proto mohou být velmi rozdílné od reality, přičemž různé informační zdroje poskytují odlišné počty. Příkladem je i naše republika. U naší armády různé informační zdroje řadu let uváděly přes 200 tanků, přičemž bojeschopných a nasaditelných dlouhodobě bylo a je stále 30. V ostatních by nikdo rozumný neposlal vojáky do moderní války. Proto je nejlepší porovnávat armády z hlediska počtu bojových letounů, které tvoří většinu palebné síly na bojišti, přičemž u různých typů v různých zemích je trvale mimo službu 10 až 30 % z technických důvodů. Evropská unie disponuje zaokrouhleně 1 700 moderních bojových letounů, při započtení Norska a Turecka stav roste na 2 110, Ukrajina má 480 bojových letounů MiG-29 a Su-27, Kanada disponuje 154 a USA celkově 2 600. Reálný stav moderních bojových letounů NATO, EU a Ukrajiny je zhruba 5 300 a k tomu americké strategické bombardovací letectvo. Rusko disponuje 850 bojovými letouny a strategickým bombardovacím letectvem.

Z výše uvedených čísel vyplývá, že Rusko nemá kapacitu na úspěšnou útočnou válku proti NATO. A především na něčem takovém nemá zájem. Co by získalo prohranou válkou? V podstatě není schopno se konvenčními silami ani ubránit. Především reprezentaci EU pohání vztek a závist, protože Rusko před nimi nepadlo na kolena, nenechalo se rozdrobit na malé koloniální státečky a neumožnilo potřebnou expanzi zachraňující hroutící se zadluženou ekonomiku. Naopak překonává sankce a politická reprezentace má takovou podporu občanů, o níž se evropským komisařům a bývalým bolševickým soudružkám vyznávajícím Trockého ani nezdá.

NATO a EU vojensky propojené všemožnými programy a smlouvami včetně oficiálně neutrálních států mají nad Ruskem takovou ekonomickou a vojenskou převahu, že pravděpodobnost útoku Ruska na tento blok je logicky naprostý nesmysl či účelová lež. Kdyby Rusko nedisponovalo jadernými zbraněmi, už by jako suverénní stát neexistovalo. Od zničení mnohonásobně silnějším protivníkem je dělí pouze jaderné hlavice, takže lze předpokládat, že je použije.

 

Zdroj

Diskusní téma: Další dva kroky, které nás přibližují k válce v Evropě - nové militantní programy Vojenský Schengen a PESCO. Následující statistické údaje...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek