Aleister Crowley jako politický teoretik.

02.12.2017 15:42

Aleister Crowley (1875–1947), který sám sebe rád nazýval „Velkou bestií 666“, dodnes zůstává relevantní postavou v subkultuře okultismu i současné populární kultuře. Zatímco ho někteří oslavují jako filozofa, mága a proroka, pro jiné je především zvráceným egomaniakem. Povětšinou je ale zájem o Crowleyho osobu motivován poněkud morbidním zájmem a jeho celkovou excentričností.

Vesměs se však ví jen poměrně málo o Crowleym coby sociálním a politickém teoretikovi, který se věnoval otázkám industrialismu, demokracie či vzestupu masového člověka a společnosti. Jeho politické myšlení vychází z Nietzscheho kritik morálky a v jeho metafyzických kritikách modernity lze často vysledovat paralely s tradicionalismem Reného Guénona a Julia Evoly.

Nietzscheho vliv je na první pohled patrný už v jeho ambici vytvořit nové náboženství, jež by nahradilo „otrockou morálku“ vlastní „Osiridovu eónu“, na Západě ztělesněném křesťanstvím. Nový eón „síly a ohně“, Hórův eón, „korunovaného a triumfujícího dítěte“, bude vyrůstat z nové „panské morálky“ vyjádřené v Crowleyho novém náboženství „Thelema“, tedy „Vůle“ ve smyslu Nietzscheho „vůle k moci“: nekonečné usilování o vyšší individuální i kolektivní formy.

 

Crowley a tradicionalismus

Zmiňovat Crowleyho vedle Evoly a Guénona jako součást protiproudu k nivelujícím doktrínám materialismu, racionalismu možná leckoho překvapí – Crowley bývá přece všeobecně považován za produkt iniciačních kruhů zednářského a iluminátského střihu, jež šířily liberální humanismus coby nové „racionální“ náboženství, podobně jako se náboženstvím i se svými vlastními světci, mučedníky, dogmaty, rituály a liturgií přes veškerý svůj proklamovaný materialismus stal i komunismus. 1] Crowley tak zařadil na svůj seznam „světců“ při thelemitských gnostických mších třeba zakladatele iluminátů Adama Weishaupta. 2] Liberální humanisté také převažovali mezi Crowleyho následovníky.

Guénon snahu šířit liberalismus a materialismus pod pláštíkem Tradice označil za „anti-tradici“. 3] Jak to vyjádřil věhlasný odborník na okultismus působící v 19. století, Eliphas Lévi, 4] někdejší zednář 5] a socialistický konvertita ke katolicismu:

Zednářství nebylo jen zprofanováno, ale stalo se také zástěrkou pro anarchická spiknutí… Anarchisté se chopili kružítka, trojúhelníku, kladívka a napsali na ně slova ‚volnost‘, ‚rovnost‘, ‚bratrství‘ – tedy volnost všem žádostem, rovnost v degradaci člověka a bratrství v ničivém díle. Takovéto lidi církev spravedlivě odsoudila a odsuzovat vždy bude. 6]

Heslo francouzských revolucionářů „Liberté, Egalité, Fraternité” dodnes zůstává mottem francouzské zednářské lóže Grand Orient. Tyto kontrainiciační tajné společnosti vedly okultní válku s vnějšími politickými, sociálními, morálními i hospodářskými projevy.

To ale není celý příběh.

Dokonce i v těchto zednářských a iluministických hnutích se našli upřímní okultisté usilující o návrat k mytickému a znovunastolení svazku mezi pozemským a božským. 7] Jednou z takovýchto skupin byl britský Hermetický řád Zlatého úsvitu, kde Crowley prodělal svá magická „učednická“ léta. Zlatý úsvit udržoval blízké svazky se svobodnými zednáři, ale jeho předáci jako Mathers či Westcott se zřejmě ztotožňovali spíše s tradicionalistickými a nezprofanovanými formami zednářství. 8] Členství W. B. Yeatse ve Zlatém úsvitu je pak další indicií převahy tradicionalistického proudu (přestože Yeats s Crowleym vedl rozhořčené půtky).

Evola překvapivě připouští, že Crowley skutečně přinejmenším zčásti prošel opravdovou iniciací, když podle něj Zlatý úsvit „do jisté míry“ opravdu byl následnickým subjektem „skupin iniciační povahy“. 9] Nepopíral ani to, že Crowleyho systém „magick“ vycházel z tradičních iniciačních technik: „Inokulace magicko-iniciačních způsobů je v crowleyismu nepochybně přesná a odkazy či orientace podle zásad starobylých tradic jsou zjevné.“ 10] (Přestože Evola o Crowleym psal v éře divokého politického kvasu – a sám se byť jako kritický příznivec na fašismu podílel, je poměrně zvláštní, že se vůbec nezabývá sociálním a politickým rozměrem „crowleyismu“ – tím spíš, že Crowleyho postoje nebyly těm Evolovým kdovíjak vzdálené.) 11]

Crowleyho bychom tak navzdory některým jeho konexím neměli počítat mezi představitele proti-tradice. „Volnost, rovnost, bratrství“ se mu hnusily, takže zařazení Weishaupta 12] mezi thelemské „světce“ se jeví dosti absurdně. Vysvětlení bychom snad mohli hledat ne v tom za co, ale proti čemu Weishaupt vystupoval: většinu své spiklenecké energie zasvětil protikatolické činnosti, čímž si snad na vcelku povrchní a prvoplánové úrovni mohl získat Crowleyho obdiv.

Iniciační „Tradice“ Evoly a Guénona je ze své podstaty a nepokrytě elitářská a aristokratická. V tradiční společnosti je „magie/magick“ nedílnou součástí jejího života, metodou sladění lidského života s kosmickým řádem. Není tedy žádného opodstatnění pro rovnost a demokracii, jak píše Lévi:

Utvrzení spočívá v negaci; silný triumfuje jedině díky slabosti; aristokracie může vzniknout jedině povýšením se nad ostatní… Slabí zůstanou navždy slabými… stejně tak lid zůstane lidem; ovládaná masa, sama vlády neschopná. Existují v podstatě jen dvě třídy: svobodní a otroci; jako otrok svých žádostí už se člověk rodí, může se však osvobodit prostřednictvím inteligence. Mezi osvobozenými a nesvobodnými však žádná rovnost možná není. 13]

Z totožných důvodů jako Lévi, Evola či Guénon odmítal demokracii i Crowley. V „bibli“ Thelemy Knize zákona o demokracii píše: „Stojíš proti lidu, ó můj vyvolený;“ 14] a doplňuje komentářem: „Odsudek pokrytectví demokracie.“ 15]

Když tedy jasně odvrhnul demokracii i další masová hnutí jako bytostně cizí „královskému umění“, snažil se Crowley rozvinout politické a sociální aspekty Thelemy ve svém nezvykle jasném komentáři k „bibli“: Zákon je pro každého: Rozšířený komentář ke Knize zákona.

Kniha zákona (Liber Al Legis)

Po nevyhnutelném rozkolu s vedením Zlatého úsvitu strávil Crowley několik let na cestách. V roce 1904 pobývali s manželkou Rose v Egyptě, kde podle Crowleyho došlo k události „eónického“ významu. Dostal prý posvátnou knihu pro „nový eón“, od „bohů“ prostřednictvím nadpřirozené entity jménem Aiwas, od níž prý obdržel automatickým psaním Liber Legis. 16] Během tří dní Crowleym napsané řádky se staly biblí Thelemy (řecky Vůle), již Liber Legis označuje za jméno doktríny.  17]

Liber Legis působí jako mystická parafráze Nietzscheho: jde o důkladné odvržení všech stádních doktrín, včetně křesťanství a demokracie (I Nietzsche se dostal mezi Crowleyho „světce“). 18]

Podle Thelemy má všechny doktríny a systémy, jež omezují naplnění „vůle“ či „pravé vůle“ – společenské, politické, hospodářské či náboženské – nahradit crowleyovské náboženství nového eónu, eónu Hóra, „Triumfujícího dítěte“. 19] „Vůle“ je výchozím bodem nietzscheovské evoluce a zdá se velice pravděpodobné, že se Crowley pokoušel přijít se západním mystickým systémem překonání sebe sama po vzoru starověkých technik jógy k dosažení povznesených stavů Bytí.

„Konání tvé vůle je veškerým zákonem“ je základem Thelemy. 20] Neznamená to ovšem nihilistické „dělej si, co chceš“, ale „konej svou vůli“, tj. „pravou vůli“, již je nejprve třeba namáhavě objevit. Crowley jasně říká, že toto přikázání není „pobídkou k bezuzdnému individualismu“. 21]

Thelemská doktrína odrážející individuální „skutečnou/pravou vůli“ označuje „každého muže i ženu za hvězdu“. 22] Každý jednotlivec je tak součástí kosmu, ale se svou vlastní oběžnou drahou, již lze nazvat individuální životní drahou.

Liber Legis praví, že „otroci mají sloužit“. 24] I zde pozorujeme jasnou inspiraci Nietzschem: mnoho lidí – pravděpodobně většina – nemá dostatečnou vůli objevit a naplnit svou „skutečnou vůli“. Přestože jsme hvězdami všichni, někteří září jasněji než jiní. V astrálním zjevení The Star Sponge Vision 25] Crowley tuto nerovnost vysvětluje odkazem na „vysoce uspořádanou strukturu vesmíru“, již tvoří hvězdy „větší a zářivější než ostatní“. 26] Lidské masy se svojí podřízenou přirozeností, neschopné toho, co Nietzsche nazýval „překonáním sebe sama“, 27] zůstanou, jak jsou a jejich skutečnou vůli tak je sloužit těm, kteří – opět řečeno s Nietzschem – vyznávají „panskou morálku“. 28] Liber Legis tyto jednotlivce nazývá „králi Země“, s hvězdnatou vůlí vládců. 29] (Pokud se některé řádky údajně Crowleymu nadiktované Aiwazem nápadně podobají Eliphasi Lévimu, může to být i proto, že Crowley se označoval za vtělení mnoha mudrců z dávné i novější minulosti, mezi nimi i samotného Léviho!) 30]

Takováto doktrína je sice individualistická, ale nikoliv anarchická, nihilistická ani liberální – obrozují se v ní totiž kasty. Ty ovšem značně překračují obsah ekonomických a materialistických tříd, odrážejí totiž metafyzický řád, v němž každý jednotlivec plní svou funkci podle své skutečné vůle (povinnosti, dharmy) v projevu kosmického řádu. Pro následníky učení o pereniální tradici je kasta projevem nadlidského řádu, nikoliv pouhým nástrojem dělby práce pro nepokryté vykořisťování. 31]

Crowley (či Aiwaz) tímto jazykem vysvětluje fundamentálně protidemokratickou a protirovnostářskou doktrínu Thelemy. I tady čtenáři tane na mysli Nietzsche:

Nejsme pro chudé a smutné: naší krví jsou páni země. Krása a síla, dunivý smích a sladká malátnost, síla a oheň – to jsme my… nemáme nic společného s mrzáky a vyvrheli, nic totiž necítí. Soucit je u králů neřestí; šlapat po slabých a ponížených: to je náš zákon a požitek na tomto světě. 32]

Toto hierarchické společenské uspořádání, jakkoliv je v souladu s pereniální tradicí, počítá s novou aristokracií, neboť ta stará propadla penězům a rozkladu. (Sám Crowley sice vzešel z buržoazie, rozhodl se však povýšit na „Sira Aleistera Crowleyho“ 33] V novém „Hórově eónu“ 34] měli novou aristokracii vytvořit lidé, kteří úspěšně po nietzscheovsku překonali sami sebe. Konkrétně pak Crowley o Nietzscheho vlivu mluví, když dále vysvětluje Thelemu: „Nejvýše stojí ti, kdo ovládli a překročili nahodilosti prostředí… V tomto verši se skrývá mnoho z Nietzscheho.“ 35]

Na rozdíl od NietzschehoGuénona i Evoly však Crowley hojně čerpá i od Darwina, a tak v odkazu na „mnoho z Nietzscheho“ Crowley darwininistickou nomenklaturou prohlašuje:

Je to evoluční a přirozený postoj… Příroda se tak zbavuje slabých, je to ostatně nejmilosrdnější způsob. Dnes vše silné trpí, jeho pokrok brzdí tíha slabých, nemocných, atrofovaných a chybějících končetin. Křesťany předhoďte lvům. 36]

Crowley předvídal před nástupem nového eónu chaotické období, kdy se střetnou masy a elity, čili nová aristokracie. Crowley o tomto revolučním preludiu k novému eónu píše: „Až to vypukne, my aristokraté svobody, od hradů po chýše, od věží po bytovky, budeme stát proti zástupům otroků.“ 37]

Crowley popisuje „lid“ jako „tu ukňouranou, podlézavou rasu zbabělých psů, která popírá své božství….“ 38] Neukázněná masa ve vleku svých emocí, prosta Vůle, je tu nazývána „přirozeným nepřítelem dobré vlády“. Nová vládnoucí aristokratická elita povstane z těch, kteří objeví a půjdou za svou „pravou vůlí“, když ovládli své já překonáním sebe sama. Vládnoucí kasta by tak mohla praktikovat „konzistentní politiku“, aniž by se musela podřizovat a ohlížet na demokratické vrtochy mas. 39]

Poznámky:

1] Vezměme si třeba příklad nabalzamování Lenina a jeho uložení do mauzolea, jež připomíná stupňovité pyramidy starodávných veleknězů a králů.

2] Aleister Crowley, Magick (Maine: Samuel Weiser, 1984), s. 430.

3] Guénon, René, Vláda kvantity a znamení doby.

4] Pseudonym Alphonse Louisa Constanta.

5] Lévi odkazuje na svou přísahu „Růžovému kříži“, což by ukazovalo na vysoký stupeň rosenkruciánské zednářské iniciace. Eliphas Lévi, The History of Magic (London: Rider, 1982), s. 286.

6] Eliphas Lévi, s. 287.

7] Julius Evola, Revolt Against the Modern World (Vermont: Inner Traditions, 1995).

8] Podle mě je celé svobodné zednářství dosti špinavá záležitost, k níž je záhodno přistupovat s nejvyšším stupněm nedůvěry – ať už jde o Grand Orient, „nepravidelné“ nebo americké lóže. Například zakladatel Zlatého úsvitu Westcott pokládal za „pravé náboženství“ svobodného zednářství kabalismus. R. A. Gilbert, The Magical Mason: Forgotten Hermetic Writings of William Wynn Westcott, Physician and Magus (Northamptonshire: The Aquarian Press, 1983), Westcott, “The religion of Freemasonry illuminated by the Kabbalah,” kap. 21, s. 114–23.

9] Julius Evola, “Aleister Crowley,” Mask and Face of Contemporary Spiritualism, (Bocca, 1932), kap. IX, https://www.counter-currents.com/2010/08/aleister-crowley/

10] Julius Evola, “Aleister Crowley.”

11] Nejdůkladnější náhled na Evolovy politické a sociální postoje jsou v angličtině dostupné v knize Men Among the Ruins /Lidé mezi troskami/, (Vermont: Inner Traditions, 1992).

12] Robison John, Proofs of a Conspiracy (Boston: Western Islands, 1967).

13] Eliphas Lévi, The History of Magic, (London: rider, 1982), s. 44.

14] Crowley, Liber Legis (“The Book of the Law”), (Maine: Samuel Weiser, 1976), 2: 25.

15] Crowley, The Law Is For All (Arizona: Falcon Press, 1985), s. 192.

16] Crowley však také Aiwaze nazval svým vlastním „svatým andělem strážným“ nebo méně poetickým jazykem psychologie, svým podvědomím; Liber al Legis lze tak označit za výsledek automatického psaní, s ohledem na podobný styl Aiwazova a Crowleyho textů nejpravděpodobnější vysvětlení.

17] Pro více informací o Crowleyho okultní kariéře a takzvaném „Cairo Working“, kde byla napsán Liber Al Legis, viz Colin Wilson, Aleister Crowley: The Nature of the Beast, (Northamptonshire: The Aquarian Press, 1987).

18] Crowley, Magick (Maine: Samuel Weiser, 1984), s. 430.

19] Třetí díl Liber Legis je zjevením Hóra coby boha nového eónu, který následuje po eónu Isis (matriarchát) a současného eónu Osiridova, tj. náboženství obětních bohů, včetně křesťanství. Hórus je popisován jako bůh války a msty. (Liber Legis 3:3).

20] „Konání tvé vůle je veškerým zákonem“.

21] Crowley, The Law is for all, s. 321.

22] Liber Legis, 1: 3.

23] The Law is for all, s. 72–75.

24] Liber Legis 2: 58.

25] Crowley, The Law is for all, s. 143–45.

26] Crowley, The Law is for all, s. 143–45

27] Friedrich Nietzsche, Thus Spake Zarathustra (Middlesex: Penguin Books, 1969), s. 136–38.

28] “Existuje otrocká morálka a panská morálka…” Nietzsche, Beyond Good and Evil (Middlesex: Penguin Books, 1984).

29] Liber Legis 2:58.

30] Magick, s. 430. Dalšími „thelemskými světci“ gnostické mše, za jejichž nové vtělení se Crowley označoval, byli třeba Mohamed a Swinburne, Weishaput naštěstí nikoliv.

31] Evola, The Hermetic Tradition (Vermont: Inner Traditions, 1995), s. 89–100.

32] Liber Legis 2: 17–21.

33] Crowley, Magick, “Gnostic Mass,” “The Saints,” s. 430.

34] Jsem bůh mlčení a síly s hlavou jestřába“ (Liber Legis 3:70).

35] The Law is for all, s. 175.

36] The Law is for all, s. 175.

37] The Law is for all, s. 192.

38] The Law is for all, s. 192.

39] The Law is for all, s. 193.

 

Thelemský stát

Podoba thelemské vlády je do jisté míry nastíněna v Knize zákona jako svébytná forma korporativismu: „Stav mnohosti ať je spoután a mějte jej v ohavnosti: ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli“. 1] V protikladu k anarchistickým či nihilistickým výkladům thelemské zásady „konej svou vůli“ však Crowley definoval thelemský stát jako dobrovolné sdružení pro blaho celku. Vůle jednotlivce se uskutečňuje prostřednictvím společenské spolupráce. Vůle jednotlivce a společenská povinnost nemají být v rozporu a jednotlivec má „v dokonalé kázni a bez jakéhokoliv rozporu sloužit svému já i společnému prospěchu“. 2]

Crowley kladl důraz na to, aby nedošlo k záměně jeho učení s anarchismem nebo liberalismem. I když jeho Liber Oz („Práva člověka“) 3] působí jako recept na naprostou svobodu jednotlivce, neomezovanou společenskými konvencemi, dodával k tomu sám Crowley, že „toto prohlášení nesmí být bráno jako pobídka k bezuzdnému individualismu“. 4]

 

Ve svém dokumentu – jakési crowleyovské variaci na papežské encykliky – o dobré vládě pak vysvětluje:

Nastavil jsem svobodě jednotlivce hranice. Každý člověk totiž v tomto mnou navrhovaném státě plní vlastní skutečnou vůli svým ochotným přijetím řádu nezbytného pro blaho všech – a tedy i pro něj samého. 5]

Jelikož Crowley odmítal demokracii a vše, co mu příliš zavánělo „otrockou morálkou“, 6] musel přijít s novým pojetím státu. Podobně jako někteří jeho současníci, včetně mystiků jako Evola a Yeats, 7] se i Crowley obával o osud kultury v prostředí nadvlády merkantilismu, materialismu a industrialismu, v čemž spatřoval nástup éry masové uniformity, zvěstované rovnostářstvím. I zde se uchyloval k analogiím ze světa biologie:

Žádná dvě stvoření na celém světě nejsou totožná – ať tedy všichni mají odlišné vlastnostií a kvality a nikdo není dokonale stejnou kopií jiného. Takto jasně ostatně zní i hlas skutečné vědy: „Rozmanitost je klíčem k evoluci.“ Věz tedy, můj synu, že všechny zákony, systémy, zvyky, ideály a standardy, jež vedou k uniformitě, stojí v přímém rozporu s vůlí přírody měnit se a vyvíjet skrze mnohost – a proto jsou odsouzeny k nezdaru. Celou silou svého lidství vzdoruj těmto silám – změna, proti níž stojí, je totiž životem, a ony smrtí. 8]

Tento biologický (nikoliv tedy metafyzický) přístup Crowley podtrhuje odkazem na původ odlišností mezi lidmi v „rase, podnebí a dalších podobných podmínkách. Tento standard se opírá o širší výklad biologických faktů“. 9]

Pasáž z Knihy zákona „Vy jste proti lidu, mí vyvolení!“, 10] vysvětluje Crowley následovně:

Zavržení prázdných demokratických frází. Nemá smysl předstírat lidskou rovnost: fakta mluví jasně. A my nebudeme setrvávat tupě uspokojení jako hovězí dobytek, jako nějaké lidské stádo“. 11]

Thelema a korporativismus

Demokratické státy, tedy ztělesnění rovnosti a z ní plynoucí uniformy, měl nahradit tzv. „organický“ či „korporativistický“ stát. Toto pojetí státu lze chápat v prvé řadě biologicky: organismus celého těla (odtud tedy korporativismus: corpus – lat. tělo) s odlišnými orgány (jednotlivci, rodiny, řemesla atd.), jež fungují podle své vlastní přirozenosti a současně se podílejí na zdraví a prospívání celého organismu (společnost), kde stát plní úlohu „mozku“, jenž koordinuje jednotlivé části. V Anglii se vžilo označení „cechovní socialismus“, u kontinentální levice pak spíše „syndikalismus“.

Korporativismus však měl i metafyzický rozměr, díky čemuž sloužil jako základ pro společenské uspořádání tradičních společností, včetně cechů středověké Evropy a korporací antického Říma. V tradičních společnostech bylo cechovní či korporativistické společenské uspořádání stejně jako všechno ostatní vnímáno jako pozemský odraz kosmického řádu či božského organismu, a kasta tak byla v prvé řadě duchovním, etickým a kulturním nástrojem – v ostrém protikladu k ekonomickým „třídám“ pokleslých sekulárních společností. Proto korporativismus coby tradicionalistickou odpověď na třídní společnost podporoval i Julius Evola. 12]

Crowley své pojetí organického státu dále rozpracovává v De Ordine Rerum:

Každá buňka v těle je podřízena obecné fyziologické kontrole, a my, kteří touto vládou budeme, se nebudeme ptát, zda je každá individuální jednotka oné struktury vědomě šťastná. Záleží nám na tom, aby byla každá z nich spokojena se svou funkcí a chápala svůj vlastní úkol jako nezbytný a posvátný, bez závisti vůči jiným. Protože vytvořit se dá jen takový svobodný stát, jehož ústřední vůlí bude blaho všech. 13]

Crowley tedy v žádném případě nebyl misantropem a záleželo mu na osvobození jednotlivce ze zajetí šedé nedefinované masy tím, že mu nabídne výživu pro jeho hmotný a tím pádem i kulturní blahobyt do té míry, v jaké mu to jeho přirozenost umožňuje. Systematická kultivace svého vlastního obrazu coby ztělesnění „zla“ tak byla pro Crowleyho spíše osobním rozmarem, který měl pravděpodobně původ v jeho temném smyslu pro humor, narcismu, a také přísné výchově Plymouthských bratří (darbystů), kde měl to potěšení slyšet z úst své matky, že je Antikrist, což podle všeho mělo značný na jeho budoucí myšlení i konání.

Volný čas jako základ kultury

Crowley se hodně věnoval zásadnímu problému všech neortodoxních ekonomických a společenských teoretiků, tedy zkrácení pracovní doby v situaci, kdy nový hospodářský systém zajistí všeobecný hmotný nadbytek, a tak osvobodí lidstvo z okovů ekonomické nutnosti.

Po splnění závazků ke společenskému řádu by mělo člověku zůstat „dostatek volného času a energie“, které by mohl strávit „usilováním o osobní uspokojení“. 14] Dostatek volného času, oproštěného od čistě ekonomických úvah, vnímal jako základní předpoklad vitální kultury. Příkladem mu v tom byl rozkvět kultury ve středověku, pochopitelně spojený s duchovním ukotvením společnosti.

Crowley si podobně jako zastánci sociálního kreditu a někteří nemarxističtí socialisté a reformátoři přál proměnit hospodářský systém tak, aby mohlo dojít ke zkrácení pracovní doby. Jeho poznámky k úloze peněz jsou velice bystré. Stejně jako teoretici sociálního kreditu si i Crowley uvědomoval nevyhnutelnou úlohu peněz při proměně společenského i ekonomického systému. Byl obeznámen s časopisem A. R. Orage New Age, na jehož stránkách se setkávali nejlepší duchové sociálního kreditu, cechovního socialismu i různí literáti. (Crowley se o časopise v jiných souvislostech zmiňuje ve své autobiografii. 15] Svou vlastní ekonomickou a finanční politiku načrtává dosti přesvědčivě:

Co jsou to peníze? Prostředek směny, vytvořený za účelem zprostředkování obchodních transakcí. Mazadlo mechanismu. Velmi dobře – a co když se tento mechanismus namísto toho, abyste ho nechali volně a hladce běžet, snažíte zadřít? Bráníte mu uskutečnit jeho pravou vůli. Každá „restrikce“ oběhu bohatství je tedy přímým porušením zákona Thelemy. 16]

Po zabezpečení hmotných potřeb občanů lze energii vydávanou na hospodářské potřeby napřít k tvorbě kultury. V thelemském státě by tak vládnoucí kasta občany směřovala k zapojení do vyšších aspektů života, což by vedlo ke kulturnímu rozkvětu: „A protože lidé bývají často neznalí rozkoši, ukažme jim Umění života“. 17] V takovémto zřízení by vyrostla vysoká kultura, na níž by se každý občan dokázal podílet – nebo ji přinejmenším ocenit:

„Po zabezpečení hospodářského blahobytu je smíš vésti k nebeským výšinám poezie i prózy, hudby, malby a sochařiny – a nakonec až k lásce k duchu samému, s jeho neukojitelnou radostí ze všeho poznání“. 18]

V thelemském státě by tak každý jednotlivec dostal možnost naplnit svou pravou vůli. Crowley však tvrdil, že větší část pravých vůlí – „hvězd“ – by se spokojila s uspokojením čerpaným z víceméně ryze materiální existence, jelikož postrádají ambice přesahující „pohodlí a živočišné požitky“, a tak by se spokojili se svým stávajícím postavením v hierarchii. Lidé, jejichž skutečná vůle by mířila výše, by dostali příležitost k její realizaci „vytvořením třídy morálně a intelektuálně nadřazených mužů a žen“. V takovémto státu, přestože by lidem „nic nechybělo“, by vládnoucí vrstva užívala schopností občanů – v souladu s jejich přirozeností – s cílem vytvořit vyšší kulturu i politiku. 19]

Řemesla a cechy

Crowley neopomněl ani otázku industrializace a úlohy techniky v procesu dehumanizace, nebo jak by možná řekli tradicionalisté, desakralizace: 20]

Stroje už takřka úplně dovršily likvidaci řemesel. Člověk dnes nepracuje, ale krmí stroj. Produktem je dokonale standardizovaná prostřednost… Místo mužů a žen, kteří jsou každý svou vlastní hvězdou, tak máme beztvarou masu. 21]

V souladu s jeho podporou organického státu a resakralizace práce coby řemesla pracoval Crowley s cechem coby základní jednotkou thelemského uspořádání společnosti. Cech byl i základní jednotkou jeho vlastního esoterického řádu Ordo Templi Orientis (OTO):

Před tváří Areopagu stojí nezávislý Cechovní parlament. V našem řádu se bez ohledu na svůj stupeň sdružují příslušníci každého řemesla, umění, vědy či profese do cechu, v němž si ustavují svá vlastní pravidla a zákony, s cílem svého prospěchu ve všem, co se týká jejich práce a obživy. Každý cech si ze svých řad volí vynikajícího muže, který jej zastupuje před Areopagem osmého stupně; před tímto orgánem se také řeší veškeré spory mezi různými cechy; rozhoduje se podle zásad Řádu. Jeho rozhodnutí podléhají ratifikaci Svatyně poznání/gnóze a tudíž trůnu. 22]

Cechovní organizace OTO tak ztělesňuje společnost jako mikrokosmos ideálního uspořádání společnosti, již chtěl Crowley vytvořit v thelemském zřízení: „Skutečné věci jsou totiž jen obrazem něčeho jiného; člověk je mapou vesmíru; a totéž pak platí i pro společnost, jen ve větším měřítku. 23]

V Crowleym nastíněném korporativistickém státě mají být všechny samosprávné profese zastoupeny v „cechovním parlamentu“. Tento korporativistický systém se coby alternativa ke kapitalismu i marxismu těšil poměrně široké podpoře a v jeho prospěch vystupovali mj. Evola, D’Annunzio, syndikalisté či katoličtí tradicionalisté. O jeho uskutečnění se z části úspěšně pokusil Mussolini. Pro Crowleyho jistě paradoxně se ke korporativismu obrátili v Dollfussově Rakousku a Salazarově Portugalsku při aplikaci katolického sociálního učení.

Hierarchie v thelemském státě

Crowley nazývá masy ve svém systému vlády „lidmi Země“, kteří ještě nedospěli do takového stadia vývoje, aby se mohli podílet na vládě, a před královskou hlavou tak mají být zastoupeni těmi, jejichž závazkem je služba. 24] Vládnoucí vrstva sestává ze Senátu, vybíraného ze Sboru volitelů, 25] tedy lidí, kteří se zavázali ke službě prostřednictvím osobního zřeknutí se majetku i bohatství a přijetí „slibu chudoby“. 26] Všeobecné volební právo pochopitelně při vytváření thelemské vlády uplatňováno není:

Zásada všelidové volby je smrtelnou pošetilostí, jejíž následky jasně vidíme v každé tak zvané demokracii. Zvolen zde vždy bývá někdo prostřední; bezpečná volba, spolehlivý člověk, který se většině příčí o kus méně než ti ostatní; nikdy ale nejdne o génia, který by se zasloužil o pokrok a osvícení. 27]

Sbor volitelů vybírá panovník z řad dobrovolníků, kteří musí projevit zdatnost těla i ducha a „široké všeobecné znalosti“ historie, umění vládnout i filozofie. 28]

Tento korporativistický a monarchický systém byl vytvořen s cílem „shromáždit všechny pomyslné rozběhlé nitě lidských vášní a zájmů a utkat z nich harmonickou tapisérii…“ která by korespondovala s kosmickým řádem. 29]

Crowley a fašismus

Uskutečnění thelemského ideálu se asi nejvíce přiblížil ve svém Svobodném městě Fiume italský básník a válečný hrdina G. D’Annunzio. Tento ministát řízený uměleckými zásadami přilákal nesčetné rebely a volnomyšlenkáře, od anarchistů a syndikalistů po nacionalisty. 30] Crowley se o D’Annunziovi ve své autobiografii kupodivu nezmiňuje, přestože Itálii navštívil v roce 1920 – tedy právě v době, kdy se D’Annunziovo fiumské dobrodružství uzavíralo. 31]

O italských fašistech Crowley napsal: „Už nějaký čas se zajímám o Fascismo, který je mi velmi sympatický, bez ohledu na svou nelegitimitu – autorita ústavy je pro všechny praktické účely mrtvou literou“. 32] Fascisti vnímal svým charakteristicky poetickým způsobem, když popsal černé košile hlídkující u kolejí jako „úžasné“. „Mají v sobě malebnost operních zbojníků“. V souvislosti s „Pochodem na Řím“ pak označil chování fašistů za „obdivuhodné“.

Pozitivní postoj rychle vystřídalo rozčarování, když se Mussolini v Crowleyho očích stal jen dalším typickým politikem, připraveným odložit své zásady, pokud se naskytne šance zajistit si tak podporu lidu. Masová povaha fašistického hnutí se příliš nepozdávala ani dalším k fašismu původně sympatickým literátům jako Wyndham Lewis a W. B. Yeats. Crowley tři dny sledoval vývoj přímo v Římě a byl silně rozčarován kompromisy režimu se Svatým stolcem, který pokládal za Mussoliniho „nejnebezpečnějšího protivníka“. 33] Mezi pasivními pozorovateli jsou samozřejmě podobné kritiky na denním pořádku – tito kritici totiž disponují luxusem teoretizování bez nutnosti podrobit své teorie i sebe samé zkoušce ohněm v politické praxi úřadu.

Crowley se přestěhoval do sicilského města Cefalu, kde ve zchátralé budově zřídil své „Thelemské opatství“. Po smrti stoupence Raoula Lovedaye musel Crowley v roce 1923 ze země odejít, jeho přítomnost totiž byla pro fašistický režim ostudná. 34]

Výrazným mužem, který musel v Thelemě rozpoznat protofašistické prvky, a sám se pak stal jedním z význačnějších mluvčích britského fašistického hnutí sira Oswalda Mosleyho, byl vojenský historik a tvůrce doktríny moderního tankového vojenství J. F. C. Fuller. Ten Crowleyho poznal už v roce 1905, a patřil tak k jeho nejranějším příznivcům. Spojovaly je okultní zájmy a nietzscheánský světonázor. Oba také jasně chápali nivelizující působení socialismu: „lógr na dně demokratického kotle“. Nietzschem byl ovlivněn i jeho negativní postoj ke křesťanství. 35]

Fuller se s Crowleym setkal roku 1906 a sepsal jeho první biografii The Star in the West (Hvězda na Západě), vítězné (a také jediné) dílo v soutěži vytvořené k propagaci Crowleyho poezie. Přestože Fullerův zájem o okultní věci a mysticismus trval po celý jeho život, s Crowleym se kvůli jeho excentrickým kouskům, na kterých si opakovaně smlsával bulvár, rozešel už roku 1911.

V roce 1932 Fuller stále psal nieztscheánským jazykem o socialismu a demokracii coby plodech křesťanství. Po vstupu do Britské unie fašistů, kde se stal Mosleyho vojenským poradcem, už ale Fuller zůstal doživotním mosleyovcem, a to i po válce, a jakékoliv další styky s Crowleym odmítal.

* * *

Zatímco se fašisté (především „klerofašisté“), cechovní socialisté, vyznavači sociálního kreditu, distributisté, syndikalisté a další pokoušeli vypořádat s problémy mechanického věku, a dokonce i Evola přišel ve svých Lidech mezi troskami s čímsi, co by se dalo nazvat praktickým plánem, Crowleyho thelemské sociální pojetí zůstalo podobně mimosvětské jako jeho mysticismus a jen málokdo z jeho stoupenců se tak podle všeho podrobněji zabýval politickým rozměrem či aplikací Thelemy.

Crowley byl básník a mystik, ne aktivista nebo politik, a jeho ne plně rozpracované pojetí dějinných cyklů počítalo s příchodem Hórova eónu, věku „síly a ohně“, s Crowleym coby jeho „zvěstovatelem“. Stejně jako nás Marx ujišťoval, že triumf komunismu bude završením nevyhnutelného dějinného procesu, věřil i Crowley, že thelemský světový řád nastane působením neměnných kosmických zákonů. Podobně jako ale Marx vyzýval socialisty, aby se stali aktivními činiteli tohoto procesu, představoval si i Crowley, že z tvrdých nároků jeho Svatého řádu povstanou thelemští rytíři, kteří vybojují svatou válku proti všem starým krédům:

Musíme bojovat za svobodu proti utlačitelům: náboženským, sociálním nebo průmyslovým. Jsme zcela proti kompromisu, každý boj vedeme až do konce; každý z nás za sebe koná svou vlastní vůli, a všichni za všechny usilujeme o nastolení zákona svobody… Ať každý pozvedne zbraň v nenávisti k útlaku… štědrý a připravený tasit meč pro jakoukoliv věc, k níž ho spravedlnost a svoboda povolají. 36]

Poznámky:

1] Kniha zákona, 1: 42.

2] The Law is for all, p. 101.

3] The Law is for all, s. 321 Liber Oz.

4] The Law is for all, s. 321

5] Crowley, The Book of Wisdom or Folly (Maine: Samuel Weiser, Maine 1991), článek 39, Liber Aleph Vel CXI.

6] Nietzsche, Beyond Good and Evil /Mimo dobro a zlo/ (Middlesex: Penguin Books, 1991), s. 175.

7] K. R. Bolton, Thinkers of the Right (Luton: Luton Publications, 2003).

8] The Law is for all, s. 228.

9] The Law is for all, s. 228.

10] Liber Legis 2: 25

11] The Law is for all, s. 192.

12] Evola, Men Among the Ruins, ps. 224-34

13] The Law is for all, s. 251-52

14] The Law is for all, s. 230.

15] Crowley, The Confessions of Aleister Crowley (London: Routledge & Kegan Paul, 1986), s. 544.

16] Crowley, Magick Without Tears (Arizona: Falcon Press, 1983), s. 346

17] The Law is for all, s. 251

18] The Law is for all, s. 251

19] The Law is for all, s. 227

20] Evola, Men among the ruins (Vermont: Inner Traditions, 2002), s. 224

21] Crowley, The Law is for all, s. 281.

22] Crowley, Liber CXCIV, “O.T.O. An Intimation with Reference to the Constitution of the Order,” odstavec 21, The Equinox, díl. III, č. 1, 1919.

23] An Intimation, odstavec 1.

24] An Intimation, odstavec 5.

25] An Intimation, odstavec 9.

26] An Intimation, odstavec 30.

27] An Intimation, odstavec 10.

28] An Intimation, odstavec 12 a 13.

29] An Intimation, závěr.

30] Anthony Rhodes, The Poet As Superman – D’Annunzio (London: Weidenfeld & Nicolson, 1959).

31] Rhodes, s. 221

32] Crowley, Confessions, s. 911

33] Crowley, Confessions, s. 911

34] Wilson, Aleister Crowley: The Nature of the Beast, s.133

35] Anthony Trythall, Boney Fuller: The Intellectual General (London: Cassell, 1977).

36] The Law is for all, s. 317

 

Autor: Kerry Bolton

 

Zdroj

Zdroj

 

 

Diskusní téma: Aleister Crowley jako politický teoretik.

Datum: 02.12.2017

Vložil: S.Ch.

Titulek: Aleister Crowley

Aleister Crowley byl zřejmě "mnohovrstevnatý" jedinec. Kdysi před lety jsem četla o jeho černomagických schopnostech, používání skutečné magie. Pokud se ale dobře pamatuji na některé odstrašující konkrétní případy z jeho praxe, tak některé byly v naprostém rozporu z Božím řádem.
Je také autorem jedné z variací tarotových karet. Pro mě je značně složitá osobnost a zdejší odkaz mě velmi překvapil.

Datum: 02.12.2017

Vložil: host

Titulek: evola

To jsem netušil, že Evola také pochází z prostředí blízkého zednářství. A to ho vzývají ti různí identitáři a krajní pravice jako svého proroka.
Docela komické.

Vypadá to, že většina elitářských hnutí a ideologií má původ v zednářství, a tím vlastně v judaizmu. Což je docela logické. Aneb jak se zcela utopit ve svém egu a stát se tak prvotřídním šaškem.

Přidat nový příspěvek