Ať se stane cokoli, bude nemožné vyhnout se v příštích letech významnému neklidu. Západní Evropa se brzy stane dějištěm etnického zemětřesení. Nevyhnutelně.

30.12.2016 17:34
Nedávné vražedné islamistické útoky, bezprecedentní v naší zemi i v okolních zemích, zjevné znaky válečné agrese na naší půdě, nevzbudily jiné veřejné reakce než svíčky a slzy.

Zdá se, že západní Evropa dosáhla v uplynulém roce stavu, který je možné podle téměř všech měřítek nazývat kritickým. Hlavním znakem tohoto stavu je ve větší či menší míře selhání schopnosti (a ochoty) státu chránit své občany a v některých případech i příslušníky svých represivních sil. Tak švédská policie oficiálně připouští, že není schopna dostatečně chránit své občany, v Německu i jinde se zkracují intervaly mezi teroristickými útoky a hlavní otázkou není zda, nýbrž kdy příště. O menších násilných činech ze strany muslimských komunit ve Francii, Itálii, Rakousku a jinde už ani mainstreamová média neinformují, neb se dějí každý den. Ruku v ruce s tím jde až neuvěřitelná a absurdní zbabělost takzvaných elit, které mají mnohonásobně větší strach z ozbrojených, zákona mimořádně dbalých občanů, nebo z tzv. hnědnutí společnosti, a hlavně z toho, aby nezavdaly ani tu nejmenší záminku k tomu, aby byly označeny mocnými politicko-korektními nálepkami rasista, xenofob, populista atd.

V roce 2015 vyšla ve Francii dnes již slavná kniha Michela Houllenbecqa Podvolení (Soumission). Před časem jsem se zúčastnil jisté větší společenské akce v Paříži. Když jsem se několika návštěvníků postávajících se šampaňským v ruce zeptal, zda knihu četli, dostalo se mi odpovědí ve stylu: „Vím o ní, nečetl jsem ji, nebudu ji číst, neboť se to nesluší.“ Osud, který Houllenbecq předpovídá Francii v následujících několika letech, je jedním ze tří možných, jež ve svém brilantním článku přináší významný francouzský spisovatel a žurnalista Guillaume Faye

Zde je jeho překlad:

Skutečnost přicházející etnické občanské války je potvrzena vysokým nárůstem počtu policistů zraněných ve službě. Žádné oficiální statistiky o původu pachatelů se nevedou, avšak pravdu zná každý dokonale. V průměru je zraněno 544 policistů každý měsíc. V posledním čtvrtletí tohoto roku bylo zraněno 3267 policistů a četníků (roční nárůst o 14%). A to nemluvíme o hasičích. V posledních deseti letech zaznamenáváme trvalý nárůst.

Jsme svědky dvou paralelních pohybů: nárůstu populace imigrantů zodpovědné za téměř 100 % násilných trestných činů a současně snižování tvrdosti trestů. Paní Taubira, bývalá ministryně spravedlnosti, červ v jablku a poslušná a aktivní služka rozvratu, posloužila účelu. Výbušná situace ve věznicích, kde většinou klientů jsou muslimští zločinci, je zhoršujícím faktorem. Tresty za tyto zločiny jsou směšně nízké, neboť justice je prosáklá právě takovými islamisticko-levicovými kolaboranty, jako je paní Taubira. A protože ve věznicích je, nikoli náhodou, kritický nedostatek místa.

V celé Evropě, pouze ve Francii tyto jevy dosáhly takové intenzity. Avšak okolní země se s touto situací velmi brzy důvěrně seznámí. Pokud se nic nezmění a budou-li migrační vlny, primárně muslimské, pokračovat – to je totiž skutečný klíč k problému.

Zločinci, kteří se dopouštějí útoků – organizované gangy mladíků v kapucích – se pokoušejí vymezit si a chránit svá území ve stále se zvyšujícím počtu zón, odkud zákony slavné „Francouzské republiky“ a populace etnických Francouzů vymizely. Chtějí také zabránit policii, aby strkala nos do jejich čtvrtí, kde kvete obchod s drogami (zejména s marockým konopím).

Francie je požírána zevnitř za přispění státu, který dělá všechno možné, aby „migranty“ – státem podporované ilegální vetřelce – dodal i do těch posledních venkovských útočišť Francouzů. Důkazy jsou známé všem, ale jsou skrývané státní ideologickou rétorikou.

A přesto ve své narcisistní zpovědi dvěma novinářům Le Monde Francois Hollande cynicky potvrzuje fakt, který jinak popírají politici zprava i zleva: „rozdělení“ Francie do dvou nepřátelských populací „je na postupu“. Ale Hollandovi by nic nemohlo vadit méně.

Nedávné vražedné islamistické útoky, bezprecedentní v naší zemi i v okolních zemích, zjevné znaky válečné agrese na naší půdě, nevzbudily jiné veřejné reakce než svíčky a slzy. Zarážející sociologický fakt zdá se indikovat mentální slabost etnických Francouzů, stejně jako jiných Západoevropanů, slabost jedinečnou v naší historii i v historii světa.

Avšak sotva znatelné znaky indikují, že mentalita se mění. Zde je zpráva, zveřejněná (v okrajovém tisku a na Internetu) katolickým společenství Caridad. Jak nekonečně vzdálená je od oficiální ideologie Francouzské církve!

„Neponechávejte je osamělé, aby čelili islámskému barbarismu a válce, která jim hrozí. Podpořte vojáka nabídkou růžence, pozváním ke společné modlitbě. Růženec pro naše vojáky.“

Implicitní zpráva je krystalicky čistá.

Hlavní starostí státu je identifikovat francouzské “extremisty”, kteří by se mohli postavit na odpor proti těm, koho považují za vnitřního nepřítele. Stát se obává nového fenoménu: tajného ozbrojování etnických Francouzů. Stát dokonce zvažuje odzbrojení myslivců. To považuje za důležitější než konfiskaci arzenálů, které se shromažďují v předměstských ghettech a které přijdou ke slovu velmi brzy, až vypukne občanská válka.

Jean-Pierre Chevenement, který má reorganizovat islám ve Francii, přiznal 17. října v rádiu RTL:

Francie je ohrožena občanskou válkou.

Že tato symbolická figura levice, bývalý ministr vnitra, dobře informovaný člověk, zapomene na veškerou ideologickou diskrétnost a učiní takové prohlášení, vypovídá o skutečné situaci mnohé.

Nic není méně výbušné než zakázaná pravda.

Etnický rozměr konfliktu je skrýván, protože je příliš zjevný, a tedy příliš nebezpečný. Etnické a rasové, ale také rozvratné a invazivní aspekty této kriminality a permanentního násilí, jsou stejně důležité jako motivace vyděračů.

Etnický Francouz, který se brání útoku imigrantů, je začasté odsouzen, zatímco útočník se těší privilegiu beztrestnosti. Stát uplatňuje jistý druh cizí preference nejenom ze strachu a zbabělosti, ale i z perverzního rozhodnutí bojovat s etnickým francouzským národem a rozložit ho. Shovívavost vůči pachatelům imigrantského původu posiluje jejich pocit beztrestnosti a podněcuje je k ještě násilnějším činům. Bernard Cazeneuve, ministr vnitra, jehož rezignace byla požadována několika poslanci, nazval pachatele, kteří se pokusili upálit dva policisty, “malými divochy”(sauvageons), namísto vrahy. A pokud jde o Jeana-Jacquesa Urvoase, současného ministra spravedlnosti, ujistil nás: “Ve Francii žádné no-go zóny nejsou.” A nejsou ani žádné krátery na Měsíci, jak každý ví...

Alain Juppé nás zase v jednom projevu informoval, že “Francie je bohatá svou diversitou.” A zanotoval starý refrén: “Imigrace je příležitostí pro Francii.” Naprostá lež.

A Manuel Valls, ten falešný drsný chlapík (stejně jako Sarkozy), ustrašená neschopná myš, zopakoval oficiální historickou lež těch, kdo se pokořili: “Islám je neoddělitelnou součástí nás samých, naší kultury, a tedy i našich kořenů.” Toto prohlášení předsedy vlády ze 17. října 2016 zní jako hanebná a podlá kapitulace, oslavovaná nájezdníky, kteří si mnou ruce nad tím, jak rychle postupuje.

Policisté, četníci, hasiči, všechny symboly francouzského národa se staly cílem. Dokonce ani školský systém neunikl nárůstu násilí, zacíleného proti francouzské a evropské mládeži (zejména dívkám) a proti učitelům – kteří jsou sami většinově levicově antirasističtí. Nemine ani den bez konfrontací a útoků, dokonce nepokojů ve veřejných školách, vždy s týmiž pachateli. To je strategie provokací a dobývání, podporovaná radikálními muslimskými autoritami, strategie napětí, vedoucího ke skutečné etnické občanské válce. Cílem je porážka francouzského státu, neschopného, poraženého, ale také kolaborujícího, oběti podvolení a infiltrace. Duch Vichy se vrací.

Arabsko-muslimskými teoretiky na Internetu otevřeně formulovaný cíl, který fascinuje vice a vice mladých imigrantů, je, že Francie zanikne skrze demografické podřízení (imigrace plus vysoká porodnost), urychlené islamizací a guerillovým bojem, který bude obtěžovat Francouze tak dlouho, až to vzdají. Tato teorie je široce prosazována a předkládána mladé imigrantské populaci po celé Evropě.

Teoretikové světového džihádu, kteří ovlivňují mladé muslimy ve Francii rozvíjejí – beztrestně- předpoklad, že "Evropa padne” demografickým tlakem spojeným s terorem a zločinem, který bude paralyzovat a zastrašovat stárnoucí a dekadentní Evropany, až je nakonec přiměje k podvolení. Tato válečná agenda již začala. Jsme ve stavu příprav ofenzívy.

Phillipe de Villiers odhalil existenci tajných dohod, daleko za hranicí legality, o tichém odevzdání částí francouzského území pod islámský právní systém šarija. Kolaborující stát již vyjednává s dobyvatelem.

Eric Zemmour soudí, že věci se daly špatným směrem:

„Bojím se, že je příliš pozdě! Pokud by někdo silný uchopil moje návrhy, jedna část muslimů by se oddělila. Během příštích třiceti let se nevyhneme občanské válce nebo podvolení. Generál De Gaulle dal nezávislost Alžírsku, neboť věřil, že Arabové a Francouzi jsou jako „olej a ocet”, vždy od sebe oddělení.“

Tato reflexe je zajímavá. Období třiceti let, které předpovídá, je však příliš dlouhé. K výbuchu dojde dříve, možná příští rok.

Existují tři hypotézy.

První, nejhorší, je podvolení. K válce je zapotřebí dvou stran. Nebudou-li se Evropané tváří v tvář dobyvatelům a agresorům bránit, nedojde k válce. Bude to „vlažná smrt”, abych použil výraz Konrada Lorenze. Hniloba, zhroucení, žádný skutečný boj.

Druhou hypotézou je erupce etnické občanské války a porážka Francouzů a jiných Evropanů, neboť budou mít proti sobě stát, kolaborující s nepřítelem. Možnost, kterou přinesl Jean Raspail.

Třetí hypotézou je vítězná občanská válka s nevypočitatelnými historickými následky, včetně zhroucení všech našich politických paradigmat. 

Ať se stane cokoli, bude nemožné vyhnout se v příštích letech významnému neklidu. Západní Evropa se brzy stane dějištěm etnického zemětřesení. Nevyhnutelně.

 

Zdroj

Diskusní téma: Ať se stane cokoli, bude nemožné vyhnout se v příštích letech významnému neklidu. Západní Evropa se brzy stane dějištěm etnického zemětřesení. Nevyhnutelně.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek