Bezpečnost země.

30.10.2017 19:41

Jak je v rozbouřeném světě schopna obstát česká armáda? Martin Koller ve svých textech pro ParlamentníListy.cz již rozebíral připravenost mužstva, nyní se zaměřuje na to, jak by v případném konfliktu dokázal velet český generální štáb. Představení českých generálů se zaměřením na ty, které prezident Zeman jmenoval nově, je velmi zajímavým střípkem do mozaiky naší obranyschopnosti.

Bezpečnost naší země a národa vzbuzuje v posledních letech stále větší obavy. Občanská válka na nedaleké Ukrajině, afroislámská invaze do Evropy, politici posluhující cizím zájmům, schopní podřídit naši armádu německému velení, občanská většina ušlapávaná nezaslouženě zvýhodňovanými menšinami všeho druhu, rostoucí protinárodní totalita v EU vedené německými eurofašisty s jejich multikulturalismem, rostoucí snahou o cenzuru v médiích a odzbrojování bezúhonných občanů, rozvrat společnosti pomocí drog, politickými nevládními organizacemi a protinárodním školstvím, rostoucí ohrožení dětí stále agresivnějšími pedofily vydávajícími se za homosexuály, rostoucí počet diletantů na místech odborníků, státní televize placená z našich daní v rukou reprezentantů protinárodních zájmů pražské havlérky a rozhodně ne v poslední řadě bezhlavé zbrojení a riziko jaderné války v Evropě podporované mediální propagandou.

Ani růst platů státních zaměstnanců, především v silových resortech, není zrovna dokladem úspěchu a bezpečnostní jistoty. Stát si platí svoje opory především v krizové době nestability a předpokládaného zhoršení vývoje, kdy se vedení či samozvané elity u moci cítí ohroženy vlastními občany. Ani letošní volby do sněmovny nejsou zrovna výhrou vlastenců a české rodiny. ANO nabídlo ekonomickou a společenskou stabilitu, SPD ochranu vlasti a prosazování zájmu národa a občanské většiny, ODS se zmohla na kritiku migrace, debilizace školství a odpor proti odzbrojení, přičemž o její úspěch se značnou měrou zasloužili voliči Soukromníků. Několik pozitivních stran bohužel neuspělo, protože přišly pozdě nebo jejich témata prodali jiní úspěšněji. Ostatní nabídli buď pravý opak, nebo jen nevýrazné blábolení, hádky, nadávky, omleté fráze a připos… politickou korektnost zaměřenou na udržení vlastních koryt cestou zachování současného stavu, a především více či méně viditelné podlézání EU.

Největšího úspěchu bohužel dosáhla protinárodní strana tvořící součást nadnárodní globalistické organizace vedené muslimem, která si dala do názvu označení vrahů, zločinců a násilníků. Vede ji téměř čtyřicátník s pubertálními černošskými dredami prosazující zdrogování mládeže a legální krádeže duševního vlastnictví. Maturoval v USA a dokázal s vydatnou pomocí médií demagogickou komedií zmanipulovat více než 10 % voličů tak, že ho považují za přesný opak toho, čím doopravdy je. Při zjištění, že jeho partaj zaměřenou na drogy, afrikanizaci, přednostní dovoz barevných homosexuálů s AIDS a likvidaci klasické heterosexuální rodiny s cílem svěřování dětí do „výchovy“ skupinám pedosexuálů volilo mnoho žen, se vtírá vzpomínka na starý vtip o ptačím zobu. Něco takového je sotva zárukou bezpečnosti a stability. Spolupráci s nimi lze sotva chápat jako vlastenecký počin. Lze se obávat rostoucího napětí a chaosu ve společnosti s cílem zakrývat všemožný zločin.

Ochranu a obranu vlasti a národa by měli garantovat volení politici. Bohužel česká zastupitelská demokracie se nám za 27 let zvrhla především do zastupování zájmů zastupitelů a cizáků bez ohledu na zájmy voličů i ostatních občanů, takže na pořadu dne je referendum jako návrat politické moci do rukou občanů. Píseň Marty Kubišové o vládě, která se lidu navrátí, je dnes aktuálnější než v roce 1968. Základem je logicky odchod z totalitní otrokářské EU, nového žaláře národů a vytvoření konfederace rovnoprávných evropských států tvořených zeměmi na východ od německých hranic (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, možná i Ukrajina bez současného zfašizovaného režimu), které podle aktuálních představ a plánů vedení EU, především Německa a Francie mají nahradit bývalým kolonialistům ztracené kolonie v Asii a Africe a ještě se stát cílem rasových experimentů.

Zajišťovat obranu státu a národa by měly silové resorty. Ani zde není situace ideální. V oblasti působnosti ministerstva vnitra narostla byrokracie a ochrana poctivých uniformovaných policistů ve výkonu, kteří zasahují proti narušovatelům zákona, je evidentně nedostatečná. Policistů je vzhledem k počtu obyvatel podstatně víc než před listopadem 1989, a přesto kriminalita vzrostla o 300 %, není zajištěna ostraha hranice a v mnohých vesnicích a městečkách nevidí občané policii celý rok. Zároveň nelze přehlédnout občasné negativní a varující jevy jako bezdůvodné gangsterské ozbrojené přepadení řidiče na komunikaci partou příslušníků ministerstva vnitra v civilu (něco takového nedělala ani StB), podivnou sebevraždu dívčiny 12 bodnými ranami na večírku libanonského narkomafiána žijícího a působícího legálně(!) na našem území (jaký nadnárodní zájem za ním stojí?), možnost legálního působení německé policie na našem území a zřízení podivného cenzurního a protinárodního pracoviště psychologické války Romancovová – Janda na ministerstvu vnitra.

Kdo velí armádě

Z hlediska resortu obrany, který by měl být přímo pilířem stability a obrany národa, lze připomenout podivný vývoj kolem skladu ve Vrběticích a jeho zničení explozí, podivná výběrová řízení, především současné, které má prosadit nejdražší a nejméně vhodné bojové vozidlo pěchoty německé výroby, pravděpodobně na politickou objednávku, začlenění (nikoli spolupráce) poloviny našich pozemních sil do 10. tankové divize německého Bundeswehru Merkelové a Schulze, ilegální sklad amerického materiálu v Přáslavicích, střelbu do vlastního bojového vozidla pěchoty na střelnici (u Přáslavic), stejně jako explozi granátu na ubytovně ve Vyškově a další zranění a havárie, které jsou dokladem neodbornosti, neprofesionality a mizerné personální práce.

Plukovníka od zpravodajců, který jako držitel nejvyšší bezpečnostní prověrky nabízel tajné materiály na čínské a ruské ambasádě (a údajně nešlo o jeden případ), stejně jako pronásledování kritiků neutěšeného stavu v resortu obrany raději ani nepřipomínám. Přebujelý úřad zvaný ministerstvo obrany, kde si mnozí vymýšlejí práci na zdůvodnění svého postu, stejně jako úředníci v EU, naprostý přebytek všemožných vedoucích pracovníků, diletanti na místech odborníků, počínaje zbytečným náměstkem Landovským, jsou dokladem zpolitizovanosti, nekoncepčnosti, personální a finanční nezodpovědnosti.

K tomu dlouhodobé přehlížení působení zahraničních tajných služeb stejně jako různých zlodějin a v neposlední řadě rostoucí znechucení mnohých poctivých vojáků všech hodností. V posledním roce odchod 500 zkušených veteránů a jejich nahrazení 1 500 zelenáči. Ti ostatně z velké části hledají slušný plat a sociální zabezpečení (především ženy), někteří i dobrodružství. Z velké části budou zklamáni. Andrej Babiš slibuje vládu odborníků, ale čtyřletá praxe jeho ministra obrany Stropnického je dokladem pravého opaku.

Z výše uvedeného vyplývá, že bezpečnost a stabilita jsou to hlavní, co naše země postrádá a potřebuje, nicméně vyvstává otázka, zda současná AČR zaměřená na mise v dalekém zahraničí ji zajišťuje. Na základě osobní zkušenosti mohu říci, že většina našich vojáků, především nižších hodností a odborných specialistů, jsou stále dobří a poctiví vlastenci. Totéž lze říci o většině příslušníků aktivní zálohy. Nicméně předešlé odstavce ukazují, že vše není zcela v pořádku a jako obvykle ryba smrdí od hlavy, především té, která nese název ministerstvo obrany.

Situaci v armádě má stabilizovat především růst platů, který ji má dovést k bezpodmínečné profesionální použitelnosti proti vlastním občanům a podřízení německému eurovelení. Základní nástupní hrubý plat vojína čekatele je sice pouze 12 950 Kč, ale u četaře je to již 27 810, štábního praporčíka 55 310, poručíka 37 310, majora 55 310, plukovníka 74 610, brigádního generála 87 480, generálmajora 100 320, generálporučíka 113 190 a armádního generála 126 040 korun. To je však jen základní hrubý plat. K němu lze připočíst měsíční stabilizační příspěvek 7 000, ale v případě některých specialistů až 28 000, příspěvek na bydlení 3 000 plus 300 na každého člena rodiny včetně družek a druhů po společném soužití delším než tři měsíce, příplatek v případě držení pohotovosti 10 nebo 20 dnů v měsíci 1 500 a 3 000, případně příplatek za směnný provoz od 400 do 1 200, příplatek velícím důstojníkům s ekonomickou zodpovědností ve výši až 15 % základního platu, příspěvek na rekreaci, nevratný příspěvek v případě nezaviněné tíživé sociální situace až do výše 20 základních platů, výkonnostní příplatek 2 % základního platu, denní příspěvek v zahraničních misích 500, v případě rizika a ohrožení života až 6 250.

K tomu zvláštní příplatky ve čtyřech kategoriích pro odborné specialisty, přičemž v první  jde o 2 000 až 8 000 měsíčně, ve druhé 2 000 až 6 000, ve třetí o 1 000 a 4 000 a ve čtvrté o 600 až 2 000. Samozřejmě zdaleka ne každý voják dostává všechny příplatky a některé jsou plně oprávněné. Kumulují se především kupodivu u vyšších pozic, takže leckterý četař dojíždějící domů na větší vzdálenost má po několika letech kolem 23 000 čistého. Nevím, zda ještě existuje příplatek za vedení, který dostávali někteří uniformovaní úředníci na ministerstvu ještě před několika lety a mohl dosahovat až 100 % základního platu navíc.

Že v rámci platů a všelijakých prebend bude dost nespravedlnosti, korupce, podlézání i sexuálních úsluh, lze rovněž předpokládat, pokud se náhodou situace v rámci AČR v posledních letech převratně nezměnila, o čemž pochybuji. Náklady na platy tvoří hlavní část financí resortu obrany a k tomu je třeba připočítat výsluhy, které se vyplácejí všem vojákům, kteří odejdou do civilu po uplynutí deseti a dvaceti let služby a dostávají ji až do doby, kdy dosáhnou důchodového věku. Poté si mohou zvolit buď důchod, nebo výsluhu podle toho, co je pro ně výhodnější. Jenže v mnoha případech docházelo k tomu, že vojákům, zvláště v případě nižších hodností, nebyl záměrně prodlužován smluvní úvazek přes devátý rok služby, aby nedostali výsluhu.

Česká armáda je podle oficiálních papírových výpočtů z hlediska síly devátá v Evropě a devětadvacátá na světě. Realita bojové hodnoty je podstatně horší. Počty techniky jsou spíše teoretické a bojeschopných vojáků maximálně 6 000. Rozhodně máme přebytek kancelářských bojovníků. Zato generální štáb, kde je velmi různorodé pracovní vytížení, posílil v minulém roce o dalších 55 vojáků. V roce 1989 jsme měli 217 000 uniformovaných vojáků. Při rozdělení republiky zůstalo roku 1993 v českých zemích 56 916 vojáků základní služby a 33 282 vojáků z povolání, z toho 39 generálů, 23 592 důstojníků, 9 317 praporčíků a 334 poddůstojníků z povolání. Roku 2015 uváděla armáda 21 970 profesionálních vojáků, z toho 19 generálů, 2 027 (jiný zdroj 1 942) vyšších důstojníků a 3 418 (jiný zdroj 3 377) nižších důstojníků a 7 487 civilních zaměstnanců. Mezi počtem vyšších a nižších důstojníků a nižších hodností je evidentní nepoměr, protože jen důstojníci představují 25 % armády. Nelze se divit známému vtipu, že u mechanizované brigády je velitelem čety plukovník, velitelem bojového vozidla pěchoty major nebo podplukovník, většinu osádky tvoří důstojníci a praporčíci a pouze řidič je poddůstojník.

Armáda v tomto roce uvádí stav 23 148 vojáků z povolání, 6 515 civilních zaměstnanců a 1 148 státních zaměstnanců. Nejsou udávány počty některých zpravodajců, což je stát ve státě. Rozpočet dosahuje 52,8 miliardy korun. Počty generálů a důstojníků nejsou od roku 2015 zveřejňovány. Struktura počtů a poměru generálů, vyšších důstojníků a dalších profesionálních vojáků se pravděpodobně od té doby nezměnila, spíš generálů a plukovníků přibývá. Logicky by měli hodnost generálů dostávat velitelé brigád, velitelé druhů vojsk, nejvyšší příslušníci generálního štábu (zástupci), náčelník vysoké školy, náčelník kanceláře prezidenta republiky a ředitel rozvědky. Můžeme tedy předpokládat, že vychází jeden generál na zhruba 1 000 ostatních, spíše méně. Pro informaci, v americké armádě připadá jeden generál na 1 674 všech ostatních vojáků, zatímco plukovníci tvoří 1 % a podplukovníci 3 % všech vojáků. Pokud bychom vycházeli ze stejného poměru hodností jako v USA, měla by naše armáda mít přibližně 14 generálů, 230 plukovníků a 690 podplukovníků. Celkově vychází v hlavních armádách NATO poměr důstojníků k ostatním nižším hodnostem 1 : 5 až 1 : 7, zatímco v AČR 1 : 4. Roku 2020 by měla naše armáda dosáhnout počtů roku 2008, tedy 24 500 vojáků.

Rovněž nedávné jmenování dalších generálů nevzbuzuje zrovna jistotu, ostatně stejně jako celý vývoj kolem armády. Do hodnosti generálporučíka byl 28. října povýšen Aleš Opata, což je především starý poctivý bojař. Vytknout mu lze snad pouze tříletou službu na velitelství NATO SHAPE, ale tam se podle dosažitelných informací choval jako odborný reprezentant, nikoli ostudně jako podlézavý válečný štváč a evidentní poskok cizích zájmů generál Pavel a jemu podobní.

Problém některých našich generálů a vyšších důstojníků je právě v dlouhodobém působení v zahraničí. V případě důstojníků a generálů z velkých států je nebezpečí minimální, ale v případě malých, jako je naše republika, s nižší životní úrovní roste riziko naverbování zahraničními službami, takový latinskoamerický efekt banánových či afrických kokosových generálů, kteří se z různých zahraničních škol, stáží a misí vracejí domů jako garanti či agenti cizích zájmů.

S pomocí protinárodních politiků navíc zaujímají nejvyšší pozice v armádě. Některé známé případy byly jako vousatí kokosáci naopak do zahraničních vysokých postů evidentně jmenováni za zásluhy, jaké asi. Ze současnosti stačí připomenout nejmenovaného plukovníka, který se vrátil z delší dobře placené a poklidné mise a v současnosti se jako pobírač výsluhy stará o prosazení německých bojových vozidel pěchoty do naší armády bez ohledu na výhodnost takového kroku. To vše ve spolupráci s jedním generálem, shodou okolností rovněž s delší zahraniční praxí. Možná mají podporu ze strany ministra obrany.

Je opravdu zajímavé, jací lidé mohou dostávat bezpečnostní prověrku a zastávat na jejím základě vysoké posty. Logicky vyvstává otázka, k čemu bezpečnostní prověrky využívající lustrační zákon jsou, jestliže se využívají nikoli k zajištění bezpečnosti státu, ale především k prosazování politických nominantů, získávání a krytí agentů cizích zájmů, úředníků napojených na korupční kliky a v neposlední řadě k politickým útokům, zastrašování a bohužel i vydírání osob nepohodlných zavedeným politickým partajím. A neméně zajímavé je, že nikomu z nadřízených a zodpovědných za bezpečnost řada očividných porušení zákonů nevadí!

Do hodnosti brigádních generálů byli povýšeni další čtyři důstojníci. Rovněž Pavla Koláře, ředitele Ředitelství speciálních sil, lze hodnotit jako klasického vojáka a bojaře (slangové označení zkušeného důstojníka bojových jednotek). O zpravodajcích Milanovi Jakubů a Liborovi Jílkovi chybějí informace. Nicméně je zajímavé, že byli po stejné hodnosti schváleni naráz tři zpravodajci, jako na (čí?) objednávku. Zpravodajci jsou sice stát ve státě, ale občas nějaká informace vypluje na povrch a vesměs nedělají dobrý dojem, počínaje pomocí nové paní Nečasové, dříve Nagyové, která dřela s jinak trapným premiérem jako kůň. Podivná zpravodajská mise v islámských zemích, stejně jako údajná plná podřízenost zahraniční rozvědce a pokles od odbornosti k dálkovému vojskovému průzkumu, i když uvedené informace lze obtížně potvrdit.

Spolu s dvojicí podřízených byl povýšen jejich ředitel Jan Beroun. A to už není vojenský veterán a bojař. Na základě jeho dosavadní praxe bychom mohli hovořit spíše o náčelníkovi vojenské policie či kontrarozvědky, samozřejmě té správné a typicky demokratické. Podle veřejně dostupných informací nejprve příslušník VB, později Policie ČR, úředník, ředitel české pobočky americké agentury Pinkerton, absolvent Akademie americké FBI a od roku 2014 poradce ministra Stropnického.

Nevoják se silnými vztahy k zahraničí a politický nominant ministra, který je bez ohledu na členství v ANO dlouhodobým reprezentantem cizích zájmů a nominantem KDU ČSL a pražské havlérky. Nicméně nelze přehlédnout, že tento ředitel toho dost přehlédl i v případě, že by se věnoval jen kontrarozvědné činnosti a do vojenské odbornosti se nepletl. Zaslouženě povýšený český generál, nebo generál pana Stropnického a cizích zájmů?

Nejasný dojem vzbuzuje rovněž velitel vojenské policie Pavel Kříž, kterému byla v podstatě potvrzena propůjčená hodnost brigádního generála z minulého roku. Kolem jeho jmenování roku a odstavení jeho předchůdce prosazeného ministrem Stropnickým bylo rušno v minulém roce a štěkal i obvykle dobře informovaný Neviditelný pes. Nepopiratelně jde rovněž o člověka se silným vztahem k zahraničí. Po ukončení vysokoškolského studia práv v Plzni (!) studoval v Německu milovaném jak Stropnickým, tak Bělobrádkem a Hermanem a později tam i pracoval u okresního soudu.

Dále opakovaně absolvoval americké armádní školy a kurzy. Dále pracoval v civilní advokátní kanceláři. Od roku 2006 působil jako právní poradce velitele Útvaru speciálních operací Vojenské policie. Nikde není zveřejněno, zda byl v té době vojákem z povolání a zda měl nějakou hodnost. Je proto otázka, zda jej lze považovat za plnohodnotného profesionálního vojáka. Do hodnosti plukovníka byl povýšen roku 2015. I v případě, že měl dříve vojenskou hodnost, bylo by povýšení do hodnosti plukovníka po devíti a generála po deseti letech služby srovnatelné snad jen s neslavným generálem Šejnou. Každopádně se jeho kariéra odvíjela v době působení pěti ministrů obrany. Aspoň se v období 2011–2012 zúčastnil mise v Afghánistánu, i když evidentně nikoli jako bojař. Přes poměrně dlouhé působení v rámci vojenské policie evidentně přehlédl řadu problémů a bezpečnostních rizik. Vyvstává otázka, zda jde o českého generála, nebo politického dominanta ministra Stropnického a germanizační pražské havlérky.

Každopádně umísťování osob se silnými vztahy k zahraničí do klíčových pozic v silových resortech nevěstí nic dobrého.

 

Zdroj

Diskusní téma: Bezpečnost země.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek